Styles na zabití...

Halleyova kometa 2/2

Oběť č. 2:

Slyšel jsem nejdřív vzdechy a nakonec pláč, křik a pak ohlušující ticho. Po chvíli jsem zaslechl auto, jak odjíždí. Trhaně jsem se nadechl, protože to znamená jediné. Zabil jí a teď jde pro mě. Nevím po jak dlouhé době jsem zaslechl znovu auto a o pár chvil později těžké kroky na schodech. Je to tady, dneska zemřu. „Zlatíčko, je řada na tobě. Ale nemusíš se bát, máme ještě spoustu času." Ano, jak jsem odhadl, ještě pár dní mi zbývá. Dnes je to přesně deset dní co tu jsem. První, zemřela před pěti dny a ta druhá dne. Takže za pět dní zemřu já. „Jen pojď, půjdeme se najíst." Nechtěl jsem, ale zakručelo mi v břiše. Co po mě bude chtít? „Ty snad neumíš mluvit?" Pronesl lehce naštvaně. „Co se mnou chcete dělat?" „Nejdřív se najíme a pak si užijeme spoustu zábavy." Roztřeseně jsem se vydal za ním. Pokud chci žít, útěk nepřichází v úvahu. Došli jsme do kuchyně a muž mě usadil na židli. „Můžu ti věřit? Neuděláš nějakou hloupost, když tě rozvážu?" Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. „O nic se nepokusím, přísahám." „Dobře. Co by sis dal?" Rozvázal mě a šel ke kuchyňské lince. „Asi něco rychlého?" Pronesl jsem s obezřetností. „To se mi líbí. Co kdyby sis šel pustit televizi? Za chvíli donesu jídlo." Raději jsem přikývl, přece ho nechci naštvat. Pohlédl jsem na vstupní dveře. „Ani to nezkoušej, stejně jsou zamčené." Pronesl ledově zamnou. Rychle jsem šel k pohovce a zapnul televizi. Zrovna běžely zprávy a říkali, že našli další oběť. Tak brzy. Je to možná tak hodina co se vrátil. „Na co koukáš?" Křikl na mě z kuchyně. Raději jsem přepl kanál a hledal nějak film nebo něco. „Zatím jen přepínám kanály." „Pokud nic nenajdeš, můžeme si pustit nějaký film." Pronesl a mě se zastavil dech. „Smím si zajít na záchod?" Zeptal jsem se. „Ovšem, najdeš to nebo ti mám ukázat?" „Raději ukázat?" Přikývl a šel za mnou. „Děkuji, jste velice hodný." „To ty taky. Smíš mi říkat Gabriel." Usmál se na mě. Také jsem mu věnoval úsměv a lehké přikývnutí. Zapadl jsem do koupelny a vykonal svou potřebu. Podíval jsem se do zrcadla a povzdechl si. Raději se o nic pokoušet nebudu. Třeba je malá šance, že mě někdo najde. Umyl jsem si ruce, opláchl obličej a vyrazil zpět. Gabriel zrovna dodělával jídlo a já k němu přišel. „Hezky to viní. Co to bude?" Pronesl jsem lehce. Gabriel lehce nadskočil a prudce se na mě otočil. „Vylekal jsi mě." „Omlouvám se, to jsem neměl v úmyslu." Přikrčil jsem se pod jeho pohledem. „Pojď ke mně. Vím jak bys mi to mohl vynahradit." Roztřeseně jsem k němu došel a mírně vzhlédl, protože byl vyšší než já. Chytil mě za tváře a tvrdě mě políbil. Zkoprněle jsem stál a nic nedělal. Najednou mě štípl do zadku, až jsem polekaně vydechl. Využil toho a procpal se mi do pusy jazykem. Snažil jsem se odolávat, jsem přece hetero, ale jemu odolat nešlo. Přejel mi po zadku a já zase vzdychl. Najednou se odpojil a já zafuněl nad ztrátou jeho rtů a jazyka. „Běž si sednout, donesu jídlo." „Mám vzít příbory?" Gabriel přikývl a nandával na talíř náš oběd. Předpokládám, že je to oběd. Nevím kolik je hodin, ale mě to je jedno. Mám hlad.

Vrah:

Lucien byl velice milý mladý muž. Snědl všechno jídlo co jsem mu naservíroval a neodmlouval. To se mi líbilo ze všeho nejvíc. „Ve skřínce jsou filmy, vyber nějaký. Chceš něco na pití?" „Ano prosím. Na co se chceš koukat? Je to jedno?" „Prostě něco vyber." „Dobře." Usmál se na mě a začal se přehrabovat ve skřínce. Vybral nějakou komedii, ale já jsem to vůbec nevnímal. Vnímal jsem spíš jeho. Ostýchavě se zeptal, zda si smí lehnout na mé nohy a když jsem svolil, uvelebil se mi na klíně a nechal si prohrabávat vlasy. Zanedlouho jsem slyšel jeho pravidelný dech. Usnul. Nestává se často, že by mé oběti usnuly v mé přítomnosti bez léků nebo bez toho aniž bych je unavil. Někde jsem slyšel, že člověk je schopný usnout tam, kde se cítí bezpečně. Buď byl tak unavený, že usnul nebo se semnou cítí bezpečně. To je ale hloupost. Přece ví, co ho čeká. Nechal jsem dohrát film a když se ani poté nevzbudil, opatrně až s něžností jsem ho zvedl a položil na gauč. Rozhodl jsem se zajít si do sprchy a konečně ze sebe smýt pach předchozí oběti. Než jsem však stačil odejít, Lucien se posadil a promnul si oči. „Kam jdeš? Ty jsi mě tu chtěl nechat?" Vystrašeně se na mě podíval a čekal co mu na to odpovím. „Chtěl jsem jít do sprchy." Lucien se postavil a došel ke mně. „A smím jít s tebou?" Zamrkal a chytil mě za ramena. „Smíš, jen jsem nabyl dojmu, že jsi heterosexuál." „Jsem, ale s tebou je to jiné." Začervenal se a já si ho přitáhl do obětí. Co se to semnou děje? Že bych po tolika letech vyměkl? Došli jsme do koupelny a už už jsem se chtěl svléknout, když ke mně přistoupil Lucien a zadíval se mi do očí. „Smím já?" Přikývl jsem. Bylo by moc špatně, kdybych si ho nechal? Nejdřív ze mě stáhl tričko a následně kalhoty. U mého naběhlého penisu se zastavil a vydechl. Začervenal se a raději se koukl na mé šrámy od té děvky. „Ale ne, tohle budeme muset vydezinfikovat. Přece nechceš, aby se ti tam dostala nějaká infekce." Pronesl podrážděně. „To ti udělala ona?" Přikývl jsem. Nic na to neřekl pouze si mlaskl a začal si rozepínat košili. Něžně jsem mu odstrčil ruce a dokončil rozepínání za něj. Rukou jsem mu přejel po svalech na břiše a potěšeně se usmál. Ano, asi si ho nechám. Klekl jsem si před něj a pomalu mu sundával kalhoty i se spodním prádlem. Vykoukl na mě jeho mírně naběhlý penis. Najednou si uvědomil co se stalo a zastyděl se. Chtěl se zakrýt rukama, ale já mu to nedovolil. Stále jsem před ním klečel a když na mě shlédl, vzal jsem si jeho úd do pusy a začal mu dělat dobře. „Och Bože, Gabrieli." Zanaříkal a chytil mě za vlasy. Neurčoval si tempo, jen tam tu ruku měl. Opřel se o umyvadlo a nechával se obšťastňovat. Koukal jsem se na něj skrz řasy a užíval si pohled na jeho zarudlé tváře a zastřený pohled. Vzdychal a když se blížil k orgasmu, snažil se mě odstrčit. Nesouhlasně jsem zamručel a Lucien šel málem do kolen. Rukama se chytil za umyvadlo, aby mi nevytrhl vlasy, to má body k dobru, a já znovu zamručel. „Gabrieli!" Zakřičel a udělal se. Měl zvrácenou hlavu dozadu a ztěžka oddechoval. Postavil jsem se a stáhl si ho na hrudník. „To bylo... Panebože... Nikdy jsem nic lepšího nezažil." Pronesl tiše a víc se mi zavrtal do nahé hrudi. Po chvíli zvedl pohled a napjatě mě pohladil po tváři. Koukal se na mě a asi čekal nějakou špatnou reakci. Byl ostražitý a těkal očima po mém obličeji. Za chvíli se vyhoupl na špičky a přiblížil se k mým ústům. Zaváhal, ale jen na okamžik. Lehce a něžně mě políbil. Po chvíli lehkého líbání se odtáhl a vzal mě za ruku. „Půjdeme se umýt?" Přikývl jsem a následoval ho do sprchy. Lucien vzal sprchový gel a důkladně mě omýval. Nechával jsem si tohle opečovávání líbit. Tohle se mi stalo poprvé. Přejížděl po mém těle a zkoumal každý centimetr. Zajel níž, až k mému penisu a přejel po celé délce. Zavřel jsem oči a čekal, že mě udělá rukou, ale po chvílí to místo opustil a otočil se ke mně zády. Když jsem nic nedělal ohlédl se a víc vystrčil zadek. Už jsem pochopil. „Já to bez kondomu nedělám." Pronesl jsem a políbil ho na nahé rameno. „Nic se nestane. Já jsem to takhle ještě... ehm... ještě nikdy nedělal. Nemusíš mít strach." Pokud to udělám, není cesty zpět. „Lásko, kolik ti vlastně je?" Pronesl jsem mu do ucha a lehce se ztopořeným penisem otíral o jeho zadek. „Dvacet sedm." „A už jsi byl se ženou?" „Ano, ale ne tak jak si myslíš. Já vím, je to divné. Já jsem divný." „Ale to vůbec ne. Takže jsi ještě nikdy neměl sex?" „Ehm... Asi jsem čekal na tu pravou." Odvrátil se ode mě.