Styles na zabití...

Nákaza 1/2

Louis:

„Tomlinson." - „Jasně, hned jsm tam." Položil jsem telefon a zadíval se na hodiny. Byly dvě v noci. To jsem jediný, kdo byl na telefonu? „Harry?" „Hmm?" „Máme případ, chceš jet se mnou?" Harry otevřel jedno oko a upřel na mě pohled. „Kolik je?" „Jsou dvě ráno." „Cože? Vždyť jsme šli před chvílí spát." Přikývl jsem a zvedal se z postele. „Jo, hned vylezu." Lyšel jsem za sebou. Došel jsem si udělat velice ranní hygienu a prstama jsem si pročísl vlasy. Sešel jsem potichu do kuchyně a chtěl si natočit sklenici vody. „Ahoj Edie. Proč nespíš?" Edie se chytil za hrudník a nadskočil na židli. „Ježiši, lekl jsem se." „Promiň." Usmál jsem se na něj a napil se. „Prckové konečně usli a já se potřebuju učit do školy." Přikyvoval jsem. „A co kdybychom ti zařídili chůvu, třeba na pár hodin denně?" Rozezněl se Harryho hlas odedveří. Edie se na něj podíval a vydechl. „Ano prosím. Dávají mi zabrat. Miluju je, ale potřebuju spánek." Harry se uchechtl a položil Edimu ruku na rameno. „Můžeme jet?" Přikývl jsem. „Vy se někam chystáte?" Přikývl jsem a zdělil mu, že máme případ.

Harry:

V autě jem se chtěl dospat, ale bylo by to asi neslušně vůči Louisovi. „Kde to je?" Zeptal jsem se a Louis mi ukázal adresu. „Ono je to na comic conu?" Rychle po mě střelil pohledem a zase ho vrátil na cestu. „No asi jo, když to říkáš. Ony se takové věco ještě pořádají?" Uchechtl jsem se přikývl. „Copak ty nejsi na tyhle věci?" „Proč si to proboha myslíš?" Mykl jsem rameny a pronesl: „Nevím, představoval jsem si tě třeba jako nějakého superhrdinu nebo fanouška Star Treku, jak se převlíkáš za Spocka a mluvíš děsně inteligentně a rajcovně." Louis se zasmál a koukl na mě, když jsme stáli na červené. „To fakt nedělám. A co ty? Nemáš doma někde zašitý oblek Iron Mana?" „To ne, ale chtěl jsem si ho pořídit v životní velikosti, to je pravda. Ale nakonec jsem usoudil, že mi bude stači štít Capitána Ameriky." „No jistě, proč troškařit." Uchechtl se.

Dorazili jsme na místo činu a já se zděsil. „To je jeh krev nebo falešná?" Pronesl jsem s mírným znechucením. „Ahoj Zayne, co se stalo?" Pronesl Louis a čekal, až mu Zayn povykládá o oběti. „Prozatím nevím jestli je to pravá nebo falešná krev, co vím jistě že ho zabila tahle zbraň. Pokud se tomu tak dá říkat." Ukázal na obří sekeru, kterou vytáhl z hrudníku oběti a položil ji na igelit vedle sebe. „Zatím vám neřeknu kdo to je. Nemá u sebe doklady a pod tou vrstvou barvy a make – upu, by jste stejně nepoznali nic. Má dokonce čočky." Zakroutil hlvou. „Dobře, tak se sejdeme na stanici?" Zeptal se Louis a Zayn jen přikývl. „Nialle? Můžeš získat kamerové záznamy?" Niall přikývl a už šel pryč. „Payne? Máme nějaké svědky?" Liam stál opodál a měl u ebe řadu lidí v kostýmech. Pouze přikývl a dál se věnoval výslehu. „Čas smrti je před hodinou Tedy kolem jedně v noci." Přikývli jsme a Louis se rozešel pryč.

Louis:

Dorazili jsme na stanici a než jsem si stačil sednout, zazvonil mi telefon. „Ano Zayne?" - „Jasně, hned jsem dole." Položil jsem to a rozešel se k výtahu. „Harry, jdeš?" Kývl hlavou a nastoupil jsem do výtahu. „Přijde to jenom mě nebo patologie je vždy v nižších patřech, jako je suterén a tak?" Koukl jsem se na jěho zahloubaný pohle a usmál jsem se. „Mám pocit, že je to schválně. Je tam chladněji a smrad se drží jenom tam." Oba jsme se zasmáli a došli až k Zaynovi. „Ten smích vás přejde. Až uvidíte, kdo to je." Zayn ukázal na umytou mrtvolu a oba s Harrym jsme se zarazili. „To je přece Calum Woodroof." Pronesl Harry. „Mám rád jeho filmy." Dodal ještě a pokroutil hlavou. „Znali jste se osobně?" Harry přikývl a vydechl. „Asi to budeme muset zajet říct jeho ženě." Souhlasně jsem pokýval hlavou a chtěl odejít, když nás Zayn zatavil. „Nikam. Přišly výsledky a budeme muset do karantény." Vytřeštil jsem na něj oči. „Jak to jako myslíš?" Pronesl jsem lehce nervózně. „Tak jak to říkám. Budu muset zavolat nahoru a nechat zapečetit dveře a taky se budeme muset nechat otestovat." Koukl jsem se nejdřív na Zayna a pak na Harryho. Zayn už zvedal telefon a chtěl vytočit první z mnoha čísel, když se na mě podíval a zaúkoloval mě. „Zavolej Liamovi a řekni mu co se stalo." „A co se vlastně stalo?" Naléhal jsem. „Výsledky odhalili na devadesátosm procent nákazu ebolou. Možná se jen v laborce spletli, protože i nevolali, ale kdo ví? Třeba je to nový kmen a proto nevolali, protože podle všeho to vypadá jako obyčejná nemoc. Dokud jsem se na výsledky nepodíval pořádně vůbec mě to nenapadlo." Pronesl a nadechl se. Zvedl jsem telefon a zavolal Liamovi.