Styles na zabití...

Dopaden

Harry:

Jako hodný hoch jsem podržel dveře od výtahu a snažil se celou dobu usmívat. Louis došel k výtahu a zmáčkl tlačítko určitého patra. Chtěl jsem něco říct, ale zazvonil mi telefon. „Ano?" „Kdy přijdeš domů zlato?" „Mami, pracuju. Vždyť jsem ti to říkal. Přijdu až tady skončím." „Tak dobře. Jen mám o tebe strach." „Já vím, musím končit. Pa." Než něco dodala zavěsil jsem. „Takže váš kontroluje maminka? To je hezké." Usmál se na mě Louis a já myslel, že se propadnu hanbou. „Jo, chtěla vědět kdy dorazím domů." Louis se na mě otočil s posměšným pohledem. „Takže vy stále bydlíte s matkou?" Odfrkl si a v tom se otevřely dveře. „Nebydlím u ní, ale ona u mě. Je v těžké situaci a potřebuje podpořit." „No jistě." Dodal a otevřel dvojkřídlé dveře. „Tak co jsi zjistil?" Optal se patologa. „Zdravím. Ta látka pod nehty byl motorový olej. Musel se jí tam dostat, když ležela na zemi." „Proč se nebránila, když ji znásilňoval?" Zeptal jsem se, protože jsem tomu nemohl uvěřit. „Protože byla uspaná. Chloroform ji odrovnal na nějakou dobu a mezitím ji znásilnil." Promluvil Louis a potom si povzdechl. „Už jste zjistili, kdo to udělal?" „Ještě ne." „Ani sperma nám nepomůže. Projel jsem to databází, ale tenhle člověk nemá záznam, takže nikdo nevyjel." Řekl patolog. „Díky, kdyby tak se ozvi." Dodal Louis a šel ke dveřím.

Louis:

Jsem zoufalý, všechny stopy došly a mi nevíme, kdo to udělal. Došel jsem až k výtahu a počkal na Stylese až nastoupí a pak zmáčkl tlačítko do patra. Celou dobu jsem mlčel a přemýšlel. Vyšel jsem ven, kde už čekal Payn a zastavil mě. „Louisi, máme další oběť." „Ale to ne. Jedeme tam." Zase jsem zmáčkl výtah a vyčkával. „Jaká je vaše teorie, Stylesi?" „No, vybírá si osamělé studentky. Nevýrazné s dobrým prospěchem. Každá je z jiné školy, takže spolužáky můžeme vyřadit. Neznají se, nebyly v žádném spolku a v knihovně seděly každá sama. Když jsem byl já na škole, posmívali se mi a šikanovali mě. Moje teorie je, že to udělal někdo kdo ke všem měl jistý vztah a ony se mu se vším svěřily. Věřily mu." „Díky, to nám moc nepomohlo. Nastupte si." Vyjel jsem na místo činu a doufal, že ten hnusák udělal nějakou chybu. Dorazili jsme stejně jako Zayn, který i s kufříkem šel k mrtvole. „Řekni, že něco máš." Promluvil jsem prosebným hlasem. Zayn chvíli mlčel než se na mě podíval. „Stejný typ ženy, cítím zase chloroform. Je stejně zabitá jako ostatní tři. Má mnohočetné pohmožděniny na rukou a břiše. Bránila se. Čas smrti před čtyřmi až pěti hodinami. Podle roztrhaného spodního prádla soudím, že ji taky znásilnil. Podrobnou zprávu budu mít za dvě hodiny." „Díky. Ať tady technici projdou každý centimetr. Chci toho zmetka dostat." Byl jsem naštvaný. Čtyři mrtvé a nikdo podezřelý. „Možná vím, kdo to udělal." Zastavil jsem se, protože jsem si ani neuvědomoval, že je Styles tady. „Cože?" „No říkám, že možná vím, kdo to udělal." „Kdo to podle vás byl?" „Jak jsem říkal, že jsou osamělé a jediný kdo by jim mohl rozumět a vyslechnout je terapeut nebo psycholog. Co když všechny chodily k tomu stejnému?" „No to nezní špatně. Pojedeme za rodiči Nicoll, třeba něco budou vědět. Naille, zjistěte její totožnost a zavolejte rodičům." Naill přikývl a zapisoval si do bločku. „Jo a projděte to tady, jestli někdo něco neviděl. Svědci, kamery a tak dále." „Jasný." Přikyvoval a já už se hnal do auta se Stylesem v závěsu.

Harry:

Dojeli jsme k domu rodičů třetí oběti a já čekal, až Louis zazvoní. Dveře se otevřely a v nich stála žena se zarudlýma očima. „Dobrý den, omlouvám se, že rušíme, ale máme ještě pár otázek." Žena odstoupila ode dveří a my mohli vejít. „Tohle je pan Styles, náš poradce. Rádi bychom se zeptali, jestli Nicoll chodila k nějakému doktorovi. Myslím pravidelně." Louis měl klidný hlas, až z toho mrazilo. „Ano když byla ve druhém ročníku střední školy, přepadli ji a od té doby chodila třikrát týdně k psychologovi. Jmenuje se doktor Foster." „Moc vám děkujeme a ještě jednou upřímnou soustrast." Dodal Louis a odcházel pryč. Nasedli jsme do auta a Louis se usmál. „Možná jste nám vyřešil případ." Potěšeně jsem se usmál. „Vždyť jsem to říkal, že to bude radost spolupracovat." Louis vyjel a vytočil číslo do kanceláře. „Ahoj, potřeboval bych zjistit, kde má ordinaci doktor Foster." „Jasně, hned to bude, pošlu ti to na mobil." „Díky. Zatím." Zavěsil a nečekal na nic dalšího. Po chvíli zvedl vysílačku a volal na dispečink. „Žádám posily na Addams street 21. Ať počkají dokud nepřijedu. Máme podezřelého ve vyšetřování čtyř vražd." „Rozumím, hned tam někoho posíláme." Za malý okamžik jsme byli u ordinace doktora a Louis mi pokynul, abych šel za ním. Vešli jsme do čekárny, kde nikdo nebyl. Louis se rozešel ke dveřím ordinace, když jsme zaslechli křik. Louis mě zarazil svou rukou a vytáhl svou zbraň. „Držte se za mnou." Zašeptal a já přikývl. „Ještě tu nejsou posily." Promluvil jsem tiše. Louis ale neodpovídal. Vykopl dveře a namířil na muže, který přidržoval mladou ženu na zemi a u úst měla kapesník. „Dejte ruce tak ať je vidím. Odstupte od té ženy a ruce za hlavu." Křikl na muže. „Stylesi vzadu mám pouta, nasaďte mu je." Přiběhl jsem k němu a vytáhl želíska. „Doktore Fostere, jste zatčen za čtyřnásobnou vraždu a pokus o vraždu. Máte právo nevypovídat, všechno co řeknete může být u soudu použito proti vám. Máte právo na advokáta, pokud si ho nemůžete dovolit bude vám přidělen. Jste srozuměn s vašimi právy?" „Nic jsem neudělal. Snažil jsem se ji pomoct." Křičel ten doktor, ale bylo mu to k ničemu. Louis ho vyvedl a já zavolal sanitku.

Louis:

„Fajn pánové. Pachatel je za mřížemi, případy jsou uzavřené, co kdybychom si zašli na pivo?" Optal jsem se svých kolegů. „No jasně, bylo by to fajn. Byl to dlouhej den." Řekl Payne a ostatní přikývli. „Sytlesi, jdete s námi?" Otočil jsem se na něj s úsměvem ve tváři. „Myslel jsem, že je to jen pro kolegy." „Vždyť jste vyřešil případ. A navíc určitě to nebyl váš poslední případ, no ne?" Musím přehodnotit můj postoj k němu.

Všichni jsme seděli v stolu asi hodinu a Naill zrovna něco vykládal, když mu zazvonil telefon. „Pánové je mi líto, doma na mě čeká žena. Musím jít." Rozloučil se a odešel. „Asi už taky půjdu, jsem unavený. Liame půjdeš taky?" Zeptal se Zayn a mě hned došlo kam tohle míří. „Jasně, chceš hodit?" „Byl bys hodný, díky. Dobrou noc a moc se neopijte." Zaculil se Zayn na mě a s Liamem odešel. „Dáme si ještě jedno?" Koukl jsem na Stylese a on přikývl a objednal další.

Ani nevím, kolikáté mám pivo, ale jsem děsně unavený. „Asi už půjdu domů, jsem unavený a opilý." Zasmál jsem se. „Zavolám taxík, počkejte." Přikývl jsem a snažil se nespadnout ze židle. Styles dovolal a my vyšli na vzduch. Na chvíli se mi zatočila hlava a já se chytil zdi. „Jste v pohodě?" „Myslím, že jo. Jen jsem asi neměl pít ty panáky. Jak to, že vám nic není?" „Protože jsem jich neměl tolik jako vy. Pojďte taxík tu je." Nějakým způsobem jsem se dostal do taxíku a v tu chvíli mám tmu.

Nepříjemně mi zasvítilo do očí a já si je protřel. Otočil jsem se a ucítil další tělo v mé posteli. Rychle jsem se posadil a otevřel oči. Styles.