Wonderful little things (CZ)

1. Chapter (First school day)

Zayn:

Je první školní den a já jako vždy se snažím proplouvat mezi studenty, aniž si mě někdo z nich všiml. Vše se zdá v pořádku, ale to by neměl být před učebnou Angličtiny.. Mel a jeho parta. Na neštěstí nebyl žádný učitel poblíž, aby si mě Mel nevšímal. Mohl jsem jen jít s nadějí, že mi nic neudělá. Sevřel jsem v ruce svou mikinu.

Už jsem si oddechl, že se nic nestane..že konečně přes ty prázdniny Mel pochopil, že se násilím nic nevyřeší. Ale to ne, vešel jsem do třídy a hned jak jsem udělal první krok v před někdo mě vtáhl zpět na chodbu.  Né někdo, Mel.

  „Tak náš malý buzerant by chtěl jít do třídy“ zasmál se jeho parta hned po něm.

„Nech toho.“ Snažil jsem se mu nedívat do očí, abych ho neprovokoval.

„Ty se snad bojíš? Dívej se mi do očí, když s tebou mluvím!“ dal mi facku.  Nemá cenu mu to oplácet. Hned by se do mě pustila jeho parta. Přitiskl mě na zeď „Pusť mě.“ Místo odpovědi jsem dostal bolestivou ránu do břicha. Další a další a další. Všichni si nás nevšímali. Báli se o sebe.

Neudržel jsem se na nohách a sklouzl po zdi na zem. „Drž hubu!“ odplivl si na mě. Z ničeho nic se ozval dívčí hlas. Hlas záchrany. „Nechte ho, slyšíte?!“ křikla a odstrčila Mela. „To si ještě vyřídíme“ znova na mě plivl a odešel.

„Jsi v pořádku?“ přidřepla si ke mně.  Konečně jsem se na ní mohl podívat. Krásná modrooká blondýnka.

Odkašlal jsem si „Ano, jsem“. Je dokonalá úplně zapomínám na štiplavou bolest v břiše. „Neměl by jsi to takhle nechat.“ Upozornila mě, pomohla mi vstát a odešla nazpět ke své kamarádce.

Perrie: 

Povídala jsem si s Jesy, neviděli jsme se týden, jelikož jela s rodinou kempovat. Vyrušil nás, ale svíjející kluk. Mel zase mlátí nějakého kluk. Nedá si pokoj. „Nehte ho, slyšíte?“ popošla jsem k Melovi. Něco zamumlal a odešel. Neviděla jsem mu do obličeje, protože si ho zakrýval dlaněmi.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. Blbá otázka je vidět, že není a dokud tady bude Mel nikdy nebude. Konečně se na mě podíval. „Ano jsem.“ Odpověděl.

„Neměl by jsi to takhle nechat.“ Pomohla jsem mu vstát a odešla zpět k Jesy. Opravdu nechápu jak mu tohle může Mel dělat! Ten kluk vypadá jak drsňák, kdyby Melovi jednu ubalil, už by se nezvedl, podle mě by měl mít sílu i když kdyby se na něho vrhla celá Melova parta neměl by šanci. „Ty ho znáš?“ začala vyzvídat Jesy.

„Neznám, ale je mi ho líto.“ Zamračila jsem se. „Kdyby si dal vlasy nahoru byl by hrozně sexy.“ Zamyslela se Jesy.

„Jo jdi ho sbalit.“ Ukázala jsem palec nahoru. Jasy se zaksichtila „Když už jsme u toho balení, víš jak jsme o prázdninách byli u bazénu“ přikývla jsem. „Hádej komu jsi se líbila v těch nových plavkách..“ uchechtla se. Netuším bylo tam hodně kluků.

„Mattymu“ vyprskla. Mattymu ? Nejhezčímu klukovi za školy? „Ne, to opravdu ne.“ Šeptla jsem a odbočila do učebny matiky. „Kde je Lee?“ zeptala jsem se Jade která už nám držela místa. „Už ti nestojím ani za pozdrav..No víš oni jí přeřadili do jiné třídy..“ vysypala ze sebe. S Jesy jsme se na sebe podívali.

„Dělám si prdel, je na záchodě.“ Začala se neskutečně smát Jade. Cvrnkla jsem jí do čela. Není normální!

Já, Jade, Leigh a Jesy sedíme vždy vzadu..To nejlepší na konec. „Ahoj Perrie“ otočil se na mě Ben.

„Ahoj“ uchechtla jsem se. Abych to vysvětlila Ben  mě miluje od té doby co jsme hráli flašku a já mu musela dát pusu a teď přes prázdniny dostal brýle ve kterých vypadá dobře, ale nehodí se k němu jednoduše vypadá dost komicky.

„Je tu snad něco k smíchu?“ zeptal se a popondal si brýle víc nahoru. „Né, to ani v nejmenším.“ Dala jsem si ruku  přes pusu, abych utlumila svůj smích. „Hele mam je jen na chvilku!“ zašklebil se a uraženě se otočil zpět k tabuli. Zazvonilo a do třídy přišla přísná Mrs. Black. Nikdo jí nemá rád.

Zayn:

Sedl jsem si do poslední lavice u okna. Nebylo to moc daleko od Mela, ale aspoň tu na mě učitelé moc nevidí a já si můžu kreslit. Když už kreslím sebe, tak je to opak mě. Nakreslím sebe ale na obličeji něco pozměním něco co nemívám..úsměv. Začal jsem si kreslit hned to první co mě ve chvíli, co jsem vzal papír a tužku do ruky napadlo. Jí. Mého anděla. Ona je první člověk, který mě ‚zachránil‘.Tedy ovšem, když nepočítám sestru. Měl jsem jí nakreslenou poměrně rychle. V tom mě napadlo… Co pod její obrázek napsat ‚ Né, všichni andělé mají křídla‘. Nikdy bych neřekl, že se mě zastane jedna z oblíbených.

(…) Šel jsem ke skříňce se strachem co z ní vypadne dnes. Je mi jasné, že nikoho nepřestalo bavit dávat mi odporné věci do skříňky. Tím odporné myslím žáby, posmrkané kapesníčky a další..

Otevřel jsem skříňku a překvapilo, když z ní vypadli cigarety. To je to nejlepší co my tam můžou dát, jsem rád, že to není nic horšího. Sebral jsem je ze země a chtěl je dát do tašky, ale v tom mě zastavila ruka Mrs. Black. „Pane Maliku to nemyslíte vážně!“ řekla dost naštvaně. „Ale to-“ snažil jsem se jí to vysvětlit, ale ona mě přerušila „Nedělejte to ještě těžší!“

„Není to moje!“ konečně jsem to řekl.

„Vypadlo to z vaší skříňky?“ okřikla mě.

„Ano“ sklopil jsem hlavu a čekal co bude dál. Všichni se na nás dívali a pošklebovali se. „Tohle vám trpět nebudu, okamžitě se mnou půjde do ředitelny.“

Chytla mě za ucho a táhla mě pryč. Vůbec jí nezajímalo, že jsem si nezavřel skříňku a že budu mít všechno rozkradený, až se vrátím..Všichni se smáli, všichni, až na 4 dívky, které se mračili a kroutili nad chováním jiných hlavou. 

Konečně 1. díl snad se líbí :3 !! Kvůli SMDFL nemam čas tenhle příběh psát..moje chyba, že jsem ho přidávala.. ale co nevadí :D Ella xx