Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola čtvrtá.

Současnost.

,,Dominiku."
Jeho jméno má na mém jazyku má zvláštní pachuť.

,,Co tu sakra děláš?" Jeho hlas je tichý ale zřetelný. Nemůžu samu sebe přesvěčit abych odvrátila zrak. Byl vyšší než jsem si pamatovala. Bylo to tak dávno co stál přede mnou. Tak bolestně dávno.

,,Já? Spíš mi řekni co to děláš ty!" moje emocionální stránka musela ustoupit do pozadí. Nemohla jsem si dovolit jednat pod tlakem svých emocí.

,,Rozejdeš se sem mnou kvůli nějaké posrané škole v Praze na kterou ani nenastoupíš a pak tě najdu v takovém pajzlu." Úplně bezohledně ignoruje mou otázku. Musím se nadechnout, nějak se ovládnout.

,,Já ti už nemám co říct." Setřesu jeho ruce ze svých paží. Volný prostor mezi námi jsem využila k úniku. ,, Do hajzlu Liliano." Zatáhné mě za mou mikinu zpět. Úplně jsme zapomněla že trpělivost nebyla nikdy jeho silná vlastnost.

Otočil si mě k sobě. Nebyl to nijak hrubý pohyb. Spíše jsem měla pocit že to byl zoufalý čin. Musela jsem zaklonit hlavu abych mu mohla pohlédnout do obličeje. Chtěl něco říct ale já ho nehodlala poslouchat.

,,Pust mě." Vytrhla jsem se. Překvapivě mě stále držel s kamenou tváří. Znovu jsem se nadechla. Dneska už snad po několikaté. Cítitla jsem jeho dech který se mi odrážel od mé tváře.

Jeho vůně se mísila s alkoholem. Lhala bych kdybych řekla že mě to neomámilo. Na malou vteřinku jsem viděla starého Dominika.

O čtyři roky mladšiho a taky citově nedostupné ho. ,,Vysvětli mi to Liliano. Dlužíš mi to." Jeho hlas chraptí a přeskakuje. Očima mě propaluje.

,,Chceš odpovedi? Fajn,máš je mít. Ve chvíli když sis začal plnit svůj sen si ani sem mnou pořádně nebyl. Vzdaloval ses mi. A to je v pořádku. Chtěl si jít jiným směrem než já. Pro mě tohle nebyl život. Doufat jestli vůbec dorazíš domů." Ucouvl jakobych mu vrazila políček do tváře. Sklopila jsem zrak. Srdce se mi rozbušilo bolestí.

A slzy se mi hrnuli do oči. Snažila jsem se ovládnot. Nemohla jsem mu dát tuhle výhodu. Nechtěla jsem aby snad věděl jak bolestivé to pro mě bylo a je.¨

Má slova boleli i mě samotnou. Prožívala jsem to znovu jakobych v tom zase žila, jakobych se s ním rozcházela znova. Pustil mě. Asi už toho na něj bylo taky moc. ,, Do prdele s tebou." Zavrčí. ,,Ne do prdele s tebou Dominiku." Opáčím

Otočím se k odchodu. Nervozně vyhlížím taxi na silnici. S rukama překříženíma na hrudi.

Kde je sakra tak dlouho?! Kousnu se do vnitřní strany tváře z čiré nervozity . Dominikova slova mě neboleli tolik jak bych čekala. Věděla jsem jaký je a co můžu čekat. On ale stále neodcházel, cítila jsem jeho pohled na svých zádech.

Dokonce jsem si představovala i jeho naštvaný výraz. ,,Dala si mi kopačky ze strachu." Slyším jeho konstatující hlas. Nehodlám se otočit.

Vdálená světla na vozofce mě osvítí a já vídím svůj taxík. Který následně zastaví u obrůbníku. Nevahám a chci otevřít dveře u spolujezdce.Chtěla jsem být už pryč a zapomenout že se to kdy stalo. Ale potetovaná bledá dlaň přibouchne spoza mě dveře zpět. Nad tím gestem nadskočím a prudce otočím hlavou. V jeho obličeji vidím čistý vztek. ,, Tehdy jsem se vzdal moc snadno Liliano. Tu chybu nehodlám opakovat." Opět má ten chlad v hlase až mi z toho přejde mráz po zádech.

Pak svou ruku stáhne podél těla a já rychle otvírám dveře auta. ,,Sbohem Dominiku."

Řeknu těsně před tím než zavřu dveře a oči z něj nezpouštím ani ve chvíli kdy řidiči diktuji svou adresu.