Wonderful little things (CZ)

7. Chapter (Mummy!)

Z pohledu Perrie

„No a pak jsme z toho obchodu vyběhli jako by nic." Zasmála jsem se i přes těsnou helmu, Zayn se mnou. Můj dům už byl v dohlednu a já Zayna pořád neměla dost, mohla bych s ním trávit celé dny a noci.

„Máš celkem divoký život," konstatoval, na důkaz souhlasu jsem přikývla.  Podívala jsem se před sebe, a uviděla auto, které stálo před naší garáží. Zhrozila jsem se a zhluboka zavrčela. Zayn si toho okamžitě všiml. „Stalo se něco?" zeptal se.

„Rodiče. Měli se vrátit až zítra, sakra.. Budu mít průser." Vydechla jsem, Zayn zastavil před naším domem, slezla jsem z motorky a podala mu helmu ten jí položil na motorku a šel se mnou ke dveřím.

„Klid Perrie, zas tak hrozný to nebude, jen ti řeknou, že by ses v noci nikam neměla vydávat, Toť vše. Ehm..Nemam jít s tebou a vysvětlit jim to?" Prohodil klidně, na rozdíl ode mne.

„ Ne, to by bylo ještě horší, můžu jen doufat, že byli unavení a šli rovnou spát. Zaynie, oni mi to výslovně zakázali. A nemají rádi, když je s bráchou neposloucháme, jsou v pohodě jen tohle je štve."Ale na druhou stranu, vím že tohohle nebudu litovat stálo mi to za to..Celá jsem se otřásla, při představě, že tento večer končí.

Zastavili jsme se před vchodovými dveřmi, podívala jsem se mu hluboko do očí, dělám to moc ráda. Zayn nevěděl co dělat. Pousmála jsem se nad ním a přiblížila jsem se svými rty k těm jeho, zavřela jsem oči a čekala až naše rty spojí v polibek, bohužel zase nic nepřicházelo, jakoby si ze mě dělal srandu.

Proto jsem se rozhodla udělat to já. Otřela jsem jemně své rty o jeho, načež jsem naše rty spojila. Zayn začal spolupracovat a z toho jsem měla obrovskou radost.

Když už mi docházel kyslík, odtrhla jsem se. „Pěkné zakončení večera." Pronesla jsem s malým úsměvem.  „To jo." Souhlasil, „Ahoj" naposled mě objal a já jeho. Vdechla jsem jeho vůni, hrozně krásně voní. „Děkuji za hezký večer, Pa" dala jsem mu pusu, tentokrát na tvář a ztratila se za dveřmi.

Potichu jsem našlapávala, tak aby mě nikdo neslyšel. Ne, že bych se rodičů bála, jsou na mě hodný, udělali by pro mě první, poslední, proto také čekají, že se jim za to odvděčím. Tohle nebyl zrovna nejlepší tah. Měla jsem žízeň, tak jsem se rozhodla, že se ještě stavím v kuchyni, pro sklenku vody.

Rozsvítila jsem a uviděla mamku, která seděla na židli, dívala se na mě jako na zjevení. „Je ti dobře? Víš jak jsem se o tebe bála? Cítíš se lépe, když mě takto vidíš? Jsi ráda, když porušuješ naše zákazy?" vyjela po mě. „Mami-" snažila jsem se jí něco říct, ale okamžitě jsem byla přerušena.

„Kolikrát jsme ti k sakru říkali, že nemáš nikam večer chodit? A ještě k tomu s kluky. Chceš aby si o tobě známí mysleli, že jsi nějaká coura? Hned jak jsi s tím klukem přijela, sousedé rozsvítili, aby se podívali, co je vyrušilo ze spánku, ano byla to to ta jeho motorka" její slova bolela. Možná si to ani neuvědomovala, ale tohle byl od ní podraz.. Ano, udělala jsem chybu!

„A proč by si to jako mysleli, když to není pravda?" okřikla jsem jí. Nejraději bych se teď sbalila a odešla spát někam jinam. Počkat!? Kdo mi v tom brání?

„Ještě jednou to uděláš a.." nedokončila.

„Coury se chovají jinak, ale pokud chceš tak se tak budu chovat, abys viděla jak to vypadá." Rozmáchla jsem rukama. "Záleží ti jen na tom co si myslí ostatní nic víc. O nás, dětech nic nevíš, protože kdyby jo, místo toho, abys tu na mě křičela by jsi se zeptala co je to za kluka, a já bych ti řekla, že se jmenuje Zayn, že jsme se poprvé potkali na chodbě ve škole, a že ho miluji."

" Perrie promiň já, já jsem to nevěděla, a rozhodně nechci, aby jsi si myslela, že se o vás s tátou nestaráme. Máme vás oba moc rádia udělali by jsme pro vás cokoliv, jen aby jste se měli dobře." litovala svých slov, které před chvílí vypustila do světa.

"Mami, já se nechci hádat. Taky vás mam moc ráda, všechny a nechci váš ztratit, jen ti tím chci říct, že nejsem malá holčička." objala jsem jí, aby se uklidnila.

"No, právě. Jsi moje jediná a poslední dcera, nechci aby ti někdo ublížil." povzdychla si. "Za chvíli se i s bratrem od nás odstěhujete a my tu zůstaneme s tátou samy. Přijedete jednou do měsíce a pak už se to bude jen jednou za půl roku. Nechci ti nic zakazovat, ale chápej, že se o tebe bojím. Tvůj bratr se ubrání, ale ty jsi taková rozbitná." zasmála se u slova 'rozbitná'.

"Všechno bude v pořádku, teď na to nemysli." dala jsem jí pusu na tvář. "Jdu spát a ty by jsi měla taky, vypadáš unaveně." poznamenala jsem.

"Ale zítra mi o tom Zackovi vše řekneš ano?" pohladila mě po rameni.

"Zayn mami, jeto Zayn Malik." zasmála jsem se, její hlouposti, ale ani se tomu nedivím, v tom křiku a v té rychlosti, bych to nezastihla ani já, vlastně se divím že si pamatovala aspoň to první písmenko; Z.

"Dobrou!" šeptla jsem jí do ucha. "Dobrou." šeptla nazpět a já odešla.

Musím něco udělat pro to, aby Mel nechal Zayna. Svou lásku nenechám šikanovat. Na to ho mam moc ráda. Třeba to nějak ocení a odvděčí se mi. Odjel před deseti minutami a už mi chybí. 

Je to vůbec možný? Proč jsem si Zayna nevšimla dřív? Je odlišný a to ho dělá originálním. Chybí mi i ta jeho vůně, něco mi připomínala..ale nevím co. Miluji ty jeho dokonalé vlasy. 'Perrie no tak, uklidni se! Jsi jako šílená po něm.' pomyslela jsem si.

Otevřela jsem dveře od mého pokoje, smrdělo to tu barvou, není dobrý nápad tu spát. Vzala jsem si svou matraci, peřinu, polštář s plyšákem a šla k pokoji mého bratra. Zaťukala jsem a otevřela dveře. Jonnie spal.

Vykašlala jsem se na to a zase odešla. Matraci jsem nechala u svého pokoje, přede dveřmi. Sešla jsem po schodech do obýváku a připravila jsem si na gauč peřinu s polštářem a plyšákem. Nakonec jsem běžela do koupelny.