Styles na zabití...

Volno

Harry:

Jsme doma už patnáctý den. Louis je nevrlý a potivný, ale od doktora má stále nařízený domácí klid. Sedím v kuchyni, piju kafe a nezaujatě si čtu dnešní zpávy. „Tati?" Kouknu se na Eda, jak svírá v rukou mého malého vnuka. „Co potřebuješ?" Vypl jsem tablet a nechal zprávy zprávami a celým tělem jsem se natočil na Ediho. „Kde si vůbec nechal malou?" „Louis mi ji sebral." „Cože?" „Klid. Přišel za mnou, jestli si malou může pochovat. Prý jsi ho zavřel v pokoji a nedovolil mu jít ani na záchod." „Já... Cože?" „Vím, že si dělal legraci." Zasmál se Ed. „No ale proč jsem přišel." Pokýval jsem hlavou. „Víš, jde o Sarah." „Co je s ní?" Ed si povzdech a podal mi malého Luka. Začal se procházet po kuchyni a máchal rukama. Tahal se za vlasy a škrábal se na zátylku a já v něm viděl tolik sebe. Stejně vysoká postava, spíš atletická, delší hnedé vlasy s lehkýma kudrlinkama a stejně zelené oči. Jedině nos a rty má po matce. Nad tím jsem se pousmál. Nikdy mi nedocházelo, že je mou kopií skoro ve všem. „Tati, posloucháš mě?" Přikývl jsem. „Co mám dělat?" „Jako s čím?" „Takže jsi mě neposlouhal. Agh. Říkal jsem ti, že se Sarah chce přijet podívat na děti. Prý se jí začalo stýskat nebo co." „Je to přecejen jejich matka." „Ale ona se jich vzdala." „Já bych jí to asi dovolil. Třeba jí to vechno mrzí? Má výčitky?" „To měla mít dřív. Ale asi máš pravdu. Na chvíli je může vidět." Najednou jsem zpozoroval Louise, jak kráčí k nám a něco šeptá malé Lizí. „Jsi ta nejrozkošnější holčička pod sluncem. A neboj se, až tě bude tvůj táta nebo brácha štvát, přijdeš mi to říct a já s nimi zatočím. Domluveno?" Lehce ji chytil za pěstičku a pokýval s ní, na důkaz úmluvy. „Louisi!" Okřikl ho Ed. „No co? Lizí si i stěžovala, že ji nenecháte vyspinkat a že jsi na ni zlý, stejně jako bráška." Smál se u toho Louis.

Louis:

Předal jsem Lizí zpět do náruče Eda a sedl si na barovou židličku. „Dnes by měla dorazit chůva, takže asi zavolám Sarah a řeknu jí, že se může stavit. Než se děti vrátí z procházky, tak si s ní promluvím." Kývl Edie rozhodně. „Hlavně ji neskoč na špek. A žádný sex. Pak se z toho nevyhrabeš." Pronesl jsem nenuceně. Oba se na mě podívali dost nevěřícně. „No co? Chtěla se jich vzdát a najednou se ozve, protože se v ní hnulo svědomí? Určitě bude chtít z něj vytřískat nějaké peníze." Ukážu na Eda a myknu u toho rameny. „Možná má Louis pravdu. Proč by se najednou ozvala? Měla přece dost času." Pronesl Edie a nakonec vydechl všechen vzduch a koukal na nás s Harrym, jak se rozplýváme nad Lukem. Domem se rozezněl zvonek a Edie šel otevřít. „To bude chůva." Pronesl Harry a já přikývl. „Miluju vás, dětičky moje, ale i táta musí někdy spát nebo si zajít do sprchy." Pronesl, když je předával Grace, chůve dvojčat. Až teď jsem si všiml, že á na sobě ještě tričko na spaní a na rameni ho má poblité a na boku má nějakou zeleno – hnědou šmouhu. Raději nechci vědět od čeho to je.

Harry:

S Louisem jsme sledovali nějaký film v televizi, když přiběhl Edie s tím, že nás nechce vyhánět, ale že za chvíli dorazí Sarah a že jí neche tahat do svého pokoje, protože tam má nepořádek. Oba s Louisem jsme přikývli a vydali se do kuchyně. „Už abych byl v práci. Tohle lenošení mi vůbec nesvědčí." Pronesl Louis a svalil se na židli. „Proč? Odpočineš si a můžeš se věnovat svým koníčkům." Jen na mě koukal jako na magora. „Jakým koníčkům? Můj jediný koníček je sex s tebou mezi případy a tomu se věnujeme až až." Zazubil se na mě a já si ho přitáhl do vášnivěho polibku. Domem se rozléhal zvonek a následné dunivé kroky. „Co budeme dělat?" Usmál jsem se na Louise a zakmital obočím. „Co kdybychom se šli věnovat tvému i mému koníčku? Dneska by sis mě mohl osedlat, co?" Nemravně jsem si ho prohlížel a Louis se červenal, snad až na svém hezkém a mékoučkém zadečku. „Co kdyby jste se přesunuli nahoru?" Řekl Edie ode dveří. „I odsud nás chceš vyhnat?" Pronesl jsem s lehkým podrážděním. „Jen jsem šel pro vodu." Řekl jako by nic a už prchal z místnosti.