Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola Devatenáctá.

Před sedmi lety.
Všechny svoje věci jsem vyházela na jídelní stůl v kavárně.
Všimla sem si jak se na mě pár hlav se zájmem otočilo když zahlédli kolik toho vlastně vytahuju z batohu.
Tužky pár sešitů několik knih. U kterých se přiznám že se školou neměli nic společného.
Skicák a všechno co jen může člověka napadnout. A samozřejmě počítač.

Kavárnu nebo spíš restauraci jsem neznala. Byl to Adam kdo mi o ní řekl. Trochu mi před ním ujelo že moji velkou vášni je psaní.
Nikdy jsem si ale nemyslela že by to za něco stalo.
Ráda sem psala sama pro sebe, příběhy které jsem chtěla aby se uskutečnili mě. Aproto sem se o ně s nikým moc nedělila.

Takhle nějak sem to řekla i jemu a on mi na to doporučil tohle místo.

Porozhlédla jsem se po kavárně s úmyslem vyhledat očima obsluhu, né že bych věřila tomu že by to něco dokázalo uspěchat ale dělala jsem to odjakživa aniž bych věděla proč to vůbec dělám. Moje taška ze které jsem vytáhla poslední sešit mi spadla na zem v té vteřině co jsem pohlédla do očí známé tváři.

,,Zatraceně." zavrčím tak potichu jak to jen jde, pár vedle mně mnou nemístnou poznámku zaslechl a se zvednutím obočím se zadívají mým směrem. Aby se zřejmě ujistili že poznámka nepatří jejich osobám.  Já si na to konto začínám opět všechno cpát do prázdného batohu, s určitou nedbalostí. Zbývá mi poslední štos papíru když nad sebou uslyším hlas toho před kterým se snažím utéct. 

,,No podívej kdopak mě tu pronásleduje. Co to bude?"  Na vteřinu musím zavřít oči. Sakra sakra. Popadnu své poznámky a snažím se je nacpat do tašky ale daří se mi to úplně stejně jako by jste se snažili narvat živou kočku do přepravky. Jde to ale tak nějak neelegantně.  Otočím hlavou abych se setkala s jeho pohledem.

,,Vlastně právě odcházím."  Opravdu bych chtěla odejít ale tak nějak od jeho obličeje nemůžu odtrhnout oči. Lehce se musím pousmát protože má pořád na hlavě tu černou pletenou čepici. ,,A rozhodně nikoho nepronásleduji." Mírně zavrtím hlavou a konečně donutím nohy k pohybu. 

,,Takže sis vybrala jedinou restauraci v celém městě zrovna v které makám, tejden potom co si mě potkala poprvý. Jo to mi dává smysl." Oplatí mi úšklebkem. Když už mu konečně čelím na nohou a je mi tváří v tvář odpovím. ,,Uznávám taková náhoda to není." Pokrčím rameny. ,,Aha,Takže přiznáváš že je to tvůj bláznivý plán abych se do tebe zaláskoval, Slečno slušnáčko?" Nonšalantně zahýbá obočím a já uslyším jeho slabý smích.  ,,No kdybych měla takový plán, rozhodně by takhle nevyhlížel, to mi věř." Oplatím mu svým slabým pousmáním. ,,Ne Adam mi to tady doporučil." Konstatuji jednoduše.  ,,Tak to Adam asi nemá stejnej vkus jako ty když už odcházíš."  Překříží své dlouhé paže na prsou. Moje oči je sledují stejně jako tehdy večer.  Na jeho řeči těla je cosi fascinujícího.

Blbko,blbko,jdi už.   ,,Ale ano, jen už musím zase jít."  Zase se ušklíbne. ,,Nejsi moc dobrá lhářka co?" Trhnu sebou a rychle se dívám všude možně jen ne na něj.  ,,Ne to opravdu nejsem." přiznám a kapituluju s tichých hlasem. Zamrká jednou,pak dvakrát, nakonec se zazubí. Všimnu si že má jeden špičák mírně křivě a uvědomím si že se mi tahle malá nedokonalost imponuje. stejně jako úsměv.

,,Nečekal bych že to přiznáš. Aspoň ne takhle snadno a rychle."

,,No stalo se, tak se měj." Rychle odpovím a otočím se na odchod. Pak ucítím chladivý tlak na předloktí který mě donutí otočit se na patě. Podívám se na jeho dlouhé prsty obtočené kolem mé ruky a pak do jeho očí. Jsem překvapená z jeho reakce a on vypadá že je překvapený úplně stejně.   ,,Zůstan." V jeho hlase zní ale rozhodnutost na kterou chci reagovat rezolutním odmítnutím ale řeknu jen ,,Dobře."