STARKOVÁ!!!

17. To nejcennější není v hlavě

,,Mami počkej"

Křikla jsem a pak už jen letěla dolů.

,,Mami!!"

Probudila jsem se vystřelila do sedu. To jsem neměla dělat, protože se mi zatočila hlava.

,,Lucy!!!!" Křikli ke mně hnědovlasý a blonďatý muž zároveň.

,,Jsem tak rád, že jsi zpátky"

,,Myslím, že mi všichni" řekla zrska s úsměvem.

Všechny jsem objala a pak se zarazila.

,,No já jsem ráda, že jste rádi, že jsem vzhůru, ale můžu mít otázku?"

,,No?" Odpověděl mi sympatický vyhlížející muž se zvláštní rukou.

,,Kdo sakra všichni jste?" Koukala jsem na ně se zvednutým obočím. Pak jsem ucítila ostrou bolest hlavy.

Černo

Vyděla jsem jak si malá holčička hraje se svým tátou.

Blik

Malé holčičce je už jedenáct a slavý svoje narozeniny taky s tátou.

Blik

Holčička je nápadně podobná mě a začnou ji bělat vlasy jako mě.

,,Mám tě ráda tati" zašeptá

,,Já tebe víc princezno" ten muž byl ten samý co jí objímal jako první

Černo
Otevřela oči a dívala se všem do vystrašených očí.

,,Tati?"

,,Ano?" Podíval se na mě muž, který mě prvně objal a já si na něj vzpomněla.

,,Já...já si na tebe vzpomněla."

,,To jsem rád, ale teď si zkus ještě vzpomenout na ostatní."

O týden později

Uběhl týden a já se se všema sblížila. Jediný s kým jsem si moc nerozuměla byl Pietro.
Byla jsem v pokoji, když v tom někdo zaťukal.

,, Dále"

,,Můžu?" Ve dveřích stál Pietro. Já jsem kývla a posunula se na posteli, aby si mohl taky sednout.

,,Lucy ty si vážně nic nepamatuješ?"

,,No...já...občas mám sny o každém co jsem s ním zažila, ale s tebou....s tebou ne. Promiň" cítila jsem se provinile i když bych se tak cítit neměla nebyla to moje chyba.

,,To je v pořádku. Ty za to nemůžeš." Usmál se na mě smutně a odešel. Já jsem se rozbrečel a v tu chvíli tam přišel táta.

,,Ale no tak neplakej ať se stalo cokoliv jistě to vyřešíme"

,,Když já nevím jak. Každou noc se mi zdá jedná vzpomínka, ale s Pietrem jsem ještě žádnou neměla. Kdo je vůbec Pietro co máme spolu za vztah?"

Vzlykla jsem tátovi v objetí.

,,Pietro je tvůj přítel, i když se mi to moc nelíbí."

,,Já mám přítele?"

,,No jo už to tak bude a neboj on to chápe jen to musí vztřebat a nezapomeň. To nejcennější není v hlavě, ale v srdci."

,,Díky tati, mám tě ráda"

,,Já tebe víc" pošeptal mi do ucha a já se v jeho objetí usmála.

Když táta odešel koukala jsem do stropu a nic nedělala, jen jsem přemýšlela nad tím co řekl ,, To nejcennější není v hlavě, ale v srdci,,.
V tom do pokoje přišel Pietro a já si stoupla.

,, Promiň" zašeptal a já pak jen cítila jeho rty. V břiše se mi rozletělo několik motýlů.

Pak jsem na něj jen koukala a on v tu ránu zmizel.

----------

Ráno jsem  přišla do kuchyně a všichni tam už seděli.

,, Dobré ráno" pozdravili mě.

Než jsem, ale cokoliv řekla rozbolela mě hlava a já spadla na kolena. Chytla jsem se za spánky. Tak strašně to bolelo, že jsem začala křičet. Najednou jsem viděla jak si povídám s Wandou pak tam byla Hydra a to jak mě usnesla. Všechny vzpomínky se mi vraceli. Vraceli se mi, ale i ty špatný a tak staré rány co byli zahojený se znovu otevřeli. Měla jsem krvavé ruce, spálený bok díru v noze, břiše a na ruce. Taky jsem ucítila krev na tváři a další a další rány. Pak je vystřídaly vzpomínky s Pietrem. Jak jsem si řekli co k sobě cítíme jak jsem se s ním poprvé políbila i to, když jsme spolu poprvé strávili noc. Jak mě objímal a jak se u něho cítím v bezpečí.
Pak jsem přestala křičet a vnímala okolí.

,,Lucy jsi v pořádku?!" Klečel u mě táta a měl strach v očích stejně jako ostatní.

,,Já jen si vzpomněla, vzpomněla jsem si na vás na to jak jsme se seznámili i na můj vícvik i na tebe Pietro." Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. ,,Vzpomněla jsem si, ale i na Hydru a podle toho taky vypadám že?" Pokusila jsem se o chabí úsměv. Chtěla jsem se zvednout, ale ucítila jsme pálení na boku a bolení břicha. Pietro si toho všiml a podepřel mě. Pak se mi zatmělo před očima a já jen cítila jak mě někdo vzal do náruče a odnesl nejspíš k Bruceovi.