Styles na zabití...

Květinář

Harry:

Je to skoro týden, co náš sériový vrah začal zabíjet. Na stole leží dvanáct spisů ohledně tohoto případu. Dvanáct zmařených případů a my nejsme ani o krok blíž k jeho vyřešení. Je mi z toho na nic. Ani mé kontakty nedokážou vypátrat toho, kdo to dělá. Na oddělení se mu začalo říkat květinář. Proč? Vždy stejný postup, vydloubnuté oči a místo nich dvě překrásné květiny. A nejen tam. Je to strašné. Snažili jsme se vypátrat alespoň jednu rodinu našich obětí, ale bez úspěchu. Louis sedí v jednom kuse v kanceláři, popíjí jedno kafe za druhým a ustavičně se snaží najít jakoukoliv stopu. Místo činu je vždy precizně uklizené, a jediné co tam je, jsou oběť a naše DNA. Je to frustrující. Zaynovi na stole leží dvanáct mrtvých tělíček a nikdo se k nim nehlásí. Nahé a bez totožnosti. Tak je vždy najdeme. Copak to nikdy nebude mít konce? „Harry?" Typický Louisův nakřápnutý hlas, když zvedne telefon a pak mi oznámí další vraždu. Přikývl jsem, zvedl se ze židle a vyrazil k výtahu. Mlčky jsme došli k autu a usadili se na svá místa. Jízda započne a v tichosti se dostaneme na místo činu. Zayn, jako vždy, už je na místě a ohledává tělo. „Louisi, je tady jedna novinka. Vypadá to, že ho někdo vyrušil, protože je tady krev a taky latexové rukavice." Zayn se usmál a Louis jako by ožil. „Ale to znamená, že to můžeme vyřešit." Louis nadšeně povyskočil a pečlivě sledoval balíček s důkazy. „To si převezmu sám." Houkl Zayn na nějakého mladíka, který má na starosti důkazy. Ten jen přikývl a donesl mu celý kufřík s důkazy. „Musíme najít jejich rodiče." Pronesl jsem do zvláštního ticha. Zayn zaraženě koukal na naši mrtvou. „Co je?" Zeptal jsem se. „Je ještě teplá. Je ještě teplá." Zanaříkal Zayn a frustrovaně se zatahal za vlasy. „Smrt nastala přibližně před půl hodinou." Koukl na mě a Louise a z očí mu ukáply dvě osamělé slzy. „Je mrtvá teprve půl hodiny. Kdyby jsme přijeli dřív nebo.... Nebo...." „Klid Zayne, nikdo nemůže za to, že jsme přijeli v kolik jsme přijeli. A co by to změnilo na tom, že by žila? Umřela by. Slyšíš umřela by." Louis vytáhl Zayna do objetí a silně ho svíral. Zayn tiše plakal a smáčel tak Louisovu bundu.

Louis:

Na stanici jsme netrpělivě vyčkávali na výsledky. V laborce si snad dělají srandu, mají to tam už hodinu a ještě nic není na mém stole. Žádné výsledky a ani podezřelý ve výslechovce, nic. Niall bedlivě pozoroval monitory a záznamy z kamer. Prozatím jsme našli jen tři bezdomovce a jednu dámu s nákupem. Nic jiného. „Mám výsledky." Křikl Zayn od výtahu a běžel za námi. „Tohle se ti bude líbit." Pronesl s úsměvem. „Nenašli jsme přesně DNA, ale máme otisky prstů z té rukavice. Podle databáze to zatím nic nenašlo, ale to je jen otázka času. Prozatím jsem to nechal projet jen naší databází. Ale zajímavé je, že u všech našich obětí byly stejné květiny. Stejně precizně vyříznuté oči. A v ránách byly usazeniny od květin. Nejdřív jsem si myslel, že je to díky těm květinám co jim tam dal, ale co když je to někdo, kdo s těmi květinami pracuje? Myslím, kdo ořezává ty stonky a tak, chápeš?" Přikyvoval jsem a nadechoval se k dalším úvahám, když mě předběhl Harry. „Pošťák zvoní třikrát, vrahem bývá zahradník – a válka vždy vchází bez pozvání." Jakoby nic, seděl na židli a pročítal spisy. Všichni jsem se na něj podívali a Harry ani nezvedl hlavu, když se ptal. „Stalo se něco?" „Ne, jen, jak jsi to řekl. Co když je to opravdu zahradník?" Tahle teorie je možná. Přece kdo pracuje s květinami? Zahradník. „Něco jsem našel." Vykřikl Harry a vyskočil na nohy. „Myslím, že jsem našel spojitost mezi těmi dívkami." Koukl se na nás a lehce se usmíval. „Dívej. Ta knihovna." Ukázal Harry na řádky ve spisech. „No a jak s tím souvisí zahradník?" Ptal se Zayn. „Harry, už jsme to prověřovaly." „Já vím, ale město si pronajímá zahradníky na údržbu parků a ploch, kde jsou květiny. A před knihovnou jsou záhony květin." Dodal radostně a už si bral bundu. „Tak jedeme." Vykřikl a oba jsme se hnali k výtahu.