Wonderful little things (CZ)

12. Chapter (No Jade I...)

"Tak moc se ti omlouvám, za mou matku. Jinak je v pořádku, ale pochop, že prostě chce otestovat mého nápadníka ehh tedy pokud ti takto můžu říkat." uchechtla jsem se. 

"To je v pořádku Pezz. Tohle celý pochopíš, až budeš  u nás na večeři. Moje matka je stejná." zasmál se. Nenávidím loučení. Vím, uvidím ho zase ve škole, ale bude mi chybět.

"Dobře." přikývla jsem. "Takže, se uvidíme ve škole ano?" řekla jsem, aby řeč nestála. 

"Ano." odpověděl Zayn. Neměli jsme si v tuto chvíli co říct, tedy spíše jsem nevěděli co dělat. Zayn se k ničenu neměl, tak jsem se rozhodla zaútočit já. Objala jsem ho a nasála jeho vůni. Achh, on je perfektní! Odtáhla jsem se od něj a přisála jsem se na jeho dokonalý, červený, vytvarovaný rty. 

"Miluju tě." šeptla jsem a otevřela Zaynovi domovní dveře. 

"Taky tě miluju." pohladil mě po vlasech a vyšel ze dveří. "Dobrou noc." ukázal mi jeho skvělé bílé zoubky. Kývla jsem na rozloučenou a poslala mu vzdušnou pusu. Už teď mi chybí. A jo, tomu se říká láska. 

Zavřela jsem dveře a  šla omámená do kuchyně. "No sestřičko, jak tak koukám tak jsi beznadějně zamilovaná." vysmál se mi můj bratr. 

"Výjimečně s tebou musím souhlasit bratříčku." ukázala jsem palec nahoru a můj milovaný bratříček to po mě okamžitě zopakoval. Tak dětinský. 

"Musím to zavolat holkám. Bože, já jsem tak šťastná brácho." zvesela jsem vykřikla a objala ho. "Chápeš to? Já jsem si našla kluka!" vyjekla jsem a utekla jsem do svého pokoje. Možná to až moc prožívám, ale..má to lehké vysvětlení jsem zamilovaná..! Nemůžu uvěřit, že já Perrie Louise Edwards jsem zamilovaná. Ano, chovám se jako dítě, ale nemůžu s pomoci.

(...) "Perrie nechtěla by jsi jít o víkendu na tu kapelu co bude tento víkend hrát?" zeptala se mě Jesy. 

"Ovšem, že bych moc ráda šla. Popravdě jsem pozvala Zayna, ale ten mě jaksi odmítl.." odfrkla jsem "Možná na to všechnu jdu moc rychle." začala jsem o tom více přemýšlet.

"Třeba Zayn, prostě nemá čas, nesmíš ze všeho co se ve vašem vztahu děje dělat, vědu." zasmála se Leigh-Anne a objala mě. 

"Dobře děkuji za radu." vysmála jsem se jí a objetí jí opětovala. "Co budeme dneska dělat?" zeptala jsem se znuděně. Dneska opravdu nevím co dělat, chtěla jsem zavolat Zaynovi, jestli někam nechce zajít, ale holky se z ničeho nic objevili u nás doma, tak jsem zůstala tady. Jak jinak také..vždyť je tu nemůžu nechat samotné. 

"Nevím, mysleli jsme, že když přijdeme, podnikneme něco s tebou." ujasnila mi Jade "Dneska se mi nechtělo zůstávat doma, protože se máma zase hádala se svým přítelem, myslím, že se rozejdou." vydechla, také znuděně bez náznaku nějaké emoce "Konečně.." dodala s úsměvem "Něco mi na něm nesedí, chová se jako idiot a vlastně je celkově divný."

"Řekla jsi to matce?" zeptala jsem se s vráskou na čele, při představě, že Jade sdílí jeden dům s nějakým blbcem ze kterého nemá dobrý pocit, je pro mě hrozná.

"Ne, myslím, že by mi nevěřila, navíc je to jen pocit a nevím..třeba je to fajn chlap." usoudila.

"Jo jasně a třeba existují jednorožci." řekla jsem ironicky. Vyznělo to zvláštně, ale jednorožci jsou fakt krásní..jen tak od cesty. 

 "Co když ti něco udělá?" řekla vystrašeně Jesy.

"Ne, moc dobře víte, že já na sebe nenechám sahat a  kdyby se cokoliv stalo, tak to řeknu." řekla rozumně Jade.

"A proto jsi nahlásila šikanu na základce až po dlouhé době." ozvala se Leigh-Anne. 

Jade se na Lee podívala, byl to opravdu dost vyčítavý a smutný pohled. Jade tohle téma nerada otvírá, chce to nechat daleko za sebou a my všichni to respektujeme, mluvíme o tom jen v krajních případech a opatrně. Leigh-Anne to muselo teď nějak ulítnout. 

"To jsi nemusela Lee." řekla přerývaným hlasem Jade a s lesklýma očima odešla z mého pokoje pryč. 

"Jade, ne. Já to tak nemyslela, omluv mě, promiň. Nemyslela jsem to zle." rozeběhla se za ní Leigh-Anne, čímž se ztratila ze dveřmi mého pokoje. Nakonec jsme já a Jesy zaslechly hlasité bouchnutí hlavních dveří od domu. 

"Tak, už jsme tu sami." povzdechla si Jesy. 

"Jo, co je vlastně s Leigh-Anne? Už od té doby co přišla nebyla tak nějak ve své kůži." rozmáchla jsem rukama.

"Nevím. Možná jen má šatnou náladu. Teď jí to moc nevychází s kluky, takže je možné, že toto je příčina. Do víkendu jí to určitě přejde." usmála se.

"Snad. Jak teď vzpomínám, tak už se moc nebavíme o sobě. Naše téma chodí jen okolo Zayna, poslední dobu a mě je to blbý, protože ne všechno se musí, vždy motat jen okolo mě.." prohrábla jsem si nervozně vlasy. "Řekni mi něco o sobě, co se dělo ty dny co se mluvilo jen o mě." 

"Musím říct, že nic nového, nemam tak zajímaví život jako ty nebo Lee, ale když už o tom mluvíme byla jsem poslední dobu více s Jade, nedává to najevo, ale z toho přítele její matky má obrovský strach. Obávám se, že tím, že šikana skončila, to neznamená, že už Jade bude žít dobrý život.."

"Bože můj, to jsem..to jsem nevěděla. Prosím tě až zase budu zaslepená jen mnou a Zaynem tak mě profackuj!" dala jsem si obličej do dlaní. 

"To ne, vždyť ty by jsi jakoukoliv z nás taky nechala mluvit stále do kola o klukovy, kterého milujeme a podržela by jsi nás v každé těžké chvíli." mrkla na mě Jesy, čímž mě dokonale uklidnila. Asi má pravdu, jsme nejlepší kamarádky, víme o sobě, vše, jsme úžasné.

"Děkuju Jess, jsem ráda, že vás mam i když to občas nedávám najevo. Musíme se všechny nějak uklidnit, nehádat se a být více spolu." Proč se mi ksakru zdá, že mam opravdu dobrý život , na rozdíl od jiných, nechci se mít nejlépe..tím nechci říct, že se chci mít špatně, já jsem nějak nadprůměrně šťastný člověk..

Život Jade a Jesy byl i je tak dramatický, nechtěla by jsem si projít tím, čím oni, ale polovina jejich dětství byla hezká a druhá špatná, já měla jen skvělé období, proto  neznám tolik pocitů, jako je deprese, pocit méněcennosti a tak dále.. Život, jakoby mě nic nenaučil. Prostě jen tak proplouvám.  

Tadááááá :D Ano, ano... vím, že to byla doba, ale něco jsem spatlala :)) vote&comments.. Ellie x.x :)