STARKOVÁ!!!

23. Vzbuď se

Pohled Tonyho

Když přišel Pietro do Avengers Towru a v náručí nesl Lucy zděsil jsem se.

,,Co se jí stalo?!" křikl jsem jen na Pietra a on se usmál.

,,Usnula, myslím, že celou noc úplně nespala, takže byla vyčerpaná"

Oddechl jsem si a nechal Pietra projít k Lucy do pokoje. Pochvíli zase přišel a sedl si do křesla.

,,Tak co jak jste to vyřešili?" zeptal jsem se pochvíli trapného ticha.

,,Jo v pohodě" odvětil a usmál se na mě.

Pohled Pietra

Když jsem došel do Avengers Towru tak mě u dveří zastavil Tony a vypadal jakoby měl dostat infarkt. Vše jsem mu řekl a odešel s Lucy do jejího pokoje. Položil jsem ji na postel, pohladil ji po vlasech a dal pusu na čelo.

,,Mám tě ráda Pietro" zašeptala a já se usmál.

,,Já tebe taky" odvětil jsem a šel zase dolů.
Sedl jsem si do křesla naproti Starkovi a byl ticho.

,,Jak jste to vyřešili?" zeptal se pochvíli trapného ticha Stark.

,,Jo v pohodě"řekl jsem a usmál. Pak přišla Wanda.

,,Pietro kde máš Lucy?"

,,Spí, byla unavená" odvětil jsem a ona přikývla.
Pak jsme uslyšeli křik a hned běželi.

Lucy sen

,,Jsi ta co mě zabila a čeká moje dítě. No tak to bych nechtěl" ušklíbla se Smith.

,,Lucy ty jsi mi lhala?!"

,,Ne Pietro to dítě je tvoje ne někoho jiného"

,,Nevěřím ti, proč by jsi jinak utíkala?"

,,Protože jsem si myslela, že jsem ti naobtíž" koukla jsem se do země a začali mi téct slzy.

,,No tak zase můžeš jít a jdi rovnou na potrat. Dítě s tebou nechci ani by jsi se o něho nepostarala!"

,,Pietro ne počkej" Pietro dál odcházel a já jsem jen nechala moje slzy tryskat proudem. Pod sebou jsem měla už pěknou kaluž slzy, když v tom se mi podlomili kolena a já začala padat do nekonečna.

Aaaaaaaaa!!

,,Aaaaaaaaa"

Pohled Pietra

Když jsme doběhli za křičící Lucy, byla schoulená do klubíčka a měla zavřené oči. Plakala. Bylo mi jí líto prožila si tolik hrůz a já ji v tom nijak nepomohl. Tony se za ní rozhodl jít a všichni Avengers včetně mě se dívali. Tony jí pohladil po vlasech. Nezabíralo to, stále bezmocně brečela a spala a křičela.

,,Lucy zlato vzbuď se je to jen sen. Všichni jsme tady. Jen se musíš probudit." Tony se stále pokoušel probudit Lucy.
Po další půl hodině jsme to nevydrželi a všichni si k nim vlezli a začali s Lucy třást, aby se probudila.

Pohled Lucy

Aaaaaaaaaaa! křičela jsem a brečela. Cítila jsem se tak bezmocná. Padala jsem dál, ale pak jsem uslyšela hlas. Tátův hlas.

,,Lucy zlato vzbuď se je to jen sen. Všichni jsme tady. Jen se musíš probudit."

Chtěla jsem se pohnout nebo vzbudit, ale nešlo to tak moc jsem chtěla mu pohlédnout do tváře a říct, že už je mi líp. Nešlo to. Slyšela jsem i ostatní. Hlasy byly naléhavé a smutné. Začali semnou třást a já jsem konečně mohla pohnout rukou pak nohou a nakonec celým tělem. Otevřela jsem oči a viděla vyděšené výrazy všech. Hlavňe tátův, Pietrův a Buckyho.

,,Lucy!!" jako první se z transu probral táta a já se octla v jeho objetí. Nakonec se na nás navalili i ostatní.

,,Hele já jsem ráda, že jste rádi, že jsem vzhůru, ale my bychom chtěli dýchat." řekla jsem trochu přidušeně a vysloužila ode všech nechápavý pohled, kromě Pietra a holek. Narozdíl od nich pochopili, že myslím dítě. Pietro se hned odtáhl a Nat s Wandou taky. Moc to teda nepomohlo, protože oni byly uprostřed a ostatní to stále nechápali.

,,Fajn tak já vám to řeknu tak, aby jste to všichni pochopili. Ráda bych zase dýchla a to malý ve vnitř mě taky." řekla jsem pomalu.
Táta se ne mě podíval a pak si to uvědomil, nakonec si to uvědomili všichni a taky jsme se tomu všichni zasmáli.

O šest měsíců později

Celých šest měsíců se nic moc nedělo.

,,Lucy můžeš nachvíli?" ozval se za mnou dost nervózní Pietro. Já jsem jen kývla na souhlas.
Zašli jsme za roh tak, aby nás nikdo neviděl.

,,Luciano Emili Straková, miluju tě tak moc jak jen to jde. Nikdy jsem nikoho tak nemiloval a ani milovat nebudu. Proto se tě ptám.
Vezmeš si mě?"

Rozbrečela jsem se a kyvadla hlavou.

,,Ano, ano vezmu" konečně jsem zvládla něco říct.
Pietro mě už svíral v objetí a nasazoval prstýnek.