Styles na zabití...

Paul Jackson

Louis:

Chytil jsem Harryho za ruku a společně jsme šli k výtahu. Několikrát jsem to chtěl odpískat a jednou jsem dokonce myslel, že omdlím. A to jsem šel pouze pár metrů k výtahu. Přímo před otevřeným výtahem jsem se zastavil a několikrát se nadechl. Zatočila se mi hlava a Harry mě podepřel. „Nedýchej tak zhluboka, Louisi. Chceš aby to s tebu seklo?" Pronesl Zayn a znovu zmáčkl tlačítko výtahu, protože mezitím stihl už po několikáté odjet. „Co mu mám jako říct? Nazdárek, jsem strašně rád, že žiješ? To asi těžko." Harry si se Zaynem vymněnili pohledy, ale nic neříkali. „Ne, řeknu mu, že ho vidím strašně nerad a že mi trhá žíli být s ním v jedné místnosti." Harry si povzdechl a dal mi ruku na rameno. „A co kdybys u řekl, že ti ublížil a že už po něj nemáš v srdci ani v životě místo?" Nevěřícně jsem se koukl na Harryho a lehce se pousmál. „Ano, to je přesně ono. Napíšeš mi to? T5eba na papírek nebo na ruku?" Vztáhl jsem k němu svou dlaň a hledal propisku. Harry vzal mou ruku do své a vtiskl mi do ní lehký polibek. „Nepotřebuješ tahák. Vyřeší se to. Kdyby něco, budu u našeho stolu." Mrknul na mě a pustil mou dlaň. „U mého stolu. A ty jako nepůjdeš semnou?" Nesouhlasně kroutil hlavou. „Tohle musíš vyřešit sám. Já do toho nemám co zasahovat. Budu u NAŠEHO stolu a kdyby něco, jsem schopný ho přeskočit, abych se k tobě dostal." Usmál jsem se a raději jsem nekometoval to jeho „NAŠEHO stolu" . Je to můj stůl a navždy bude.

Výtah oznámil, že jsme na místě a já vyfoukl vzduch. Ani jsem si neuvědomil, že jsem ho zadržoval. Dveře se otevřely a já zůstal stát na místě. Harry zachytil zavírající se dveře a povzbudivě se na mě usmál. Se srdcem až v kalhotech jsem se vypotácel z výtahu. „Ne, já to nedokážu." Pronesl jsem šeptem a couval k již zavřenému výtahu. Narazil jsem do kovových dveří a zprudka jsem se nadechl. Obě ruce jsem na chladivý kov připlácl a snažil jsem se, abych neomdlel. Zahlédl jsem jak ke mně míří kapitán a lehce se mračí. „Louisi. Musíte to udělat, ať se vá to líbí nebo ne." „Jako náplast." Poplašeně jsem se na něj podíval. Zmáčkl mi rameno a přikývl. „Jako náplast." Řekl rozhodně a svůj stiskl povolil. Sám sobě jsem si to odkýval a narovnal se do plné výšky. Zvedl jsem bradu a s hrdostí hodné královny jsem zamířil ke kanceláři, kde na mě čekal.

Harry:

Louis vypdal že to s ním sekne. Několikrát zadržel dech a pak zase vydechl. Nakonec se zastavil u výtahu a chvíli jsem si myslel že tam bude dokonce nocovat. Kapitán s ním chvíli promnouval, pak Louis přikývl a napřímil se. Vytrčil bradu a na tvář si nasadil klidně ledovou masku. Procházel chotbou až ke kanceláři kapitána a přededveřmi se ještě zastavil. Nepochybně aby nabral vzduch do plic. Nakonec zprudka otevřel a zabouchl za sebou dveře. Já jem se pomalým krokem vydal ke stolu, kde na mě čekal Niall s Liamem. „Jak je na tom?" Ptal se Niall. „Jak myslíš? Jeho mrtvý snoubenec se po bůh ví jak dlouhé době ukáže a řekne mu překvápko? Jak by ses cítil ty?" Niall se na mě smutně usmál. „Tak vidíš. Ale on to zvládně. Je to přece Louis, no ne?" Liam me poplácal po zádech a lehce si povzdechl. „Přesně tak, je to náš Louis a ten se přece ničeho nezalekne. Nic mu nemusí dokazovat." Řekl a vydal se ke svému stolu. Niall ho následoval a já po chvíli taky.

„Máme nějaký případ?" Pronesl jsem a opřel se zadkem o protější stůl. Ani nevím čí byl, ale měl jsem odtamtud dokonalý výhled na dveře kapitánovy kanceláře. „Všechno jsme předali druhému týnu a prozatím řešíme papírovaní. Neuvěřil by jsi, kolik tu toho je. Člověk si na pár dní vezme volno a když se vrátí? Apokalypsa. Ten chlapík co tohle dělal, nebo spíš nedělal, by se měl třást v koutě, protože až mě přijde pod ruku... No raději mě budete muset držet, jinak mě zavřou." Niall se začal smát a my s ním. Najednou se celým okrskem ozvalo prásknutí dveří a rychle kroky. Louis se na nás ani nepodíval a rovnou pelášil ke svému stolu. Všichni tři jsem se zvedli jako jeden muž a došli za ním. „Tak co?" Pronesl jsem po chvíli. Louis se na mě nasupeně podíval a zamračil se. „Co myslíš? Je do kretén a vždy jím už bude. Proč mě někdo nevaroval, když jsem si s ním začal?" Niall lehce pozvedl ruku vzhůru a Louis se uchehtl. „Dobře, ty jsi mě varoval, ale asi né důkladně."