Styles na zabití...

Za katrem!

Louis:

Zrovna když jsem si sušil vlasy vypadl mi do koupelny Ed. „Edie? Stalo se něco?" „Ne, vlastně jo, já nevím. Musíte jet se mnou." „Co se stalo? Odhodil jsem ručník na zem a běžel jen v teplácích do kuchyně za Harrym. „Sarah začala rodit!" Edie běhal po bytě a hledal klíče a peněženku. Já jsem se na Harryho polekaně koukla a on stál v klidu. „Edie, určitě začala rodit? Vždyť má ještě čas." „Jo, volala mi její máma." „Uklidni se. Louisi, oblékni si tričko, Edie, najdi si peněženku a vyrážíme." Vyběhl jsem do pokoje, vzal si tričko a doklady a seběhl zase dolů. Kluci už oba stáli u dveří. „Už jdu, už jdu."

Vběhli jsme do nemocnice a na recepci byla velice „milá" dáma a poslala nás na oddělení. Když jsme tam došli, sestřička nás posadila na židle a my čekali, dokud se nezval dětský pláč. O pár chvil později přišla doktorka s malým modrým uzlíčkem. „Tatínku?" Usmívala se a Edie přišel k ní. „Máte zdravého chlapečka. Chcete si ho pochovat?" Edie na ni zaraženě koukla, ale uzlíček si převzal. „Kluk? Měla to být holka." Všichni jsme na ni zaraženě koukali. „Ale jak je možné, že mají syna?" Zeptal jsem se, protože moje zvědavost mi nedala. „Počkejte, je tam ještě jedno, ale nechce se mu ven. Oh a ještě jedna věc. Maminka, chce obě dát k adopci." „Ne." „Prosím?" Doktorka koukala na Edieho a svraštila obočí. „Říkám, že ne. Postarám se o ně. Nikomu je nedám a pokud je ona nechce, je to její volba, ale jsou to moje děti a já se k tomu právoplatně postavím." Málem mě omylo, když řekla, že je ještě jedno uvnitř. „V tom případě sestra s vámi vypíše příslušné papíry a vy si obě děti můžete za tři dny odvést domů." Edie přikývl a podal jí svého novorozeného syna. Doktorka odešla a my se zase postavili. „Ede, jsi si jistý?" Harry se na něj koukal a Ed zavřel oči. „Křičet na mě můžeš doma, až budeme sami. Nemůžu se jich vzdát, i kdyby jich bylo deset. Jsou moji." Najednou mi zazvonil telefon a já kývl rukou a vzdálil se. „Tomlinson?" „Ahoj Lou, máme místo činu. Vím, že jsi měl mít volno, ale potřebujeme tě." „Jasně, o co jde?" „Vražda v gangu. Pošlu ti adresu." „Jasně, za chvíli tam budu." Zavěsil jsem a šel za Harrym. „Musím jet, máme případ." „Počkej, pojedu s tebou." „Ne, zůstaň tady s Edem." Ukázal jsem na něj a on ke mně vzhlédl. „Klidně jeďte. Zvládnu to tu, a stejně jsem chtěl jít za Sarah. Harry přikývl a já se rozloučil s Edem.

Harry:

Dorazili jsme na místo činu a já se zhrozil. „No fuj. Co se tu stalo? Divně to tu smrdí." Ukázal jsem neurčitě kolem sebe a snažil se nedýchat nosem, ale pusou. „Dvě vraždy. Podle všeho si někdo vyřizoval účty. Tamhle je nabitá zbraň, ale nepoužili ji. Takže oběť znali nebo..." „Je překvapila." Doplnil Louis Nialla. „Vrah šel tiše. A nebo se vznášel." Pronesl Louis. „Třeba to udělala víla. Víla s velkou bouchačkou." Pronesl jsem a všichni se zasmáli. „Nesouhlasím." Koukl na mě Zayn. „Proč? Je na bouchačku moc malá?" Pokrčil jsem rameny. „Ne, ale na místě činu není žádný vílí prach." Pronesl Zayn a všichni jsme se začali smát. „Oba dva zabila brokovnice." Konstatoval Zayn. „Takže to víla nebyla." Pronesl jsem zklamaně a Zayn zakroutil hlavou. „Počkám na výsledky, ale jeden to dostal zepředu do hrudníku a druhý se patrně snažil utéct, tak to koupil zezadu. Nicméně oba mají rozšířené zornice, takže požili nějakou omamnou látku." Zayn si stáhl rukavice a sbalil si kufřík. „Tady jsem skončil. Až bude pitva, zavolám." Přikývl jsem a šel se kouknout dál. Narazil jsem na dveře, které vypadaly, že je to jen stěna. „Louisi? Asi byli podnikatelé." „Jak jsi na to přišel?" „Koukej, celkem slušná laborka." Zasmál jsem se a Louis koukal na drogovou varnu.

Louis:

Dorazili jsme na stanici, kde Niall koukal na záznamy z kamer. „Louisi? Našel jsem jenom tohle, ale nejde nic vidět. Takže nic nemáme. Ale podle svědků tam v době vraždy běžela dívka." „Víme její jméno nebo jak vypadala?" „Ne, byla noc a nikdo nic neviděl, jen běžící postavu." Přikývl jsem a šel ke svému stolu. „Co budeme dělat?" Ptal se Harry. „Nevím, ale spíš mě zajímá, jak to Edie chce zvládnout se dvěmi dětmi. Už jedno je moc." „Nějak to uděláme." „Ano. Najdu si byt někde kousek od práce, aby jste měli víc místa. Stejně tam jen překážím." „Louisi? Ty nepřekážíš. A kam by jsi se chtěl stěhovat? Myslel jsem, že jsem někam pokročili a konečně jsem měl pocit štěstí. To chceš zase na všechno zapomenout?" „Ale ne, jistě, že ne. Ale potřebujete víc místa. Pokročili jsme, to ano. Taky jsem šťastný, ale bude to lepší. Nepolezeme si tolik na nervy." „To jsou mi argumenty. Nechci, abys odcházel." „To ani já, ale musím. Pro dobro našeho vztahu." „Takže máme vztah?" Koukl na mě a přiblížil se. „Louisi?" Křikl na mě Liam. „Jo?" Odstoupil jsem od Harryho a šel za Liamem. „Zayn dokončil pitvu, máš se za ním stavit." Přikývl jsem. „Mávl jsem na Harryho a rozešel se k výtahu. „Tohle probereme doma." „Není co probírat, Harry." „Ale-" Nedokončil to, protože se dveře výtahu otevřely a my vešli na pitevnu. „Ahoj Lanny." Harry mávl na mrtvolu na stole. „Jo a podle jeho levého prsu se jeho matka jmenovala Betty." Zayn na něj ukázal propiskou. „Hotový nekrolog." Pronesl Harry a fascinovaně se koukal na mrtvolu.

Harry:

Zayn něco vykládal Louisovi, ale mě spíš zajímala mrtvola. „To nemůžeš myslet vážně." Otočil jsem se na Louise a ten se na mě koukl. V jeho očích jsem viděl vztek a nesouhlas. „O to jsem přišel?" „Musíme za kapitánem. Hned." Louis se rázně napřímil a pochodoval z pitevny. Zayn si jen povzdechl a já cupital za Louisem. Myslel jsem, že když je menší, bude pospíchat pomalu, ale spletl jsem se. „Co se stalo?" Koukal jsem na něj naléhavě. „Všechno se dozvíš." Louis dvakrát klepl na dveře kapitána a na pozvání vešel dovnitř. „Louisi? Pane Stylesi?" „Zdravím." „Podle vašeho vstupu usuzuji, že už to víte." „Jo to si pište." Louis nasupeně pochodoval na metru čtverečním. „Já ne, o co jde?" „Tady kapitán tě chce poslat do věznice." Vytřeštil jsem oči. „To je paráda, nasbírám víc pro mojí knihu." „No to nemůžeš myslet vážně." Louisův hlas šel skoro do fistule a já povytáhl obočí. „No co?" „Louisi, je to důležité pro vyřešení případu. Nic se nestane." „To ale nevíte. Děláte mi to naschvál? Tak půjdu já." Louis se napřímil a koukal do očí kapitána. „Nemůžete tam jít, protože skoro celou věznici jste tam poslal vy. Harryho nikdo nezná. Teda neví, že dělá pro nás." „To nemůžete udělat. Nesmím... ehm... nesmím..." Louis se koukla na kapitána a nedokázal dokončit větu. Vyběhl z místnosti a běžel pryč. Chtěl jsem jít za ním, ale zastavil mě kapitán. „Co se mu stalo?" Ptal jsem se. „Když Louis začínal na vraždách, zamiloval se do svého seržanta a parťáka. On šel taky v utajení a Louis přišel příliš pozdě. Dává si za vinu, že nepřišel včas a nezachránil ho. Bylo strašné vidět svého milovaného svázaného a mučeného. Nejhorší bylo, že seržant Jackson si chtěl Louise vzít. Seržant měl prostřelenou lebku a na místě byl okamžitě mrtvý. Louis si myslí, že udělal chybu, že kdyby tam byl místo něj, mohlo vše být jinak." Zhroutil jsem se do křesla a přemítal si náš první den spolu. Tvrdil, že někoho zabil. Tohle měl na mysli? „Mě se ale nic nestane, ne?" „Ve věznici o tom ví dva strážní. Převezeme vás do věznice, kde si řeknete nějaké tajné heslo a tím se dostanete ven." Přikyvoval jsem a doufal, že se nic neposere.

Louis:

To nemůžu dovolit. To nesmí udělat. Vyšel jsem z toalet, kde jsem se schovával a našel sedícího Harryho u našeho stolu. „Musím to udělat Louisi." Přikývl jsem. Vlastně měl pravdu. Nikdo z nás to nemůže udělat. „Budeš v pořádku. Nic se ti nestane." Ruce jsem si dal na jeho hruď a koukla mu zpříma do očí. „Nic se mi nestane. Jen, musím jít." Ukázal na výtah a já šel s ním.

V autě bylo naprosté ticho. Harry byl oblečený do oranžového mundúru a na nohou i rukou měl pouta. „Tak mi ještě zopakuj, proč jsi tady." „Údajně jsem někoho zabil a proto tu jsem. Za dva dny mám mít slyšení u soudu." „Jo, hlavně dávej bacha." Pohladil jsem ho po ruce a rozloučil se s ním. Tak nerad tohle dělám.