Wonderful little things (CZ)

16. Chapter (Popular)

Všichni mi ho berou, není moment, kdy by byl sám a já si s ním mohla promluvit.

Na druhou stranu možná s ním nechci mluvit, protože já za to nemůžu.

Nebyli jsme spolu zas tak dlouho, nikdy jsem neměla ráda, krátké vztahy! Stále mi nedochází ten fakt proč mi lhal, proč mi to všechno tajil.

Myslela jsem, že nemá přátele, ale na kapelách to tak nevypadalo, byla alespoň jeho láska ke mně upřímná?

Ani si neuvědomuje, že je tak populární jen, protože vystupoval na kapelách! Nikdy by si lidé okolo něj neopřeli ani kolo, nebýt tohohle.

Chci ho mít zase u sebe. Chci s ním po škole jít na zmrzlinu a chránit ho před odstatními.

Chci zase cítit ten pocit, že on patří mně a já jemu.

(...)

"Myslíš, že s Alice chodí?" vyprskla Jade, která už byla propuštěná do domácího léčení.

"Vypadá to, že ano, ale já doufám, že ne." roztáhla jsem se na její posteli.

"Nějaká naděje tu vždy je." řekla uklidňujíc mě.

"Už si mě ani nevšimne. Celý minulý týden okolo mě procházel jakoby jsme byli dva cizí lidé." odmlčela jsem se "Možná, že jsme."

"A ví o tom tvoje mamka, že jste se rozešli?" optala se.

"Nic jsem jí neříkala, ale všimla si, že se mnou něco je. Všechno vyvrcholilo tím, že mi vyhazovala odpadky a viděla tam dost kapesníčků. No hádej, posmrkaný nebyly." odpověděla jsem, v místnosti hrála lehce hudba."a co ty a mamka, vyříkali jste si to?"

"To je mi líto Pezz a ano, vyříkali jsme si to. Matka se málem zhroutila. Nikdy by nevěřila, že její miláček tohle udělá." odkašlala si "Je z domu a matka celý noci pláče. Občas za ní zajdu jí obejmout na důkaz toho, že jsem tu s ní a mam jí ráda."

"Jsem ráda, že to dobře dopadlo." dodala jsem, myšlenky na Zayna mě však pohltili a mé oči se zaplnily slzami. "Promiň, ale asi už půjdu." zamávala jsem jí a rozběhla se ze dveří.

"Perrie!" zaslechla jsem v dáli Jadeinin hlas.

Miluju ho. Miluju ho. Miluju ho. Ozývalo se mou hlavou. Pokazila jsem to. Určitě teď je někde s Alice a kdo ví co s ní dělá.

Dala bych cokoliv za to, aby se ozval.

Šla jsem směrem ke škole, měla jsem namířeno tam, kde jsme měli první rande, jestli se tomu tak dá říkat.

Mé kroky byly tak pomalé a tiché. Zato vzlyky byly hlasité. "Perrie jsi to ty?" zastavil mě chlapecký hlas, Josh.

"Joshi já nemám náladu-" podívala jsem se na měj. Měl na sobě přesně to samé co na sobě měl onen den, kdy pro nás s Lee šel.

Pravdě podobně zase někde budou dned hrát.

"Vím, že jste se se Zaynem rozešli a je mi to líto."

Nasadila jsem ironický usměv. "Nech to být, našel si náhradu, snad mu Alice dělá dobře." utřela jsem si slzy a rozešla se, ale Josh mě následoval.

"Zayn, Zayn se změnil, já vím, ale nezahazuj to co mezi vámi bylo. Tak či onak byli jste spolu, chodili jste spolu.. přece to nezkazí jen nějaká blbost."

"Blbost?! On mi lhal a pořád se litoval. Hele, pokud tě za mnou poslal tak mu vyřiď, že Alice by ho ani nepozdravila nebýt kapel. Ať si spolu užívají svůj krásný vztah." překvapilo mě, že Josh nezapíral, že spolu Alice a Zayn něco mají...takže to je pravda.

"Poslouchej mě." křikl, čimž mě donutil se zastavit "Zayn udělal několik chyb, ale taky ho bolí vidět tě uplakanou a zlomenou, nemysli si."

"On je toho příčina, tak proč to neodčinní?" založila jsem své ruce na hrudi.

"Ani netušíš jak ho ta popularita pohltila. Chová se jako idiot, celá škola mu je u nohou."

"Já vím Joshi, já vím." vydechla jsem. "Ale nic s tím nedokážu udělat, promiň." odešla jsem, prostě jsem ho tam jen tak nechala stát. Poznala jsem, že mu vadí změna chování jeho kamaráda.

Jak se někdo dokáže, tak rychle změnit? Stačily 2 nebo 3 dny a vše bylo zničeno jakoby sem někdo vypustil atomovou bombu.

(...)

"Co je s tebou sestřičko? Včera ani dneska jsi nechtěla večeři, matka se dost strachuje." ozve se mým pokojem hlas bratra.

"Nic, jsem jen unavená. Jdi pryč prosím." odklašlala jsem si, protože můj hlas byl od breku dost chraplavý.

"Hele, nikdy jsem se o tebe moc nestaral, ale teď to úplně rve oči jak jsi smutná."

"Se Zaynem je konec.." polkla jsem "ale nikomu to prosím neříkej."

"To je celkem blbý, protože matka právě přemýšlí, že ho pozve na večeři." začne si křupat prsty.

"To jí musíš rozmluvit!" zvýším svůj hlas. Mé tělo začíná pomalu propadat panice.

PROSÍM! Napište mi do komentářů nebo do soukromých zpráv názor na tento nebo jiný můj příběh. :) Děkuji.
Ellie xoxo