Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola první.

Současnost.

V kavárně mi už začínala má druhá odpolední směna,když zvoneček u dveří oznámil dalšího hosta.
Od borového pultu jsem zvedla zrak. Blížila se čtvrtá hodina a do kavárny chodilo víc a víc lidí.

Tentokrat přišel někdo koho jsem důvěrně znala. Měl na sobě černé triko které odhalovalo jeho různorodé tetování. Usmála jsem se vždycky jsem se usmívala když vešel. Dělal to pravidelně několik měsíců. Vždycky když měl čas a i přesto že jsem mu to nikdy neřekla jak moc to pro mě znamenalo.
Všiml si mě a usmál se zářivým úsměvem.

,,Ahoj Jakube jako obvykle ?" Zeptám se ve chvíli kdy dojde k barovému pultíku.
,,Nazdárek Lili. Dám a sebou prosím." Znovu se usměje a sedne si na stoličku podél výdeje.
Úsměv opětuji a sáhnu pro kelímek který leží na pultě.
,,Tak jak se máš dnes? Minule si vypadala bezradně." Ptá se když čeká na svou kávu.

,,Je to lepší ale svých démonů se asi úplně nikdy nezbavím." Povím když nalévám černou kávu do kelímku.
,,Pořad ty samé problémy ? " jeho hlas zní upřímně. Ne tak jako kdyby se ptal ze slušnosti. Opravdu to chtěl vědět.
,,Ano pořad mám finanční problémy. Můžeš to klidně pojmenovat, nevadí mi to."Natáhnu se do předu a podám mu jeho kafe. A dodám "I přes to kolik tady beru směn, nestačí to."

Chvíli se jen divá na svou kávu kterou míchá. Pak ke mě zvedne své oči.
,,Přeci víš že jsem ti práci nabízel. Tedy aspoň na půl úvazků." Řekne na konec. Překroutím oči. Už znova to stejné téma.

,,Nekruť očima Lili. Vím že to není žádný job snů,hlavně ne tvých snů. Je to jenom úklid ale platil bych dobře."
Pokroutím hlavou v záporném gestu. Tuhle lákavou nabídku mi pokládal často,tak často že bych už to nedokázala spočítat.

,,Jsi hodný Jakube, vážím si toho a to víš ale taky dobře víš že se nemůžu potkávat s Dominikem. Ani po těch letech z toho nejsem vyléčená."
Musela jsem se napít ze své vody. Moje důvody se za ty roky nezměnili.
Neviděla jsem ho od doby kdy odešel a chtěla jsem to tak nechat.
Jeho poslední výhružku jsem nebrala vážně. Měl na to čtyři roky.
A stále nic.
Už to byla dost promlčená doba a ani tak city nezmizeli.

Jakub mě pozoroval s nic neříkajícím pohledem. ,,Až si to jednou rozmyslíš víš kde mě najít." Zvedl se ze své stoličky a hodil pětistovkovou bankovku na pult.
,,On to překonat dokázal Lili, za tu dobu jsem ho viděl takhle jen jednou a i tak to překonal musíš to dokázat i ty."
Něco v mem nitru se pohnulo. Ta krutá pravda z jeho slov a hlasu.
O Dominikovy nikdy nemluvil bylo to zakázané téma které se on sám snažil prosazovat.
Otočil se na odchod.
,,Počkej ! Jakube musím ti vrátit." Vyhrknu ze sebe.
Sahám do kasy ale on se na mě s úsměvem otočí. ,,To je moje diško pro tebe. Pozdravuj Annu a promysli si to."
Řekl a pak byl i s kávou ten tam. Nechal mě tam stát s penězi v ruce.
Tohle bylo ale opravdu zbytečně velké díško. Pomyslím si.

000

Rozzářená Anna vejde do kavárny chvíli před tím než chci zavřít. Usmála se svým vlčím úsměvem a mě se udělalo o něco lépe.
Od chvíle kdy Jakub odešel jsem po kavárně poletovala jako duch. A několikrát jsem si polila.
Nesoustředila jsem se a to vůbec.
Moje myšlenky byly u Dominika. Zase. I po letech jsem ho nedokázala vytáhnout ze své mysli.

,,Vypadáš strašně Lil." Konstatuje když se prosadí na stoličku na které dnes seděl Jakub.
,,Díky jsi opravdu kamarádka." Podám ji její oblíbenou kávu. Zasměje se a hodí si dlouhé hnědé vlasy přes rameno. ,,Ale no tak vážně co se ti to stalo."
Ptá se když si bere kávu.
"Byl tu Jakub." Řeknu prostě a naliju kafe i sobě.
,,Opět s tou úžasnou nabídkou kterou furt odmítáš?"
Nadzvedne obočí. ,,Není zase tak úžasná An."

,,No uklízet studio není žádná výhra to máš pravdu. Ale nepochybuji že by ti dobře zaplatil."
A je to tu zase. Tenhle rozhovor vedeme pokaždé i kdy se o tom bavíme.
,,Dobře víš proč to nejde. Mluvili jsme o tom už několikrát."

Povzdechnu si ,Anna mě napodobí.
,,Hele nelíbí se mi o nic více než tobě že bys ho musela potkat,a třeba by jste se ani neviděli.
Neměla jsem ho ráda ani tenkrát o nic víc než teď. Ale už jednou sis ho vybrala sama před sebou tentokrát bys měla dat přednost sobě."
Ten argument dával smysl. A i přesto jsem nesouhlasila.
Nebyla to pravda. Tentokrat jsem přednost dávala sobě a svému klidu.

Anna se napije ze své kávy spokojená s tím jak mi to chytře řekla.
,,Stejně je to jedno. Dostala jsem to místo na půl úvazků v tom baru na náměstí na noční směny."
Anna se ušklíbla. ,,Ten pajzl nemá moc dobrou pověst."
Protočím oči. ,,Já vím ale platí dobře."
Na ráz jsem si obě povzdechly. Anna začala mluvit jako první.
,, Nemusíš to místo brát Lil. Klidně si peníze na nájem nech dokud se neobjeví něco lepšího. Já to bez těch par tisíc utahnu i sama."

,,Ne to ne. Už tak tě se svými problémy obtěžuji dost dlouho. Zítra mám první noční směnu."
Nenechám se odradit.
Anna sem mnou cele ty čtyři roky držela. Snažila se mi pomáhat jak jen to šlo. Zvedla mě ze dna. Když jsem přišla o možnost jít na vysokou stala při mě.
Ale neplatil jí nájem bylo až až. Už tak jsem měla problém jí tohle vše vynahradit.
Napila se ze své kávy a už dál neprotestovala. Tentokrát jsem brala její mlčení jako souhlas.
Chytila jsem její paži přes pult a podívala se jí přímo do oči.
,,Dekuju Ann. Za všechno." Mlčky přikývne.