,,Joshi? Já nechci panikařit, ale my se opravdu ztratili!" pronesu už po několikáté, bloudíme tady spolu v lese pomalu hodinu a kolem není nic, žádná civilizace. Jen stromy, stromy a zase stromy!
Měl to být můj nejlepší večer, totiž, první rande s klukem, co se mi líbí pomalu od prváku a teď to konečně, po dvou letech vyšlo. Chtěl mě vzít do přírodní rezervace za hlučným městem, na piknik, místo toho jsme se však ztratili a teď neumíme najít cestu zpět.
,,Sakra, nemám tady žádný signál," zamumlal si spíš pro sebe a mě ignoroval. Začalo se pomalu stmívat a já se celkem bála při představě, že tady budu muset někde nocovat. V lese plném vrahů, vlků a jiných, ještě horších nebezpečí.
,,Hele, co je to támhle?"najednou zastavil a prstem ukazoval před sebe. Nakoukla jsem přes jeho rameno, viděla jsem malé, bílé světlo.
,,Třebas tam někdo je a pomůže nám," v jeho hlase znělo značné uvolnění. Rozešel se tím směrem, ale já pořád stála na místě. Nějak se mi to nezdálo. Může tam někdo být a pomoct nám, nebo tam někdo může být, omráčí nás chloroformem, zamkne do kufru auta a my se pak probudíme někde na hranicích, kde nás zabijí. Nebo nás prodají do Mexika.
,,Tak pojď!" krátce se na mně otočil a dál pokračoval tím směrem. Co mi zbývá, nemůžu tady zůstat bez něj, brzy bude totální tma a tohle je jediná naděje.
,,Hm, divný," zase stál a hlavou otáčel napravo i nalevo.
,,Co?"
Zůstala jsem za ním, dokud nepoodstoupil více na bok a já to uviděla. Ne světlo. Veliká plocha, jakoby pozemek, a přímo uprostřed kostel. Veliký dvouvěží kostel. Ústa se mi pootevřela a teď už jsem měla opravdu divný pocit.
Josh udělal krok vpřed a já ho okamžitě chytla za rukáv mikiny. Otočil se na mně s nechápajícím pohledem.
,,To nemyslíš vážně," pronesu s přimhouřenýma očima, jenomže už teď mi bylo jasné, že to vážně myslí.
,,Jess, je to určitě jen bezcenný a prázdný kostel, nikdo tam nebude! Jenom přespíme a ráno hned něco vymyslíme," setřásl mou ruku a prostě šel dál. Nevěřícně jsem si povzdechla a rozhodila rukami. Otočila jsem se za sebe na temný les a na nebe, které zase o něco více potemnělo.
Udělala jsem jeden krok vpřed a najednou jsem se neuměla ani o krok víc pohnout.
,,Nechoď tam!"
Otočila jsem se kolem sebe, na hrudníku jsem cítila moc nepříjemný tlak, který způsoboval, že se mi těžko dýchalo.
,,Jakmile vejdeš, už se od tama nedostaneš!"
Znova jsem se otočila. Buď jsem z toho strachu měla halucinace nebo si tady ze mě někdo dělá srandu. Každopádně se mi to nelíbilo, ten hlas byl blízko!
Když tlak ustoupil , moje nohy se konečně daly do pohybu. Josh už dávno stál na schodech a oddělával něco ze dveří. Byly to řetězy, jak jsem se po té dověděla.
,,Vidíš? Nikdo tady nebude," když to řekl musím uznat, ulevilo se mi, dost.
Dveře šly hodně těžce otevřít, musel do nich několikrát udeřit a kopnout. Na třetí pokus dveře povolili a on vstoupil, já šla pomalu hned za ním. Byla tu neskutečná zima a hlavně tma, tak Josh vytáhl mobil a rozsvítil svítilnu.
,,Haloo! Je tady někdo?" zakřičel se smíchem. ,,Budíček!" zakřičel znova.
Nedělala bych si z toho srandu, je sice pravda, že to tady bylo zatarasené i zamčené, ale tady vevnitř to vypadalo, jakoby ... Jakoby tady snad někdo žil, nebo ... Žije. Vypadalo to sice tak nějak zastarale, ale přesto, zachovale. Ten nepříjemný pocit se ke mně zase rychle vracel.
Zastavila jsem se a jen držela mobil se světlem, kdežto Josh už dávno stál u točitého schodiště. byla tady celkem dvě, protože každé vedlo do jednoho z křídel.
,,Joshi," řeknu pevně a když se na mně otočil, zakroutila jsem hlavou.
,,Něco není v pořádku,"
Znova se zasmál.
,,Hoď se do klidu, Jess. Není s tebou vůbec sranda,"
Pokračoval dál až mi zmizel z dohledu.
,,Kurva," syknu a chvíli jen stojím a čekám, rozhlížela jsem se kolem. Nacházela jsem se ve velké místnosti, stála jsem v uličce a z každé strany tady bylo asi deset lavic, které však nevypadaly v nejlepším stavu.
Schody, kterými Josh šel jsou až na konci a místo oltáře, který teda v kostelech bývá pokud se nepletu, stál jenom stůl a na něm malý kříž.
,,Joshi?" zvolala jsem, ale nepřišla žádná odezva. Zvolala jsem tedy po druhé i po třetí a pak už jsem s naštváním a jistým strachem šla ke schodišti.
,,Joshi?" zkusila jsem to znova, avšak opět bez ozvěny. Pomalu jsem se rozešla do schodů, s každým krokem přišlo jak vrznutí, tak větší strach.
,,Joshi, tohle není vtipný," špitla jsem potichu. Stála jsem na chodbě, která propojovala obě křídla. Bylo tady snad milión dveří a jednom z jediných šlo jasně vidět, že se tam svítí. Oddychla jsem si a s úsměvem jsem čekala, že mě Josh vyděsí.
Jenomže nastal obrat v momentě, kdy jsem došla ke dveřím s pootevřela je.
,,Tak fajn lásko, konec srandy-"
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Stál u proskleného okna, na kterém však byly mříže. Zády ke mně.
,,Joshi..." špitnu, ale neudělala jsem jediný pohyb. Až teď jsem si všimla kaluže krve u jeho nohou. A pak najednou, padlo jeho tělo na zem a přede mnou stál ještě někdo další. A ten někdo právě zabil mého kluka.
—-
Hello guys 🌚
Po dlouhé době, opět zkouším vyplivnout ze sebe nějakou novinku 😁 poslední dobou se nedaří vůbec nic a to nejen ohledně psaní, ale pořád je to věc která mě uklidňuje a drží nad vodou 👍🏽
Tak sem si řekla, dokud nic nebudu publikovat tak se nepohnu a tak ... Tady je má první fantasmagorická slátanina, napsaná za pochodu a s kým snad ani netřeba jmenovat 🌚❤️ určitě ještě proběhne přepsání, ikdyž první díly jsou vždy trash 😂 alespoň u mně
Takže, budou upíři, přeludy, kouzla a takové věci ❤️
Tak pro začátek je to vše a
See ya lateer 🌚
