Styles na zabití...

Šípková Růženka

Harry:

Ležel jsem tam v jeho krvi, ani nevím jak dlouho než mě Niall zvedl a pomohl mi do auta. „Jedeme do nemocnice, rozumíš?" Křičel na mě, ale já nevnímal. Jen jsem se hroutil, jako domeček z karet. On umře, on umře. Opakoval jsem stále dokola, ani nevím jestli nahlas nebo jen ve své hlavě. „Harry!" Křikl Niall a usazoval mě na nepohodlnou nemocniční židli. Vpálil mi facku a já se chytil za bolavou tvář. „Proč?" „Protože mě do prdele nevnímáš. Potřebuju, aby ses vzpamatoval. Vnímej kurva." Zakřičel a já se trochu víc narovnal. Setřel jsem si slzy a koukl na své ruce, které byly od krve. „Měl by jsi se jít umýt. Počkám tady na doktora." Přikývl jsem a došel až na pánské toalety, kde jsem ze sebe smýval jeho krev. Následně jsem si opláchl obličej ledovou vodou a vyšel ven. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byl, ale když jsem se vracel mířil k Niallovi a Liamovi doktor. „Zrovna jsme do operovali pana Tomlinsona." Přišel jsem k nim a poslouchal. „Je stabilizovaný, sice se operace prodloužila, protože nastaly komplikace, ale pan Tomlinson je bojovník." Niall s Liamem si oddechli. „Jaké komplikace?" Zeptal jsem se. „Měl zástavu." Bože! „A co přesně zasáhla kulka?" Vyptával jsem se. „Kulka vstoupila do těla pod levou rukou, kde se následně odrazila od žebra, které následkem nárazu zlomila a dále putovala až do lopatky, kde se také zastavila a zarazila. Měl ohromné štěstí, kdyby stál jinak nebo se nějak pohnul, mohl na místě zemřít." Tentokrát jsem vydechl i já. „Chci jít za ním." „Je na pooperačním a tam bohužel nesmíte, ale jakmile bude převezen na normální pokoj, můžete tam jít." „Fajn a kdy ho tam převezou?" Naléhal jsem. „Myslím, že za dvě hodiny by mohl být na normálním pokoji." „Fajn, tak ho převezte na nadstandard. Bude na pokoji sám." „Ale my-" „Všechno vám to zaplatím. A chci, aby k němu někdo chodil každou hodinu na kontrolu. Všechnu nadstandardní péči zaplatím." Frustrovaně jsem si projel své vlasy a sedl si na lavičku. Doktor jenom přikývl a odešel. „Harry, měl by jste se jít najíst." „Nemám hlad." Koukl jsem se na Liama, který mi podával kelímek s vodou. „Díky." Musím být silný, nic mu není. Musím se vzchopit. „Pokud chcete můžete jet, počkám tu a dám vám vědět, až se vzbudí." Nadhodil jsem, když jsem si všiml, jak Niall kouká na hodinky. „Nejde o to, že by jsme tu nechtěli být, to ne, je to náš přítel, jen musíme na stanici, kvůli toho zmetka a všechno to sepsat." Hlesl Liam. „Já to chápu, řeknu mu, že jste tady byli. Hlavně mu to dejte pořádně sežrat, doufám, že v té base zčerná." Zhnuseně jsem si odfrkl a být někde venku, ještě si pro efekt odplivnu.

Louis:

Slyšel jsem nepříjemné pípání a kapaní. Chtěl jsem otevřít oči, ale měl jsem strašně ztěžklá víčka. Proto jsem to dál nezkoušel a nechával se unášet dalšími sny. Zanedlouho jsem ucítil hřejivý pocit na ruce a tiché hlasy. Co se to děje? Tentokrát jsem se snažil víc, aby se mi otevřely oči. Což se mi taky povedlo, jenže mě udeřilo ostré světlo, proto jsem oči zavřel. Přivykal jsem si na světlo a rozhlížel se po pokoji. Nejdřív na mou ruku, která byla napíchnutá kapačkou. Druhou ruku jsem měl přivázanou k hrudníku a jakýkoliv pohyb s ní mě bolel. Co se to děje? Snažil jsem se posadit se, jenže to příšerně bolelo a já sykl bolestí. To zapříčinilo příchod osoby, která seděla na nedalekém křesle. „Klid, jste po operaci." „Harry?" Zachraptěl jsem. „Co se- ehm" Rozkašlal jsem se. „Agent Shaw vás postřelil a vy jste musel na operaci. Ale vše je už v pořádku, jen máte zlomené žebro a díru v lopatce." Lehce se usmál a sedl si na židli vedle lůžka. Jen jsem přikývl. „Jste určitě unavený, musíte odpočívat. Zkuste ještě spát." Vzal mě za ruku a lehce ji zmáčkl. Koukal jsem se mu do tváře a až teď jsem si všiml, jak krásný je. „Líbíte se mi." Pronesl jsem omámeně. Najednou se mi začali klížit oči a já odpadl.