STARKOVÁ!!!

11. Únos III. cást

Pohled Lucy

Když jsem se vzbudila z mě známého bezvědomí zjistila jsem, že jsem v opět mé milované cele.
Přišel tam Smith a slizce se na mě usmál. Vzal mě za ruce a přimáčkl mi je ke zdi a pak.....pak jsem se probudila az zase na zemi s uslzenýma očima, když jsem si vzpomněla co se stalo rozbrečela jsem se ještě víc.

Pohled Tonyho

,,Takže zachvíli budem přistávat řekni plán Steve"

,,Takže jako vždy Tony a Sam nás budou jistit ze zhora. Wanda a a Nat půjdou zleva já, Bucky a Pietro půjdem zprava pak kdo se tam dostane dřív zneškodní vojáky před bránou. Pak se budeme snažit dostat přes vojáky a Pietro s Wandou a Tonym půjdou najít Lucy. Všichni všemu rozumí??"

,,Ano, řekli všichni jednohlasně"

Vylétl jsem z quijetu a zjistil, že na nádvoří je klid což mi přišlo podezřele tak jsem jim řekl, aby si dávali pozor.

Všichni se dostali na nádvoří a Wanda myslí uspala stráže. Pak jsem se dostal před dveře a vykopl je.

,,Hej Turbo, čarodějko pojďte"
Řekl jsem do sluchátka a čekal jsem na ně.

,,Už nikdy mi neříkej čarodějko!"
Řekla Wanda do mojí myslí a zrudli ji oči.

,,Jasně promiň Wando"

Pak jsme šli na chodbu kde byl Smith. Wanda ho dala do transu a šli jsme dál.

,,Wando koukni se Lucy do mysli"
Řekl Pietro.

,,Je tady" ukázal nám Wanda

Vykopl jsem dveře a uviděl jsme Lucy choulici se k rohu.

Pohled Lucy

Slyšela jsem hluk. Konečně jsou tady na chodbě se totiž něco dělo. Uslyšela jsem kroky a myslela si, že je to Smith tak jsem se schovala do rohu a sykla jsem neslyšně bolesti, jelikož jsem si zatlačilana ránu a zeď byla špinavá a studená. Někdo vykopl dveře a já se bála ještě víc pak jsem uviděla tátu jak vystupuje z obleku a jde ke mně, chtěl mě pohladit, ale já ucukla a omluvně a zároveň vystrašeně jsem se na něj koukla. Potom co mě Smith ošahával tak jsem nechtěla, aby na mě někdo šahal a hlavně ne chlapi. Za tátou se objevili Wanda a Pietro.

,,Nemusíš se bát už jsi v bezpečí"

Řekla Wanda, klekla si ke mně a vtáhla mě do objetí. Pak si k nám klekl táta a taky mě objal a nakonec mě objal i Pietro. Táta mi dal pryč náramky a mnou projela energie a zase mi zbělaly vlasy. Dal mi sluchátko a já se zase cítila líp.

,,Ahoj všichni chyběla jsem vám?" Zeptala jsem se a ušklíbla.

,,Lucy ráda tě zase slyším"
Odpověděla mi Nat.

---------

Bylo po boji a já jsem zahlédla jak Smith utíká v letadle. Byla jsem naštvaná, že by mu to mělo projít, že jsem se neovládla a rty a oči se mi zase změnili. A já jsem na nebi udělala oblaka a začalo sněžit, ale jen nad tím letadlem. Letadlo se zřítilo a já jsem měla zase svou podobu. Chtěla jsem jít všechny pozdravit a obejmout, ale byla jsem tak vysílená, že jsem omdlela dopadla jsem na zem a bouchala se do hlavy. Slyšela jsem jen jak volají mé jméno a tátovi ruce mě zvedají. Pak jsem upadla do starého známého a dobrého bezvědomí.