STARKOVÁ!!!

16. Už zase II. část

Probudila jsem se zase na lehátku. Vedle mě byl Smith a usmíval se. Zase mě začal mlátit a fackovat. Vzal nůž a zase mě řezal  pak mi ho, ale vrazil do břicha já zakašlala a vyplivla krev. Stále jsem se snažila dostat z pout, ale marně. Odvedli mě zase do cely a tam se to stalo. Konečně jsem ucítila jak moje ruce zase ucítili krev a dostali normální barvu. Začala jsem bouchat do dveří. Pak jsem jen toho strážného odhodila a běžela po chodbách. Uslyšela jsem hluk a radši se schovala. Byly to Avengers. Já jsem se jim, ale neukázala. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděli. Vběhla jsem do laboratoře kde byl Smith.

,,Chyťte ji!!" Řekl pár agentům, ale to neměl dělat.

Byla jsem tak naštvaná, že mi začali svítit oči. Moje vlasy bílé, které byly do té doby po ramena se prodloužili do pasu a zkroutily se do copů. Rty jsem měla černé. Pak se začali měnit i šaty. Najednou jsem na sobě neměla rifle, tričko a koženou, ale modrobilé šaty, které byly ve předu kratší a vzadu delší. Na nohou jsem měla černé lodičky a ve vlasech mi ještě přistáli vločky. Pak jsem jen kolem sebe viděla modrou záři a to jak se vznáším. Pak jsem prorazila střechu. Avengers na mě užasle koukali a já jsem se na ně usmála a zamávala jim. Pak jsem, ale uviděla Smithe a agenty co je chtěli napadnout že zadu. Byla jsem tak naštvaná, že jsem sebou nechala proudit energii a odpálila je celou budovu jsem nechala schořet na prach.

,,Hej Smithe to si tak nesmrtelnej nebo zbabělect, že nechceš umřít se svými agenty."
Pronesla jsem k němu a pomalu stoupala na zem a šla k němu. Oči mi už nezářili a tak jsem byla klidnější.

,,Škoda, že umřela tak potupně" ušklíbla jsem se jedním mávnutím skončil na zemi v popelu.

Šla jsem se přivítat s ostatními. Nejrychleji u mě byl Pietro, který mě nechtěl pustit. Pak táta a nakonec Bucky. Rozešla jsem se k Wandě a Nat, když v tom jsem se zase proměnila zpátky a tím pádem i moje zranění, včetně zranění břicha. Pocítila jsem bolest a únavu. Pak jsem jen cítila ostrou bolest hlavy a chlad země.

V hlavě

,,Ahoj ty moje princezno"

,,Mami?!"

,,No jo jsem to já"

Usmála se a já se jí rozeběhla do náruče.
,,Mami co tu děláš?"

,,Spíš co tu děláš ty? Chudák táta s Pietrem se o tebe bojí. Měla by jsi se vrátit."

,,Jak jako vrátit?!"

,,Jsi mezi živými a mrtvými, tady se rozhodneš jestli zůstat nebo ne"

,,Počkat takže ty jsi se rozhodla pro to umřít?"

,,Já jsem se rozhodnout nemohla, ale ty ano, ale prosím tě ať se děje cokoliv nezapomínej na mě ani svoje kamarády a přítele s tátou všichni tě moc milujeme."

,,Jak jako nezapomeň?!"

,,Uvidíš a teď už sbohem"

,,Mami počkej!"

Křikla jsem a pak už jen letěla dolů.