Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola dvanáctá.

Jakub volal. A volal hodně. Neměla jsem ani špetku sílí s nim mluvit. Pokaždé jsem mu hovor zamítla ale byl neodbytný.
Od včerejšího ranního incidentu z Dominikem jsem nespala.
Na nohou mě držela káva, bez té bych se už asi sesypala.
Potom co Dominik odešel jsem si mohla oči vyplakat.
Jeho slova jsem slyšela znova a znova. A moje srdce pukalo stále dokola.
Jenomže jak si mužů stěžovat,já si to provedla sama a úplně dobrovolně.
Možná jsem se opravdu zbláznila. Určitě bych na to i vypadala. Ale odehnat ho od sebe bylo tou nejlepší volbou kterou jsem mohla udělat.
A přesto to tak moc bolelo. Člověk by si myslel že po čtyřech letech se city aspoň trochu otupý, jenomže já je měla jako v ohni.
Byly zamrzlé ale s jeho příchodem se opět rozproudili.
S větší intenzitou než před tím. I pohled na mého malého Dana bolel.
Až moc mi připomínal svého otce. Včetně toho že mi byl živou připomínkou že mu odpírám jeho vlastního tátu.

Seděl na pískovišti a usmál se na mě svým nejrušnější úsměvem, a mě podlo u srdce. Dnes už opakovaně.
,,Podívej mami! Žirafa!" Ukazuje šťastně na žirafu z písku.
,,No ta je nádherná !" Donutím se vyslovit s nadšením a prisedám k němu na okraj pískoviště.
Pak mu podávám další zvířecí babovičky.
Snažím se svou mysl zaměstnat. Abych nemusela přemýšlet nad tím jak hrozná matka si připadám.
Vzdit Dominik je ve vší podstatě slušný a hodný člověk ale já i tak před nim schovávám jeho vlastní dítě jako by byl nějaký násilník.
Stejně by ani otcem byt nechtěl.
Samu sebe spražím ve své vlastní hlavě.
Tak proč se jen tak moc bojím ? Co by se asi změnilo kdyby to věděl ? Nic ? Nebo všechno.
Znovu mi zazvoní telefon. Už se neovládnu a hovor zvednu.
,,U všech bohu ! Liliano! Bál jsem se že se ti něco stalo! Tohle už mi nikdy nedělej !" Sype jedno slovo zásebou Jakub hystericky.
,,Uklidni se.-"
Chci jeho monolog nějak zastavit ale on na mě místo toho vychrlí otázku.
,,Kde teď si? V kavárně jsem byl řekli mi že máš volno."
,,Asi nemám šanci se z toho vymluvit?" Zabrblám.
,,Ne to nemáš."
,,Jsem s Daňou v parku na hřišti."  Povzdechnu si.
,,Okey počkej tam na mě a ani se od tamtud nehni."
Protočím očima i když to nemůže vidět. S tímhle rozhovorem jsem počítala a věděla jsem že se mu nevyhnu tak ať to mám co nejrychleji za sebou.
Nečeká na mou sarkastickou odpověď a zavěsí.

000

,,Lili? Jsi to ty ?"
Slyším za sebou povědomí hlas. Nedokážu ho k nikomu ale přiřadit dokud se neotočím.

Stuhnu protože nevím jakou mám čekat reakci od osoby před sebou.
Kluk s hnědými vlasy se kostrbatě usměje. Hned mi dojde ta spojitost.
Opravdu vypadají jako bratři.
Nebyly si sice podobní vzhledem. Ale mimiku měli naprosto totožnou.

,,Danieli." Dostanu ze sebe nevěřícně.  Sejde ke mě z hlavní cesty k pískovišti.
Malý Dan na písku ke mě zvedne pohled. ,, Co" pta se zmateně protože není zvyklý že bych mu říkala Danieli.
,,Věděl jsem že to si ty. Hned jsem te poznal."

Říká milým hlasem a mě dojde že se na mě nezlobí.
Dan na pískovišti když si uvědomí že ho naprosto ignoruju (ano jsem skvělá mama) pokračuje dál ve hraní.

Velký Daniel ke mě přistoupí a já se nedokážu ovládnou. Skočím mu okolo krku.
Byla jsem tak emocionálně v troskách že když jsem ho po těch pěti letech viděla soudnost mě opustila.
,,Vyrostl si." A pak přišli slzy.  Dvě neposlušné slzy malého štěstí.
Jeho paže mě obejmou.
,,Ty bláho Lili! Taky te rád vidím."
Pak se od sebe odtáhneme a pohlednem si do očí. Jeho zelenkávé oči jiskří nadšením.
Byl podstatě menší než Dominik.
Celkově byl jiný a přesto tak stejný.
Vyrostl ale i tak vypadal pořad hrozně mladě.
Malý Dan na zemi zvedl hlavu z toho rozruch okolo něj.
,,Mami kdo je to." Pta se mě vyčítavě.
Přepne mě další pocit viny, nemůžu mu říct že tohle je jeho vlastní strejda po kterém se i jmenuje.
Oba se na mě upřene zadávají. ,,Daňulko tohle je strejda Dan." 
Řeknu jen a snažím se před nimi schovat své rozpaky.
,,Ten pán se jmenuje jako já !" Vypiskne nadšeně.
,,Nebo se ty jmenuješ jako já?" Opačímu Dan s úsměvem. A mě polije chlad.  Píchl do živého ale naštěstí si toho vůbec nevšiml.
Křečovitě se usměju.
Pak se Dan otočí na mě.
,,Paní Lili ty jsi máma? Ten čas opravdu letí."
Nevím co mu na to říct proto raději ostýchavě mlčím.
,,Musíme toho hrozne moc probrat. Hrozne mě mrzelo když jste se z Dominikem rozešli, moje máma do dnes říká že jste si byly souzení." Mavl rukou ve vzduchu jako by chtěl matčina slova odehnat.
Marii jsem měla vždycky radá. Byla na mě pokaždé hrozně moc milá a vždycky když jsme byly u nich na obědě přidávala mi tak dlouho dokud jsem nepraskala ve švech.
Pokaždé mi říkala že jsem moc hubená. (Jakoby její syn nebyl parátko.)
Nad vzpomínkou jsem se musela usmát. I ona mi chyběla dokonce i její věštění z karet.
Pokaždé když mi vykládala karty říkávala. ,,Čeká tě velká láska a taky hodně bolestivá."
Nevěřila jsem, možná jsem měla.
,,Pozdravuj ji."
Usměje se.
,,Ovšem. Musíš mi dát číslo. Máme toho fakt dost co dohánět. Takže kafe a tak. Teď bych ale měl byt už někde jinde."  Poškrábe se na zatylku nervózně a já se musím zasmát.

Pak si vyměňíme kontakt a objetím se rozloučíme.
Dan nás stále ze z dola pozoruje a když je Daniel na štěrkové cestě zamává nám.
,,Proč se jmenuje jako já mami ?"
Sklopím k němu zrak. Usmeju se. Tentokrat nenuceně.
,,Lidé se občas jmenuji stejně broučku."
000
,,Co tě to jen napadlo ?" Zavčí na mě Jakub. Před Danem se snažil ovládat a dost mě překvapilo jak dlouho to vydržel.
Teď už byl Daniel dal od nás na prolejzačce takže si už mohl dovolit říct cokoliv měl na srdci.
,,Popravdě, zazmatkovala jsem. Chtěl vědět jestli sem ho podvedla Jakube. A já ho skutečně podvedla."
Odfrkne si podráždeně.
,,To jsou kecy Lili."
,,Nejsou." Kroutím hlavou.
,,Tehdy jsem si myslela že mě podvádí on. Byl pořad pryč, jezdili jste bůh ví kam. Několik dni po sobě se mi neozíval. Byla jsem paranoidní. A pak ještě ta škola v Praze. -" Vyprávím co mám na srdci a on mě mlčky poslouchá.
,,Náš vztah byl na křehké laťce. A ještě ke všemu bych se musela odstěhovat na intr do Prahy.
A pro něj byla zase hudba všechno na světě. Nic jiného nechtěl, nepotřeboval. Nepotřeboval mě.-"
Musím se odmlčet. Mluvit o tom na hlas nebylo jednoduché. Nikomu kromě Anny sem tohle nikdy nesvěřila.
,,Všechno se zamotalo Jakube. Byla jsem bezradná a rozhodnutá že do školy nepůjdu že zůstanu s nim ať se děje cokoliv. Ve vší podstatě jsem se chtěla obětovala. Protože jsem ho milovala."
Polknu na sucho. ,,Jenomže pak jsem se dozvěděla že jsem těhotná.
Musela jsem vše přehodnotit."
Slzy se mi zase na hrnou do oči. Do dnes nevím jestli mé rozhodnutí bylo správné. Stále mě to v mem životě dohánělo.

,, Vybrala jsem si Daniela. Opustila Dominika díky lži. A on po ní skočil. Váhal tři vteřiny hudba vyhrála přesně jak jsem předpokládá. U mě vyhrál můj syn.
A tak to bude vždycky."

Konečně se nadechnu když domluvím. Ticho mezi námi by se dalo krájet.
,,Miluješ ho pořad ?"
Uvědomuji si váhu jeho slov.
,,Pořád, taky bych se pořad rozhodla stejně."

Sedime na lavičce v tichu. Díváme se na Dana který teď lítá s ostatními dětmi.
,,Štve mě že si myslíš že Dominik nemůže byt táta."
Nediva se na mě. A mě zase bodne u srdce. Takhle výčitka byla dost dobrý zásah.
,,Myslím že Dominik může byt táta. Jen si nemyslím že by jím chtěl být. To je velký rozdíl."
Kroutí hlavou. Já se na něj dívám on ale na mě ne.
,,Tohle nemůžeš vědět. Nevíš jak přemýšlí. Měla by si to přehodnotit Lil. Nech volbu na něm aspoň jednou ho z toho nevynechávej."
Když domluví podívá se mi z přímá do oči. Z jeho pohledu mě mrazí.
,,I kdybych mu to chtěla říct,nikdy sem mnou už nebude chtít mluvit Jakube.  Byl tak hrozně naštvaný, nikdy mi nic tak odporné ho neřekl."

,,A ty se mu divíš Lil! Řekla si mu že si ho podvedla!" Rozhodí rukama.
,,To je pro chlapa ta největší urážka na cti."

,, Co s tím teď mám dělat. Zpátky to nevezmu."
Opačím frustrovaně.
,,Musíš na to přijít ty sama."

Pocity ? Teorie ? 🙈🙈