Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola Třináctá.

Dominik.
Odhodil jsem obloukem plechovku RedBullu do odpadového koše. A světě div se trefil jsem se.
Po prochlastaném týdnu jsme se konečně dostali s Deckym k práci.
Měl jsem nějaké staré napsané texty ale za celej blbej tejden jsem nebyl schopnej svůj zadek dostat do studia.
Musel jsem si udělat menší dovolenou. Snažil jsem se nemyslet na ní.
Tyhle  myšlenky mě tak neskutečně srali. Jenomže hlava si dělala co chtěla. Chlast a tráva pomáhali jenomže nemůžu bejt ožralej 24/7.
Teda mohl bych ale k čemu by to bylo ?
,,Proč se všechno v tomhle bytě dozvídám vždycky jako poslední?"
Posadím se k Radkovy v kuchyni. Z mého "smeče" nebyl tak nadšený jako já.
,,Asi protože si furt někde v hajzlu." Pokrčím rameny jakoby nic.
,,Nezačínej zase."  Odpalkuje mojí odpověď.
Tohle téma neměl rád. V podstatě už bydlel někde jinde s přítelkyní která před pár měsíci porodila.
A od té doby byl Radek trochu přecitlivělí. 
,,Tak mluv. Liliana se zase objevila  v tvém životě to je docela síla."
,,Tohle je za mnou." Chci aby to znělo věrohodně ale nezní a Radek se zatváří nesouhlasně.
,,Tomáš mi to řekl Niku."

,,Tokač je taky pěkná slepičí prdel."
Zavrčím podráženě.

,,Na tom nezáleží. No a víš to jistě ?"
,,Vím jistě co?" Zavrčím trochu silnějším hlasem než jsem zamýšlel.
Přetočí na mě oči.
,,Že ti byla nevěrná Dominiku."
Musím si hlasitě odfrknout.
,,Copak jsem idiot? Samozřejmě že to vím jistě."
Sáhnu do kapsy pro mobil, kde vidím pár zpráv od mého mladšího bratra.
,,Stejně je to divný, říkáš že se s ní Jakub baví ?"
Zvednu pohled od mobilu.
,,Baví." Řeknu prostě. Tohle je to poslední téma o kterém bych se chtěl bavit.
,,A to tě to jako nesere? Když pomineme to že je fakt ujetý."
Promnu si oční víčka. Nechci být hrubej fakt jsem toho moc nenaspal.
,,Co je tohle za otázku?"
Radek se na židli před kloní blíž ke mě.
,,Sere? To je slabý slovo." Dodám.
,,Ptal ses ho ?"
,,Samozřejmě jsem ze ptal. Řekl mi že je to pro moje zkurvený dobro což jsem vůbec nepochopil. Pak jsem tam našel toho kluka. Malém to sem mnou seklo."
Můj tón už je otrávený.
,,Co ti k tomu řekla ona?"
Zasténám hlasitě.
,,Vlastně jsem jí ani nedal šanci cokoli říkat." Pokrčím rameny musím se ušklíbnout.
Vybavil se mi pohled na Lilian.
Na její lesklé oči od slz.
Musel jsem ten obraz v hlavě od sunout někam stranou.
,,Tyvole Dominiku." Zasténá tentokrát Radek.
,,To ses vůbec nepoučil, o takovej věcech musíš mluvit."
Cejtím se jako malej kluk co dostává pěkný čoudy.
Vstanu ze své židle.
,,Nech si laskavě tyhle rady. Sám moc dobře vím že jsem s ní měl víc mluvit jasný ? Ale vytočilo mě to doběla. Podvedla mě a tvářila se u toho jako nevinná panna. Nevydýchal jsem to."
Z lednice jsem popadl flašku s tím že se teda neplánovaně opiju. Ale můj mobil který mi zůstal v ruce se rozezvonil. Dost jsem to uvítal protože to aspoň Radka umlčelo.

Nepodíval jsem se na jméno volajícího a rovnou to zvedl.
,,Prosim?"

,,Neodpovídáš mi na Smsky."
Povzdechnu si.
,,Sorry měl jsem moc práce. Co potřebuješ?"
Chvíli je na druhé straně ticho.
,,To nemůžu chtít vidět svého brachu jen tak ?"
Slyším jeho chechtaní
,,Ale jo máš pravdu potřeboval bych s tebou o něčem mluvit."
Protočím panenky.
,,O?" Zeptám se prostě.
,,Potkal jsem Lilian."
To mě umlčelo a doslova se moje myšlenky zastavili. Asi na vteřinu.
Proč všichni sakra sem mnou chtějí mluvit zrovna o ní?
,,Proč ?" Můj hlas je tentokrat opravdu naštvaný.
,,Radši bych to probral osobně."
Zatnu zuby abych lépe zpracoval své emoce.
,,Fajn v Kafetteri za dvacet minut."
S tím mu to položím vím že tam bude. Byl už takovej.
Radek mě od stolu mlčky pozoroval.
,,Musím jít. Zítra ve studiu ve stejnou dobu jako dnes?" Ptám se pouze ze zdvořilosti.
Radek mi pouze přikývne a nechá mě bez poznámek odejít.
Asi jde na mě dost vidět to jak jsem s nervy v pejru.

000
Přijedu do restaurace pozdě,jak jinak.
Protože všichni v Pardubicích se rozhodly že musí někam jet ve stejný moment jako já.
Daniel už seděl s kafem za mým obvyklým stolem.
S pozdravem se posadím neunikne mi pohled dvou holek od vedlejší ho stolu.
Neovládnu sám sebe a koketně na dívky mrknu spolu s mým obvyklým ušklebkem.
Moje tvář se ale mírně zamračí když vidím svého bratra a vzpomenu si proč tu vlastně jsem.
Málo kdy se stávalo že by chtěl Daniel cokoli řešit. Většinou mi volal jen když si chtěl zahrát FIFU.
Na řešení problému jsem zrovna nebyl  nejkvalikofanějším v okolí.
Můj o dva roky starší bratr Adam se k takové pozici hodil daleko lip než já.
Ale tohle bylo jiné.
Tady šlo o Lili.
Dokonce i myslet na její jméno v hlavě mě pálilo v hrudi.
Co je to sem mnou?
Zamilovaní blázne.
Dobře to už není taková pravda a i přesto se v mem nitru při pohledu na ní něco pohnulo.
Ty myšlenky jsem odsunul stranou. Už jsem se ti nechtěl zabývat.
Bratrsky jsem se pozdravil se svým malím braškou.
,,Máš jen patnáct minut zpoždění to je u tebe docela dobrý nemyslíš ?" 
Směje se na mě Dan který se posadí. Napodobím ho a mávnutím ruky přivolám servírku.  ,,Haha fakt vtípný. Fakt nemůžu za ten pitomej provoz."
Zasměje se. ,,Hlavně že to máš na koho svést."

Když přijde docela hezká servírka obědnávám si ten největší a nejčernější hrnek kafe co mají. Mám takové tušení že ho budu potřebovat.
,,Tak co bylo tak děsně naléhavé že si mě musel vytáhnout až sem? Pochybuju že to bylo kvůli mé skvělé osobnosti."

Danovy rty se stáhnou do úzké linky a nervózně si povzdechne.
,,Víš to že jo?" Odpije si kafe a mě to připomene fakt, že už se taky potřebuju něčeho napít.
Přikyvnu, protože mi je jasné kam míří.  Tvrdil mi že jí potkal, a taky tvrdil,že jde o něco moc důležitého.
Tím nepochybně musel myslet malého Dana.
,,Vím to, ale nechápu proč by to mělo něco znamenat pro mě Dane. Rozešli jsme se a ona si může dělat se svým životem co jen chce."
Další povzdech z jeho strany mi napoveděl že to co přijde se mi nebude líbit.
,,A nenapadlo tě že je to trochu divný? Rozjedete se a o čtyři roky později se objeví s dítětem které věkem odpovídá k vašemu vztahu? V matice nejsem moc dobrej to fakt ne. Ale umím si dát dvě a dvě dohromady." 
Vnímám co se mi snaží říct. Mě napadlo hned to samé co napadá mého bratra. Nadechnu se s úmyslném být nepříjemný ale servírka co přináší moje kafe mě od hrubosti odvádí. S úsměvem jí dekuju za kafe a ona mi ostíchavý úsměv oplací.

Odchází a můj hněv spolu s ní. Už ho necítím. Ale i přesto se pohrdavě uchechntu nad Danem.
,,Máš pocit že mě to nenapadlo ? Byla to hned moje první myšlenka. To dítě není moje."
Jeho výraz nad volbou mých slov se stáhne do zamyšleně grimasy.
,,Takže si myslíš že tě podvedla, jinak by to časově neodpovídalo."  Jeho tón je přemýšlívý a chytá si u toho bradu jakoby horlivě přemýšlel.
,,Nemyslím si to bratřičku, já to vím." S těmi slovy si musím ruce překřížit na hrudi.
Chystám se na argumenty  typu jak to mužů vědět. Protože se na to ptají všichni. Jak si mužů přece být tak jistý? 
Kdybych to odporné přiznání neslyšel z jejich vlastních úst nikdy bych si nebyl jistý. Pořad by ve mě byla ta sprostá myšlenka. ,,A co když ?"  Hloupý,hloupý zamilovaný blázne!

Ale ona to udělala, a nemohl bych říct že mi tím nějak zatratila pohled na svět. Vím co je realita. Žiju v ní a rozhodně mi nezničila nějaké hloupé romantické představi.
Jediný pohled co mi zničila byl pohled na ní.
Možná je trapné a hloupé klišé říct že byla jiná. A v určitém slova smyslu byla.  Strážila samu sebe před celým světem. Ostatní měli vždy potřebu ukazovat ze sebe to nejlepší. Ona na tohle nikdy nehrála. Kdykoliv mi ukázala něco ze sebe samotné připadal jsem si jedinečně protože jsem věděl že to ukázala jenom mě.
A pak ukázala tu odpornou zradu kterou napáchala a mě došlo že svou neobyčejností byla odporně obyčejná.
,,Jestli je to tak,jak říkáš proč se její syn jmenuje ze všech lidí má světě jako já? A to není to nejočivydnější. Ten kluk vypadá skoro stejně jako ty." Lžíce z mého talířku spadne s cinkáním na podlahu. 
A mě se ten zvuk stále ozývá v mysly.
Vypadá skoro stejně jako ty.

Už mi to bylo trapné 😂 odpuste mi můj hrozne dlouhý psací blok ale pane bože já už konečně zase čtu knížky takže se snad moje blokace stahují 😄🤷🏼‍♀️🙈 je to krátká kapitola ale doufám ze to nevadí ❤️