Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola Čtrnáctá.

VZPOMÍNKY. Před sedmy lety.

V bytě číslo sedm:

Nikdy jsem nebyla typ holky na párty. A vůbec jsem neměla potuchy kde jsem se tu vzala. Popíjela jsem víno které mi bylo vnucené do ruky i přes moje námitky.
Anna na proti mně byla z něj nadšená a já poslušně popíjela jak se na kamarádku sluší. Nebyla jsem vínový tip vlastně jsem na alkohol nikdy nijak nebyla. Pivo mi chutnalo i když většině mým vrstevnic ne. Anna se ušklíbla když jsem jí o něj žádala.Ona byla přesně ten tip dívky která nemohla pivo ani cítit.
Její kamarád Martin o kterého jsem znala jen z její ho vyprávění byl spolužák se kterým se pár měsíců přátelila, mi víno víceméně vnutil s hravým úsměvem.

Nenamáhala jsem se oponovat. Jít proti Anně byl nadlidský úkol jak jsem dobře věděla. Navíc Ted měla po boku Martina který se na mě výherně culil. Nebyl ani vysoký ani malý, měl docela přátelský obličej a z jeho chovaní vyplývalo že si budeme rozumět. Nepřekvapilo mě že se s někým takovým Anna kamarádí. Pár míst od nás byly ještě jeho dva kamarádi Honza a Michal kteří diskutovali o nějaké hře kterou jsem vůbec neznala. Martin k jejich debatě občas něčím přispěl, ale víceméně se bavil s Annou a občas jsem prohodili pár přátelských vět i spolu.

Po nějakém čase a sklenici vína jsem se v pohodlném velkém křesle začala uvolňovat. Hodně cizích lidí v místnosti pro mě představovalo paniku. Nebyla jsem na davy zvyklá a jak se říká tři už jsou dav, a nás bylo pět. A nebýt Anny, úplně cizí lidé. Ale po tom společně stráveném čase se moje nervozita ztrácela. ,, Má přijít ještě někdo?" Zeptá se Anna mužského obecenctva. A Martin se hned vrhá k odpovědi. ,,Jo ještě by měli přijít nějaký Michalovi kámoši. Kde vůbec jsou?" Martin na gauči se tělem o točí na levo k Michalovi který šáhne po telefonu na stole. Já nervózně polknu a rychle se napiju sklenice vína kterou mi před chvíli někdo dolil. Aklimatizovat se v tomhle prostředí pro mě už tak bylo náročné. ,,No Tomáš psal že jsou ještě ve skateparku i s holkama ale to psal tak před hodinou. Takže tu asi budou každou chvíli." Vydedukoval a opřel se do gauče se sklenicí v ruce .

Automaticky jsem povytáhla obočí aniž bych si to uvědomila. O Holčičí společnost jsem nijak nestála. Odjakživa jsem s nimi nevycházela. S klukama mi bylo vždycky líp, teda do dne kdy jsem potkala Annu. Ta byla výjimka. ,,To jsou ti co znáš ze sketu?" Ptá se na oplátku Anna ,,Víceméně ale tady Michal pár z nich zná z basketu." Michal kterému byt patřil pokrčil rameny. ,,S Adamem a Dominikem jsem hrával na Gymplu. Ted se spíš potkáváme v parku, nikdo z nás už aktivně nehraje." Dodá aby nám to bylo jasné.

Mě se akorát zrovna potvrdila teorie o tom jestli Michal nehraje, nebo hrál basket protože byl opravdu abnormálně vysoký. A docela hezký, pokud můžu říct svůj názor. Ne jako ve filmu kde je na střední škole ten nejvyšší nejurostlejší a opálený svalovec králem školy. Byl v celku šlachovitý bledý ale měl určité kouzlo. V tom jak mluvil a gestikuloval. A taky byly s Honzou o něco starší než my tři.

Anna s úsměvem přikývne. ,,Vždycky jsem se to chtěla na sketu naučit.Akorát se obávám že bych si pěkně namlátila takže sem se do toho nikdy nepustila." Rozvíří novou diskuzi Anna. Honza který po Anně tak trochu pomrkával se i hned chopil příležitosti. ,,Jestli chceš můžete někdy dorazit do parku. Klidně ti dám pár lekcí."- Do nového tématu se vrhly všichni až na mě. Nebyla jsem nijak moc společenská. Upřímně řečeno raději bych ted byla doma a četla si nějakou skvělou knihu. Jenomže Anna mi udělala tuhle čáru přes rozpočet. Řekla ,,Musíš víc žít." A tak jsem skončila tady s tím že jednou v budoucnu budu své nejlepší kamarádce volat sanitku. Protože si rozbila hlavu kvůli chlapovy na sketu. O všem pro lásku se musí dělat i hlouposti. Jak už bylo řečeno v X knihách které jsem četla.