Wonderful little things (CZ)

3. Chapter (I know you)

Vběhla jsem do učebny chemie. Dneska vůbec nestíhám, zaspala jsem. 

„Dobrý den.“ Pozdravila jsem učitele, který právě vyučoval.

„Co tu děláte? Vy tu vůbec nemáte hodinu.“ Zaťukal si na čelo.

„ A ještě k tomu jdete deset minut po zvonění.“

„Prosím, můžu tady zůstat? Byla jsem už v další 5-ti třídách a hádejte co..? Vyhodili mě. Prosím, rozvrh jsem si zapomněla doma, proto nevím kde mam třídu..“ poprosila jsem učitele.

„Okamžitě si jděte sednout Edwards a ať už se to nikdy neopakuje!“ Odfrkl.

Rozhlédla jsem se po třídě, všichni s někým seděli, ale jen jedno místo bylo volné, u černovlasého kluka. Malik!

Usmála jsem se a běžela si sednout. „Můžu?“ zeptala jsem se.

„No, asi nemáš na výběr.“ Usmál se na mě.

„Jak se jmenuješ?“ posadila jsem se vedle něj a vyndala z tašky učení, které jsem si stihla vzít.

„Zayn..Malik.“ z jeho hlasu jsem poznala nervozitu.

„Perrie Edwards..těší mě.“ Podala jsem mu ruku.

S chutí jí přijal. Všimla jsem si, že pod druhou rukou má schované nějaké desky. Podívala jsem si na ně.

„Wow!“ vydala jsem ze sebe. „Umíš úžasně kreslit, můžu se podívat?“ natáhla jsem se pro ně, ale on si je přitáhl k sobě.

„Ne víš já-“ vykoktával ze sebe.

„Nesním ti je.“ Pousmála jsem se a vyrvala mu je z ruky. „Myslíš, že bych ti je ukradla a utekla někam s nimi? Taková opravdu nejsem, nejsem jako Mel, Becca, Patrick a tak dále.“ Protočila jsem panenky, začala jsem listovat v deskách.

„Zaynie? To jsem já?“ ukázala jsem na obrázek, který mi mě připomínal.

„No-víš-to..Nevěděl jsem co kreslit..a-“

„Mě to nevadí, líbí se mi to.“ Přerušila jsem jeho koktání.

„Vážně?“ v jeho očích se objevili jiskřičky štěstí. „Pokud chceš tak si to nech..“

Je to tak neuvěřitelně krásné, samozřejmě, že to chci! „Ano, děkuju moc, máš opravdu talent.“ Pokývala jsem hlavou.

„Díky.“

Zayn mi připadá celkem fajn, teda až a to, že se stydí, ale toho bych ho mohla zbavit. „Nechceš někam po škole zajít?“ zeptala jsem se.

„Ty by jsi někam chtěla jít se mnou?“ odpověděl nedůvěřivě.

„Proč ne?“ nadzvedla jsem obočí.

„Nikdy mě nikdo nepozval..“ pokrčil rameny.

„Tak jsem první.. hned po škole tě zvu na zmrzlinu.“ Odvětila jsem. Bože, ten se tak neuvěřitelně stydí.

Zayn:

Už tu na ní čekám víc než  10 minut. Udělal si ze mě srandu..jako každý jiný. Hodil jsem si tašku na záda a rozešel se pryč.

„Zaynie, kam jdeš?“ ozval se její jemný hlas za mnou. 

„Myslel jsem, že už nepřijdeš..“ povzdechl jsem si.

„Proč bych prosím tě neměla přijít?“ rozmáchla rukama.

„Napadlo mě, že ses s někým vsadila a pak se někde za křovím smějete jakej jsem debil a na všechno naletím..“ chytla mě za ruku.

Trhl jsem sebou. Chtěla odpověď tak jsem jí odpověděl, ale nečekal jsem, že mě hned chytí za ruku.

„Takový lidi jsou trapní a ubohý, navíc jsem ti už jednou říkala, že taková nejsem.“ Protočila panenky.

Pravda, říkala to. Nemůžu uvěřit, že jsem si to vůbec o ní myslel. „Promiň. Zkazil jsem to.“ Volnou rukou jsem se chytil za zátylek.

„Nic si nezkazil. Jen mě štve, že když mě lidé poprvé uvidí myslí si o mě, že jsem něco víc. A to rozhodně nejsem.“ Pousmála se.

Perrie není jako ostatní, je něčím jiná. Taková roztomilá a úžasná.

 „Hele zmrzlina..“ ukázal jsem na stánek se zmrzlinou. Vlastně jsem jen chtěl změnit téma. „Jakou si dáš?“

„Jahodovou.“ Pustila mi ruku.

„Fajn, počkej tady.“ Odběhl jsem ke stánku.

„Dobrý den jahodovou a čokoládovou.“ Objednal jsem.

Po několika minutách jsem zas přišel za Perrie. „Máš to i s polevou a nějakýma lentilkama a tak.“ Předal jsem jí zmrzlinu.

„Děkuju.“ Převzala si jí. „Zayne..Neber to jako bych tě teď nějak využívala, ale přemýšlela jsem o tom jak hezky kreslíš a.. No prostě, pomohl by jsi mi vymalovat můj pokoj?“ vychrlila na mě.

Aha..a já si myslel..no teď už je asi jedno co jsem si myslel. „Jo, a co by jsi chtěla? Máš nějaký plánek nebo..“ počkal jsem až to dopoví za mě.

„Je to jen na tobě...“ pokrčila rameny. „Ty z nás dvou umíš kreslit, já jsem na výtvarku blbá.“

„Je to lehký..  Jen musíš umět základy.“ Vysvětlil jsem, nechtěl jsem vypadat jako nějakej šprt, proto jsem to moc nerozebíral.

„Jasně, tak já ti dám adresu a asi budeš potřebovat, nějaký peníze, abys nakoupil barvy že? Kolik potřebuješ?“ začala hledat ve své peněžence.

 Vzal jsem jí peněženku z ruky dal jí zpátky do její kabelky. „Nech to být, udělám to pro tebe rád. Stejně bych byl doma a nudil se, aspoň mě někam vytáhneš.“

„Zaynie, ty jsi pravdu neuvěřitelnej. V jednu chvíli se stydíš a koktáš a v té druhé se chováš úplně jinak. Je to divný, ale i přes to takový zajímavý.“ Vysvětlila mi. Celkem mě to potěšilo.

 „Perrie, mam takovou otázku..Proč jsi vlastně šla se mnou ven? Vim že to nebylo, jen kvůli malování, to už jsi mi řekla, ale docela mě to zajímá.Chápej jsi krásná, milá a určitě i chytrá a takový lidi se se mnou prostě nebaví.“ Musel jsem se prostě zeptat.

„Setkali jsme se už 3 nemyslíš, že je to osud? A když už jsme u toho setkání..Víš včera to divadýlko na chodbě..Nemysli si že s Mattym chodím, je to blbeček kterej po mě jede, ale já ho nechci..možná na chvilku jsem ho chtěla, ale teď už né! Takže chápeš co tím chci říct..“snažila se mi to vysvětlit, ale  já na to divadýlko ze včerejška skoro zapomněl.

Vlastně ani nevím proč mi to říká, nevadí mi že se schází s jinými kluky, vždyť spolu nejsme. Tak proč..? 

Skoro 200 reads :3 A to jsou teprv 3 díly<33 U SMDFL jsem na 200 čeklala snad do 8 dílu :DD Děkuju jste zlatí :** Ellieele xx