Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola Šestnáctá.

Upadla jsem do letargického stavu. Nedokázala jsem vnímat kam mě to Jakub nesl.

Bolelo mě jen myslet. A i tak jsem nemohla přestat přemýšlet. Moje mysl pořád dávkovala zpomalené obrazy, situace která se před chvíli odehrála. Ale nebyla to jediná věc která se mi vracela.  

Byla tu ještě jedna situace, jedna děsivě podobná bolestivá vzpomínka.

000

Před pěti lety:

Dominik klidně spal v naší společné posteli. Aniž by si nějak uvědomoval mou nervozitu která naplnila celou místnost. Vypadal bezstarostně za to já se už pomalu s nervy hroutila.  Musela jsem to rozseknout a svěřit se, ale hrozně jsem se bála přiznat své obavy nahlas.

Mohly by se pak stát skutečností a to mě děsilo.  Přisedla jsem si k němu na kraj postele. Oddalovala jsem konverzaci kterou jsem měla už pár dní na srdci tím že jsem pozorovala jak klidně spí.  

Byl tak krásný a klidný. Byla jsem tak vděčná že ho mám. Člověka které ho z celé duše miluju. I přes jeho špatné vlastnosti. A i přes ty sračky v našem životě.  Lehce jsem zatřásla s jeho rameny. Z jeho úst vyšel stén a povzdech když se přetočil na druhý bok.  

,,Dominiku Vstávej. Potřebuju s tebou mluvit." Znovu jsem třásla s jeho rameny. Tentokrát jsem měla ale lepší úspěch. ,,Dobrá, dobrá už jsem vzhůru!"  Jeho hlas je nakřáplý a hrubý. Ale směje se když se opře o rám postele. ,,Kolik je vlastně hodin?" Ptá se když se odkryje dekou a mě tak ukazuje svou vyrýsovanou hruď.
,,Už je půl druhé."
Vyslovím a on otráveně zasténá. Chytne mě svou levou rukou kolem pasu. A stáhne mě pod deku s nečekanou silou kterou bych u něj po probuzení nečekala.
I když jsem chtěla vést vážný rozhovor musela jsem se začít chichotat. Přehodil přes nás deku a tlačil mě k sobě na svou hruď a rty přejížděl po mem krku.  ,,Nech toho." Protestuju
,,A čeho." Olízne mi citlivé místečko za uchem. A já vyjeknu. Ví moc dobře jak to nesnáším, a za uchem cítím jak se směje.
Vykroutím se mu ze sevření a zatlačím mu do hrudi. Ve výsledku ležíme naproti sobě v tváří v tvář.
Chechtá se na mě svým výherním šklebem. 
,,Proč mě budíš Lili, vždyť víš že jdu zítra ráno do práce." Ptá se a snaží se u toho znít vážně.
To byla pravda. Za normálních okolností bych ho nechala spát ještě tak tři hodiny, než by vylezl z ložnice pro své večerní kafe.
Přijel brzo ráno po koncertě zničený a dost opilý.  Vzpomenou si vzápětí když cítím jeho dech.  Zbytky alkoholu se mísí s jeho pižmem, a já se pořad nedokážu rozhodnout ani po třech letech, jestli mi to vlastně voní nebo smrdí. 
Upřímně řečeno byla jsem překvapená že vůbec dorazil domu.
O víkendech už jsem si zvykla spát o samotě, nebylo to ale to nejhorší,šlo o ten strach který sem u usínání cítila.
Nechtěla jsem být taková přítelkyně která bude stalkovat každý jeho krok. Věděla jsem co dokáže vyvádět za hlouposti. Nebylo by po prvé kdy nebyl schopný souvislé věty nebo i pohybu.
Jakub byl v tomhle ohledu velice ohleduplný.  Pokaždé co neměl Dominik dorazit domu nebo naopak,dorazit později než ve tři ráno byl to on kdo mi psal sám od sebe. Vděčnost kterou jsem k němu za to cítila jsem nikdy nedokázala vyjádřit.
Můj úsměv vyvolány jeho škádlením opadne. Náhle mi dojde proč tu vlastně jsem a proč jsem byla už několik dní nervózní.
,,Potřebuji-já..Chtěla-musím. Prostě ."  Zastaví mě v koktaní jeho ruce které položí na můj obličej a pravou mi přejíždí po vlasech. Na chvíli se umlčím než řeknu slova které se tak bojím říct na hlas.
,,Nedostala jsem to." 
Tentokrát je to on kdo strne v pohybu. ,,Jak to jako myslíš."
Nadzvedne obočí a vypadá zmateně.
,,No jak asi, už je skoro jedenáct dní a mám strach že.." Povzdechnu si, větu nedokážu dokončit.  
Stáhne ze mě své ruce. Je mi nepříjemné rozebírat s nim svou periodu. Před měsíčně by mi to přišlo minimálně směšné.