Styles na zabití...

Nevyřešené případy

Louis:

„Kdo kurva jste?" Koukal jsem na mladíka a myslel, že se mi to zdá. „A kdo jste k čertu vy?" Ukázal jsem na něj. „Hledám mýho tátu a vy?" „Já jsem se dnes přistěhoval, jakýho tátu." „No mýho. Jmenuje se Harry Styles a bydlí tady. Vy jste jeho novej objev?" Koukal jsem na něj a nevěřil vlastním očím ani uším. Harry má syna? Mlčel jsem. On byl asi nervózní a začal si hrát se svým kroužkem ve rtu. „Ehm, slyšíte mě?" „Cože? Jo, já jen nemůžu uvěřit, že Harry má syna." „Jo, nechlubí se mnou, jako já jím. Tak je tu?" „Ne, před chvílí odešel a má se vrátit za pár hodin." Pronesl jsem. „Tak v tom případě tady bude mít velký překvápko. Protože mě matka vyrazila." „Cože?" „No jo, budu tu s váma bydlet. Hodím si věci do pokoje, uděláte mi taky něco? Nestihl jsem se najíst." „Jo jasně." Pronesl jsem a koukal jak odchází. Do prdele. Udělal jsem mu taky jídlo a donesl to do jídelny. Za chvíli přišel kluk a sedl si naproti mně. „Díky. Můžete mi říct jak se jmenujete?" „Louis a ty?" „Jsem Edward, stačí Ed. Takže Louisi, čím se živíš?" „Jsem detektiv." „To jsi ty, koho táta otravuje?" „No asi jo. Kolik ti je?" „Bude mi sedmnáct, za půl roku. Táta nevypadá na svůj věk, co?" „To teda ne." Měl pravdu, na to že je Harrymu třicet pět vypadá dost dobře. „Nemusíš se bát Louisi, tátovi se líbíš, i když jsi mladší. A mě nevadí, že jste spolu, fakt ne. Jenom to vadí moji mámě. Sice jsou rozvedený, ale ona si myslí, že jsem stejný jako on, proto mě vyrazila." „Jak stejný jako on?" „Myslím, jako, že se mu líbí ženský i chlapi. Já jsem zásadně na ženský, ale nic proti ostatním nemám." Dal ruce před sebe v obranném gestu. Stále rozhozený jsem šel uklidit nádobí a i s Edem jsme se přemístili do obýváku, kde jsme si zahráli nějaké hry, než se otevřely dveře. „Louisi, jsem tu. Neuvěříte co se mi stalo." „To neuvěříte ani vy, co se stalo mě." Houkl jsem na něj, než přišel do obýváku. Harry se zarazil ve dveřích a koukal na mě. „Ahoj tati." Koukal chvíli na mě pak na Eda a zase na mě. Jen jsem povytáhl obočí a on přišel blíž. „Vysvětlím to." „Ale nemáte co vysvětlovat. Jen jste zapomněl dodat, že máte syna. A navíc mi do toho nic není."

Harry:

Vcházel jsem do dveří v dobré náladě z toho co se mi stalo proto už ode dveří křičím na Louise. „Louisi, jsem tu. Neuvěříte co se mi stalo." Uchechtnu se a sundávám si bundu a boty. „To neuvěříte ani vy, co se stalo mě." Křikl nazpět a já vešel do obýváku. Když jsem uviděl kdo v obýváku stojí, zkoprněl jsem. „Ahoj tati." Pronesl klidným hlasem můj syn a já se střídavě koukal na něj a na Louise. Přišel jsem blíž a Louis povytáhl obočí „Vysvětlím to." „Ale nemáte co vysvětlovat. Jen jste zapomněl dodat, že máte syna. A navíc mi do toho nic není." Pronesl Louis tak ledovým hlase, až se mi vytvořila husí kůže. V tváři měl nečitelný výraz. „Pokud mě teď omluvíte, musím si zavolat." Pronesl a odešel. Koukal jsem se na jeho záda a taky zadek, jak se vzdaluje a míří ke schodům. Najednou jsem měl pocit, jako bych ho zklamal a zabil v něm jakoukoliv náklonnost ke mně. Otočil jsem se na Eda a on povytáhl obočí a postavil se. „Co se stalo, že nejsi u matky?" „Vykopla mě. Nějak se dozvěděla, že nemáš v lásce jen ženy a myslí si, že jsem stejný jako ty." Pronesl a mykl rameny. „A jsi?" „Ne, ale ona si to nedala vyvrátit, takže si asi dokážeš představit, jak vyváděla." „Jo to dokážu." Uchechtl jsem se nad vzpomínkou. „Nicméně teď budu bydlet s tebou." „No tak jo, pokoj tu máš, v tom není problém. Ale mám pocit, jako by jsi mi neříkal celou pravdu." Edie svěsil ramena a hlavu. „Co se stalo?" Pronesl jsem klidným hlasem a posadil se na pohovku. „Všechno jsem posral, táto." Vydechl a sedl si vedle mě. „Moje holka, Sarah, před pár měsíci zjistila, že je těhotná." Poslední slova pronesl v tichosti a já vytřeštil oči, vyšvihl se do stoje a frustrovaně si zajel rukama do vlasů. „Cože? To sis nemohl dát bacha?" Křičel jsem na něj. Zanedlouho přiběhl Louis, celý udýchaný a vystrašený. „Co se stalo?" Zeptal se a prohlížel si nás oba. „Nic Louisi, to si musíme vyřídit sami dva." Louis asi pochopil a otočil se k odchodu. „Ne, stůj." Křikl Ed a běžel k Louisovi. „Nechci, aby odcházel." Pevně chytil Louise za ruku a lehce se za něj schoval. „Edwarde Stylesi, jak si to do prdele představuješ? Kdy rodí?" Ed se ještě víc přikrčil a byl stejně vysoký jako Louis. „Za měsíc?" „Kdy?!" Křikl jsem na něj. „Za měsíc." Pronesl trochu víc nahlas a se mnou to málem seklo. „Co chceš jako dělat?" „Nevím, ale ona to nechce." „Tak na to jste měli myslet dřív než měsíc před porodem, nemyslíš?" Křičel jsem na něj a až se mu na tvářích objevily slzy, jsem si uvědomil, co jsem to udělal. Ed se napřímil a běžel do patra, kde za ním třískly dveře. Sesunul jsem se na pohovku a Louis vedle mě.

Louis:

Ruku jsem mu položil na záda a lehce ho pohladil. Měl rozcuchané vlasy a červené tváře. Měl jsem chuť do obejmout a políbit, aby na vše zapomněl a byl zase šťastný. „Harry?" Zvedl ke mně oči a já pokračoval. „Chcete jet se mnou? Volal mi Zayn, že mají další případ." „Jasně, alespoň přijdu na jiné myšlenky. Jen to řeknu Edwardovi." „Zajdu tam já. Zatím se nachystejte." Přikývl a já se vydal do patra. Zaklepal jsem na dveře Edova pokoje. „Jdi pryč." „To jsem já Ede." Za chvíli se otevřely dveře a v nich stála Harryho mladší a uplakanější kopie. „Vše se to urovná, uvidíš." Nesouhlasně kroutil hlavou. „Proto jsem ale nepřišel. Máme případ a tak jsem ti přišel říct, že odjíždíme." Přikývl a rozloučil se se mnou.

Nadiktoval jsem Harrymu adresu a vyjeli jsme na místo činu. Celou cestu nikdo nic neříkal a panovalo mezi námi nepříjemné ticho. Chtěl jsem vědět víc, protože jsem od přírody zvědavý, ale nechtěl jsem schytat další spršku jako Ed.

„Ahoj Zayne, co tu máme?" „Louisi, tak jsi nakonec přijel. Tady detektiv hňup neumí nic a nevyřešil žádný případ od tvé nehody." Ukázal na chlapíka okolo čtyřiceti co měl nastoupit místo mě. „Kdo jste? Tohle je moje místo činu a nemáte tu co dělat." Zakřičel na nás až jsme se s Harrym přikrčili. „Detektiv Tomlinson, Konzultant Styles. A máme tu co dělat, když jste nebyl schopný vyřešit ani jednu vraždu. Takže co tu máme?" Zakřičel jsem, až se Harry otřepal. „Žena, věk kolem třiceti pěti až čtyřiceti. Vypadá to, že skočila z nejvyššího patra, ale mě to tak nepřijde. Ještě ti dám vědět, až přijde laborka." „Fajn, já se zatím vrhnu na zbytek, Stylesi, jdeme." Harry přikývl a já se vydal k autu. „Na stanici."

Harry:

Louis šel rovnou za kapitánem vyzvednout si odznak a pistoli. Vítězně se na mě usmíval, když přišel k „našemu" stolu. „Co se tak šklebíte?" „Kapitán vám posílá tohle." Podal mi odznak, můj odznak. „Teď je z vás oficiální konzultant." Uchechtl se a zamířil k tabuli, na které byly všechny nevyřešené vraždy. „Nialle, Payne, zajeďte pro podezřelého z vraždy Caroline Hobesové. Vyslechnu ho a chci taky její spis." Niall přikývl a podával mu složku. „Jo a dejte mi i složky ostatních." Payne přinesl celou krabici a já zůstal stát na místě. „Díky." „To je všechno?" Ironicky jsem pronesl a Payne i když nechtěl, přikývl. Vytáhl jsem taky jeden spis a začal ho pročítat.

O asi hodinu později, přivezli Felixe Smithse a já nehal předvolat Barbaru Robertsovou, protože to byla manželka oběti. Strážník přikývl a jel pro ni. Já šel za sklo do výslechové místnosti a koukal na Louise v akci. „Kde jste byl noc vraždy?" „Už jsem to říkal tomu minulýmu policajtovi. Byl jsem na bowlingu." Louis si udělal poznámku a já si všiml jeho pohledu a divného úšklebku, když mu Louis ukazoval mrtvou a mluvil o ní. „Neznám ji. Nikdy jsem ji neviděl." „Tak mi vysvětlete, jak se dostala její kůže a vlasy na vás?" „Nevím, asi byla taky na bowlingu?" „A nebo jste ji zabil." Zakřičel. Zvedl se a odešel. Šel jsem za ním a zastavil ho. „Udělal to. Viděl jste ten úšklebek, když jste mu ukazoval fotky?" „Právě že viděl. Taky si to myslím. A podle všeho máme proti němu dost důkazů, tak nechápu proč není v base." Povolal strážníka a řekl mu ať ho zatknou. Mezitím co ho odváděli přivedli ženu mojí oběti. „Můžu ji vyslechnout?" Louis přikývl a šel se mnou. „Dobrý den, Jsem Harry Styles a mám na vás pár otázek." „Všechno jsem už řekla, nevím, kdo mého muže zabil." „Podle zprávy od patologa bral léky na ředění krve. A jak je uvedeno ve zprávě, stačila jedna řezná rána a on vykrvácel. Tady je onen nůž, kterým byl zabit a co je nejlepší, jsou na něm vaše otisky." Louis celou dobu mlčel. „Chci právníka." Zvedl jsem se a odešel. Louis šel za mnou. „Dobrý Stylesi. Myslím si, že to udělala." „To já taky. Ale proč ji nezatkli? Vražedná zbraň se našla, s jejími otisky a v jejich domě, kde údajně měla spát v ložnici. To jako nic neslyšela?" Louis pokýval rameny a pohled stočil na toho chlapíka, co nás chtěl vyhodit z místa činu. „Stůjte. Můžete mi říct, proč jsou všechny případy otevřené? Zrovna jsem zatkl jednoho chlapa a druhá chce právníka a to jsem se nekoukal do ostatních spisů. Oba jsou usvědčení a dokonce je i spousta důkazů. Co to s váma je?" Louis na něj křikl a odešel ke stolu.