Za naše sny. FF/Nik Tendo

Kapitola třetí

Před čtyřmi roky.

Chlad od studené podlahy mi projížděl celým tělem.
Už jsem neplakala tak hystericky ani tak jsem ale nemohla přestat.
Mohlo uběhnout tak dvacet minut od chvíle kdy odešel.
Co jsem ho opustila. Nebo on opustil mě ? V mé mysli se točili různé myšlenky.
Teď i pocit viny. Udělala jsem dobře ?
Možná jsem ho měla přesvědčit.
Aby mě potom nenáviděl.
Kritizovala jsem samu sebe.
Ale nenávidět mě bude i tak.
Tím jsem si byla jistá.
Musí jít za svým snem, musí být silnější než já.
Ten vztah neměl budoucnost. Oba jsme to věděli, každý z nás chtěl něco jiného.
Já snila o rodině, on o slávě.
Ale ve vší podstatě jsem mu nevěřila.
Nemohla jsem žít s někým kdo mě nikdy nepostaví na první místo.

Tím jsem se utěšovala a absolutně to nefungovalo.
Zvuk odemykání zámku mě dostal zpět do reality.
Jestli se Dominik vrátil a najde mě v tomhle stavu tak nevím co si počnu.
Napadne mě ale vzápětí obavy mizí když vidím záplavu dlouhých hnědých vlasů.
Hřbetem ruky si setřu slzy.
,,Ann" zmůžu se jen na vyslovení jejího jména.
Anna se zarazí v pohybu. V místnosti už byla docela tma takže si mě vůbec do toho okamžiku nevšimla.
Teď vypadala že je v šoku.
,,Proboha Lil!" Vyhrkne a seskočí ke mě a obejme má ramena. Kolíbá mě jako nějaké dítě. ,,Co se stalo? Co ti ten zmetek provedl?"
Chrlí jednu otázku za druhou. ,,No tak Liliano, mluv sem mnou !"
Naléhá hlasitěji když neodpovídám.
,,Rozešli jsme se Ann. Já se s ním rozešla."
Můj hlas je tichý a chvějící.
Anna mi začne utýrat slzy z obličeje.
,,To bude dobrý zlatíčko." Chlácholí mě jako dítě teď jsem měla pocit že i tak vyvádím jako dítě.
,,Ta-ta bolest, přejde někdy ? Myslím úplně." Koktám.
,,Čas to zahojí Lil. Ale obavám se že to nikdy nezmizí." Odhrne mi vlasy s čela. Spolkla jsem své slzy a snažila se je potlačit.
,,Máš život před sebou je ti pouhých devatenáct. Půjdeš na vysokou a najdeš si někoho nového, a Dominik zůstane jen jako mlhavá vzpomínka."
Snaží se na mě povzbudivě usmát.
Při zmínce o Vysoké jsem se rozplakala znovu.
Anna se polekala, takovou reakci nečekala.
,,Nemůžu jít na vysokou Anno." Za vzlykám. ,,Proč bys nemohla jít ? Dominik už ti to přece rozmlouvat nebude."
Utýrám zoufale slzy.

,,Anno já jsem těhotná."

Dnes kratší ale podstatná kapitola😇🥰 moc děkuji za předešlou zpětnou vazbu. Úplně mě to donutilo psát ❤️