Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola druhá.

(V náhledu Péťa)
Nebyl to zas takový pajzl jak Anna tvrdila.
Péťa který sem mnou za barem obsluhoval byl sympaťák a byl ochotný mi vše důkladně vysvětlit.
Byla to už moje třetí směna a já se už dostatečně zorientovala na to abych vše zavládla i bez jeho pomoci.
Blížila se už půlnoc a lidí začalo pomalu přibývat. Bar byl spojeny z restaurací a na druhé straně byla diskotéka.
Kvůli které tam všichni byly.
,,Slečno servírko." Zavolal na mě Péťa se smíchem. Když se přibližoval s tácem ke mě.
Protože já stála za barem a on běhal po place.
"Slečna servírka" byla moje přezdívka kterou mi dal. Přišlo mi to míle. Ale trochu jsem ho podezřívala že mé jméno zapomněl.

,,Vezmi to na chvílí za  mě prosím, musím pro něco dozadu."
Znala jsem ho dost krátce ale i za tak krátkou chvíli jsem věděla že "Pro něco dozadu." Znamená kouřící pauzu. Přikývla jsem a úsměv jsem mu opětovala. Pak jeho hnědovlasí rozcuch zmizel v zadu.

Začala jsem tedy obsluhovat a létala jednou tolik než před tím za barem. Teď když jsem neměla svého parťáka bylo to těžší.
Točila jsem zrovna pivo když vešla skupinka asi pěti lidí. Zvedla jsem zrak jen na par vteřin.
Ale na vysoké černovlásce s natočenými vlasy bylo něco bolestně podvědomého. Dotočila jsem pivo a podívala se za stůl ke kterému se posadili.
Pak mi to došlo.
Hrklo ve mě když jsem dívku v kožené bundě poznala.
Ruce se mi roztřásli. Nikoliv z rozrušení ale z čistého vzteku.
Natálii jsem neviděla celé čtyři roky a vůbec mi nechyběla.
Musela jsem si zachovat chladnou hlavu. Nechtěla jsem se dívat tím směrem. Ale hluk od stolu mě donutil opět zvednout pohled od pípi.

Záchvat úzkosti mě popadl rychle.
Srdce mi spadlo až do žaludku.
První věc která mě napadla byla že vypadá jako on.
Ta druhá byla že jsem v prdeli.
Doslova moje podvědomí ječelo.
Jeho pohled byl studený a neproniknutelný.
Po te malé chvíli mu muselo dojít  do čích oči se divá. Viditelně se napřímil a svou hlavu teď již kratšími vlasy otočil stranou.
To byla pro mě další rána. Po těch letech jakoby se historie opakovala. Jen na jiném místě. 
Třes mých rukou se nedal překonat.  Přestala jsem na něj zírat ve chvíli kdy mi po ruce začalo téct pivo.
Svět se tak zastavil že jsem úplně zapomněla na činnost kterou jsem vykonávala.
,,Kurva!" Vyhrkla jsem šeptem když sem vyklepávala kapky z ruky.
Nemohla jsem popadnout dech. 
Ale věděla jsem že musím pokračovat ve své práci, že už jsem zvládla horší věci. K te myšlence jsem se snažila připnout, pak jsem byla odnést obědnávku. Snažila jsem se kontrolovat každý svůj krok, i své oči.
Piva jsem odnesla s menší neohrabaností. Dopotácela jsem se za bar a chytla se desky. Která byla ještě mokrá od vylitého piva. S těžkým dechem jsem začala utírat rozlitou tekutinu.  Kde sakra ten Petr  vězí!
Napadlo mě že tam prostě nepůjdu že proste počkám než se Péťa vrátí jenomže on se stále nevracel a z toho jsem byla taky nervózní.
Sebrala jsem všechnu svou sebejistotu která ve mě ještě zbyla.
Stůl byl sice nejdál ze všech ale já měla pocit že jsem udělala dva kroky a byla jsem před ním.

Nechtěla jsem se dívat na známe tváře proto jsem se zaměřila na dva zbývající kluky které jsem neznala.
,,Mate vybráno."  Zeptala jsem  trochu sebevědomě. V hlavě jsem šílela ale nechtěla jsem to dávat na jevo.
Všichni u stolu si mě projeli pohledem. Až na jednu osobu. Jediný Dominik seděl opěrný o své potetované ruce s hlavou otočenou na druhou stranu. Jakoby byl úplně někde jinde. Někde daleko ve své mysli. To jsem mu záviděla, já si tenhle luxus dovolit nemohla.

,,Já bych si dal tebe kotě." Zasmál se kluk naproti Dominikovy a mrkl na mě.  Nutkání převrátit oči byl silnější než já.
Chtěla jsem něco sarkastického odceknout a v normální situaci bych to taky udělala. Jenže jsem byla tak stuhlá že jsem to nedokázala.
Pootevřela jsem rty na svou obranu ale nic ze mě nevyšlo.
,,Proboha Lilian si to ty?" Zacvrlikala Natálie až moc sladce. Jakoby byla nadšená že mě skutečně vidí.
Svou pozornost jsem přesunula na ní. Seděla vedle Dominka a vedle ni v boxe seděla nejspíš její kamarádka kterou jsem neznala.
,,Natálie." Navíc jsem se nezmohla. Jí to evidentně nepřekáželo.
,,No to je nářes! Já myslela že si už dávno vypadla na vysokou a že dávnou bydlíš někde jinde."  Usmívala se má mě až nepřirozeným úsměv.
,,Podívej Niku! Lilian je tady!-" strčila Natálie do Dominika. Aniž by brala v potaz jeho reakci která byla stejně odměřená jako dosud.  Jediné co udělal bylo že spojil pohled s klukem na proti němu.

,,Proč pracuješ tady Lilian? A co ta vejška? Paní to je ale náhoda. Neviděli jsem se jak je to dlouho? Tři roky?"
Moje odpovědi jí asi nezajímala protože mluvila stále rychleji.
,,Vlastně čtyři." Řeknu když se hodlá nadechnout a pokračovat.
Natálie udělala gesto jakože přemýšlí. Pak Vyhrkla. ,,Ajo vlastně v té době jste se vlastně rozešli ?"
Podívala se na Dominka aby její slova potvrdil. Ten ale zarytě mlčel, pak se otočila na mě.
Znovu jakoby bych dostala ránu do žaludku.
Od Dominka jsem čekala lecos ale že by ze mě udělal ducha bych nečekala nikdy.
K němu to vůbec nesedělo.
,,Přesně. Tak máte vybráno ?"  Snažila jsem se tuhle hroznou konverzaci ukončit.  Nebo aspoň pro mě nepříjemná byla a viditelně i Pro Dominika.

Pro Natálii to byla zábava. Užívala si mučit mě i když se to snažila nahrát na přátelskou zvědavost. Ale my dvě jsme kamarádky nikdy nebyly.
,,Ehm,jasně no dvě vína, tři piva a pět panáku Medového Jacka."  Ukazovala přitom energicky na každého z nich a tím si i potvrzovala obědnávku.  Zbytek stolu si mě s šokem prohlížel. Nejspíš byly v údivu z historie svého kamaráda.
Vše jsem si napsala na lístek který jsem položila na stůl.  To byla jediná chvíle, kdy se naše oči střetli. Zabolelo mě u srdce.
Pak jsem se rozhodla zmizet.  Natálie stále něco říkala ale já se to rozhodla ignorovat.

Péťa už byl za barem když jsem se vrátila.  Vychrlila jsem na nej obědnávku. Asi sem mluvila moc zmateně protože zamrkal.
Snažila jsem se dýchat. ,,Hele měla by sis asi sednout."  Řekne když na nej jen mrkam. Protáhla jsem se kolem nej do zadu kde byly uskladněné prázdné flašky a stůl pro zaměstnance kde byla konvice na kafe.

Spadla jsem na stoličku. Sesypala jsem se.
Dýchalo se mi o něco lépe asi proto že jsme nesdíleli stejnou místnost.

Ale stále jsme viděla ty jeho oči. Ty oči, ty zatracené oči.

Oči se mi naplnili slzami.
Zvedl se mi žaludek.
,, Co se to sem mnou děje." Neříkám když si prsty tahám za vlasy.

,,Servírečko? Jsi v pořádku ?"
Slyším Peťi hlas. Zvednu uslzeny obličej. ,,Já-já nevím." Zakoktám.  ,,Myslím že je to záchvat paniky nebo něco takového."
Brblam a přitom se dívám na své třesoucí se ruce.
Péťa si povzdechl. Přešel po místnusce a natáhl se na poličku. Vytáhl zpoza krabice průhlednou láhev.

,,Na napij se." Podá mi flašku se zachmuřením pohledem.
Nenamítám. I když piju alkohol jen párkrát do roka.
Něco v mem nitru to potřebovalo.
Lokla jsem si a paliva tekutina mi spálila hrdlo. Pomohlo trochu.
,,Dekuju" vrátím mu láhev.
,,Není problém, hele převlékni se a běž domu v tomhle stavu si mi tu k ničemu."
Nechtěl mě urazit. Naopak a já mu byla vděčná.  ,,Eh díky Peťo."
Snažím se smát ale nedaří se mi to.
,,Na tu máš na cestu." Podá mi láhev znovu se nepiju a vrátím mu ji.
,,Příští víkend to bude lepší." Dodá než se vytratí zpět na bar.

000

Trvalo mi asi deset minut než jsem si zavolala taxi a převlekla se do civilního oblečení.
Prohnala jsem se hospodou jako vítr aniž bych se rozhlížela chtěla jsem být z toho místa co nejdál.
Chtěla jsem počkat na taxi venku na čerstvém vzduchu.
Alkohol se mi nečekaně rychle dostal do hlavy. To nejspíš kvůli tomu že jsem alkoholu nikdy moc neholdovala.
Měla jsem v úmyslu počkat na okraji chodníku abych přijíždějící taxi nepřehlédla. Jenomže když jsem od dveří udělala jeden krok něčí ruce mě přišpendlili na kamennou fasádu.
Zvedla jsem obličej abych čelila svému nepříteli ale když jsem viděla kdo na proti mě stojí a drží mé paže zmohla jsme se jen na vysloveni jeho jména.
,,Dominiku."

No mělo to být trochu delší ale tak příště 😬 doufám ze vás to baví jako mě 🙆🏼‍♀️🥰😇😁