Styles na zabití...

Halleyova kometa 1/2

Poznámka na začátek:

Prosím vás, tato kapitola je takový pokus. A UPOZORŇUJI MINIMÁLNĚ 20+. Ale i přesto si myslím, že to nikdo nebude dodržovat :D

Oběť č. 1:

Pomalu otevírám oči a snažím se přivyknout tmě, která panuje ve studené místnosti. Jak jsem se sem dostala? Snažím se pohnout, ale mám svázané ruce i nohy. „Haló?" Zvolám a vylekám se ozvěny. „Je to zbytečné, nikdo nepřijde." Ozve se mužský hlas z vedlejší místnosti." „Co se stalo? Kde to jsme?" „Pravděpodobně jsme ve sklepení nějakého domu. A nevzpomínám si, že bych sem jel nebo tak něco. Šel jsem nakoupit a probudil jsem se tady." Z ničeho nic se otevřely dveře a v nich stál statný muž. Do obličeje mu nešlo vidět, protože světlo měl za zády. Zpozorovala jsem, že jsem v zamřížované místnosti na omšelé posteli. „Kdo jste? Proč jsme tady?" Pronesla jsem s lehkým třesem. Byla jsem vystrašená, špatně se mi dýchalo a z nervozity a strachu se mi chtělo na záchod. Muž došel až ke mně a pomalu začal odemykat mříže. Snažila jsem se posadit, ale moc dobře to nešlo. „Jen lež drahoušku, za chvíli se ti budu věnovat." Promluvil na mě sytý baryton, až jsem se zachvěla vzrušením. Tohle by se nemnělo dít. Přišel ke mně blíž a já spatřila jeho tvář. Krásné zlatavé oči, černé vlasy a zářivý úsměv. Lehké strniště a široký krk, stejně tak hrudník. Dlouhé řasy a překrásný hlas. „Neubližujte mi, prosím." Zaúpěla jsem, když mě chytil za paže a posadil mě. „Já ti přece neublížím. Půjdeme teď nahoru a tam si popovídáme, co ty na to?" Ač nerada jsem přikývla. Třeba se mi podaří odsud dostat. „Neubližujte jí, vezměte si mě." Zakřičel muž z vedlejší cely. „Neboj se, na tebe taky dojde řada, lásko." Pronesl muž a vedl mě ke dveřím. Snažila jsem se rozkoukat, protože všude panovalo zářivé světlo. „Jen pojď." Pobídl mě a vystoupal semnou do patra. Okna byla zastřená a nic přes rolety nešlo vidět. „Proč jsem tady?" Přikrčila jsem se, když se na mě ohlédl. „No přece abychom si užili zábavu." Zasmál se. No ovšem, já hloupá. „Smím si zajít na záchod?" Zeptala jsem se se strachem. „Ovšem, ukážu ti to." Opět se na mě mile usmál. Je tohle vůbec můj únosce? Protože takhle se přece lidé nechovají ne? Nebo mi chce navodit klid a mír a pak mě zabít někde ve stodole za domem.

Vrah:

Čekal jsem na ni přede dveřmi. Neměla kam utéct. Zmocním se jí, jako těch předchozích a pak ji sprovodím ze světa. Nesmím se na ně poutat. Zneužít a odkopnout. V jejich případě – zneužít a zabít. Pokýval jsem si hlavou. Ano tak je to správně. Netrpělivě jsem zaklepal a vstoupil. „Můžeme jít?" Pronesl jsem a chytil ji zase za zápěstí. Nedal jsem jí moc šancí. „Pokud mi slíbíš, že nic nevyvedeš, rozvážu ti ruce, co ty na to?" Pronesl jsem s podmanivým podtónem. „Slibuji." Řekla jako ve snách a nastavila mi své drobné dlaně. Posadil jsem ji na pohovku a rozvázal ji. „Dáme si víno." Nebyla to otázka, ale další rozkaz. „Ano, dáme si víno." „Zůstaň tady, hned jsem zpět." „Nikam nepůjdu." Přikyvovala a já šel do prostorné kuchyně, ale stále jsem ji měl na očích. „Už se to nese drahoušku." Postavil jsem před ní červené víno s mírnou dávkou léků. Namíchal jsem jí koktejl z lehkých sedativ a nějakých léků na uvolnění. Alespoň bude víc povolná. Napila se a zasněně se na mě usmála. „Co kdyby sis přisedla blíž ke mně?" Postavila se na roztřesené nohy a došla přímo přede mě. Obkročmo si na mě sedla a chytila se mých paží. Zatřásla hlavou, jak se snažila bojovat s léky, ale marně. „Řekneš mi své jméno?" Pronesla blízko mého obličeje. „Proč ho chceš vědět?" „Když si máme užít zábavu, přece potřebuji znát tvé jméno." „Co přesně si představuješ, že se bude dít?" „Budeme mít sex?" Zeptala se a olízla si rty. „Chceš mít semnou sex?" „Ano prosím." „Dobře." „A řekneš mi své jméno? Abych ho mohla křičet, až se budeme milovat." „Budeme mít sex a to je veliký rozdíl. Jsem Gabriel." Vzdychla. „Tak krásné jméno. Řekneš mi co jsem provedla? Proč mě chceš zabít?" Až teatrálně jsem si povzdechl. „Protože to musím udělat. Zasloužíš si zemřít." Jen přikývla. „Máš pravdu, Gabrieli, byla jsem moc zlá." Přikývl jsem a prudce se i s ní postavil. Vypískla a chytila se mě okolo krku. Došel jsem s ní až do ložnice, kde jsem ji opřel o dveře. Nejdřív si ji vezmu tady. Jednou rukou jsem ji rozerval tričko a následně chytil její prso. Bylo tak akorát do ruky, promnul jsem jí bradavku a koukal se na ní. Vzdychla a víc se na mě natiskla. Už to nevydržím. Místo abych si ji vzal teď hned u dveří, musel jsem se přesunout k posteli. V nočním stolku byly kondomy a já nepotřebuju, aby na mě přišli. Hodil jsem jí na postel a koukal se jak si svléká kalhoty. „Dotýkej se sama sebe." Poručil jsem jí. Mezitím jsem si přetáhl tričko přes hlavu a rozepínal jsem si kalhoty. Koukal jsem se, jak si olizuje prsty a jede s nimi po svém těle níž až k pupíku a následně se ztrácí v jejím středu. Vzdychl jsem.