Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola sedmá.

Upozornění! V této kapitole se objevuje slovenština. A já nechci svoji neznalosti někoho urazit takže mi odpuste pokud bude něco špatně!🙈
Charaktery postav se neztotožňují s realitou jaká koliv podobnost je čistě náhodná 😅

Byla jsem u dveří od studia. Uběhl týden co jsem tu byla naposled. Tentokrát byla ale Sobota ráno. Jakub mi opakovaně sliboval že by uvnitř neměl nikdo být.
Byla jsem tak paranoidní že za dveřmi najdu Dominka tak jsem Jakubovy psala několikátou zprávu, ten mě ale ujistil že Dominik je s ním doma.
Oddechla jsem si a konečně se rozhodla odmeknout dveře. Které se otevřeli v okamžiku kdy jsem otočila klíčem.
To mě trochu vyvedlo z míry.
Nebylo zamčeno pouze dveře byly pouze za bouchlé.
Žaludek se mi trochu zakroutil.
Napadlo mě že je to pouze hloupá náhoda a vešla sem do vnitř.
Studio bylo jako menší upravený byt který měl dvě místnosti.
Jakub mi vyprávěl jak k tomu rozhodnutí došel.
Chtěl si udělat místo kde se budou všichni cítit pohodlně a komfortně.
V předsíni byla malá chodba se záchodem a dal byla první místnost která sloužila spíš jako odpočívarna kde kluci měli gauč a malou kuchyň ve které nechyběla lednice.
Ve zdi bylo průhledné sklo a za nim byla nahrávací místnost.
Upřímně na po prvé to na mě udělalo dojem.
Sundala jsem si své boty a chtěla vejít do místnosti když jsem si uvědomila že tam někdo je.
Nakoukla jsem do vnitř.
Nějaký pro mě cizí kluk ležel natažený na půlce gauce s noha na zemi. Vypadalo to že usnul v sedě a prostě se sesypal na jeden bok.
Pak se ozval zvuk ze záchodu a já polekaně přešla očima za sebe.
Na to se dveře vedle mě otevřeli.
Vyšel z nich kluk kterému mohlo být maximálně devatenáct.
Byl hubený a trochu vyšší než já.
Když si uvědomil že před nim s tojím zarazil se a pozoroval mě
Jeho barvu oči bych nepoznala protože jeho zorničky byly snad nejširší co jsem kdy viděla.

,,No zdravím." Vyhrkl nakonec. Trochu zpomaleně.
,,Ahoj já jsem od Jakuba."  Řeknu na svou obranu. Z někoho důvodu jsem měla potřebu vysvětlit proč tam jsem.
Po krátce odmlce přikyvl.  ,,Jasně vzpomínám si že se zmiňoval o tom že někoho sehnal na úklid."
Přešel kolem mě do místnosti kde pořad byl ten druhy kluk. I když o proti němu vypadal spis už jako chlap.

Nezbylo mi nic jiného než jít za ním. ,,Musím se ti omluvit přes noc jsme tu nechali trochu bordel."
Říkal a přitom se posadil na kousek gauče který ještě nebyl obsazený.

"Trochu bordel" bylo slabé slovo. Všude po stole byly různé flašky od alkoholu který jsem ani neznala. A několik skleniček.
Kluk spící na gauci se pohl.
,,Hele tak já přijdu jindy."  Machám ve vzduchu rukama a chci se otočit.
,,Hey bábika ideš neskoro žurka už skončila."
Poví ten chlapek na gauci Slovensky. A protírási rukama oči.  Panenky se mi protočí. Aniž bych to dokázala ovládnout.
,,Nepřišla jsem na večírek a teď taky odcházím." Odfknu si, kluk s rudýma očima aumaticky vstane. ,,Nechoď tady Karlo se dá do kupy a my vypadneme. Nebudem tě rušit."
,,No ať tu chce robiť hoci čo já se chcem na to pozerať. Lebo sa len pozri Hasan na té boky. Aj ze zadu bude prerfektná."
Dodá opilím hlasem "Karlo" na gauči. 
Moje trpělivost byla vystavěná obrovské zkoušce. Ale tyhle opilecké blaboli nebyly pro mojí osobu žádná novinka. Přeci jen jsem dělala za barem.
Sahám do zadní kapsy kalhot pro mobil.
,,Omluv ho prosím tě. Většinou se krotí." Říká zřejmě ten který se jmenuje Hasan.
Karlo na gauči se zasměje.
,,Já chcem zkrotit ju." Snaží aby jeho hlas zněl svůdně ale mě to čím dál tím víc přišlo odporné.
Mrkne na mě
,,Ani v tvých nejdivočejších snech." Odceknu a tukam do mobilu Jakubovy naštvanou smsku.
Pro Jakuba.
,,Jsou tu nějací kluci. Odcházím. Přijdu ten nehorázný bordel uklidit později."

,,Len sa pozri Hasan čo hovorím. Naozaj potrebuje skrotit."