,,No to si ze mně snad dělá kurva prdel," sykl, můj krk byl stále v jeho ledovém sevření, což bylo dost zneklidňující.
,,Ne, nedělám," ozval se znova, mně hodně povědomý hlas, ale teď už se nacházel blíž, než před tím. Podle Jungkookovi hlavy, mírně nakloněné do boku bych řekla, že ona třetí osoba stojí přímo za ním, kam jsem však neviděla.
,,Pusť ji," zaznělo dost výhružně, avšak stále to v sobě neslo jakousi něžnost.
,,Hned," dodal. Jungkook hlasitě zavrčel a s lehkým ucuknutím mě nakonec opravdu pustil a já se mohla znova pořádně nadechnout. Promnula jsem si bolavé místo na krku a v mírném předklonu jsem zvedla hlavu v momentě, kdy se Jungkook otočil na toho kluka.
Oproti němu vypadal, jako záblesk světla ve tmě. Na sobě měl bílé rifle, taktéž bílé triko a přes sebe přehozený černý kabát. Jeho oči byly světle zelené, vlasy měl bělostné, jako čerstvě napadlý sníh. Chyběla mu už jenom svatozář, prostě vypadal, jako anděl. V obličeji mi byl stejně tak povědomý, jako po hlase.
,,Ahoj, Jessico," usmál se na mně neznámý kluk a mně polil velice nepříjemný, zmatený pocit. Odkud mě zná a odkud znám já jeho?
Koukal na mně pohledem o sto procent jinačím, než co jsem viděla do teď, od Jungkooka.
Tak jemný a láskyplný pohled byl pro mně, v tuto chvílí pozdvižením, který jsem potřebovala.
,,Jen jsem donesl obvyklé potřebnosti, plus teda něco k jídlu, když tady máš lidského hosta," řekl pohodovým hlasem směrem k Jungkookovi, který se oproti němu tvářil, no, jako vždy.
Zarazil mě fakt, že se dva lidé, nebo v tomto případě bytosti, odlišného chovaní, baví? Je snad jeho kamarád? Nebo je ten kluk taky, no, to co je Jungkook? Netvor?
,,Čekáš snad, že tady přežije?" poznamenal Jungkook. Odvrátila jsem se na něj zrak, avšak on se jenom díval do země a pošetile se při tom usmíval.
Stále neznámý kluk se na něj na moment podíval a jeho úsměv povadl. Pak se však podíval na mně s jiskřičkou vlídnosti a lehce se pousmál.
,,Nečekal jsem, popravdě, že sem přijdu a budeš pořád naživu," tohle bylo nejspíš myšleno na mně. Mluvil, jako by černovláska, stojícího vedle něj, naprosto ignoroval.
Udělal krok ke mně a zvedl ruku.
,,A to jsem tě varoval, dvakrát," pokrčil rameny a mně se hned vybavil ten samý hlas v lese, když jsme s Joshem stáli před tímhle kostelem. A potom hned, když jsme odsud utíkala s poraněným kotníkem a tenhle kluk, mě tady zavřel.
,,Jsem Jimin," představil se jménem a stále měl nataženou ruku, kterou jsem teda přijala a on s ní zbrkle potřásl.
,,Hádám, že už jsi přišla na to, že neuposlechnout mě, byla životní chyba," řekl a pořád mu na tváři hrál upřímný úsměv. V ten moment jsem nevěděla, jestli to říká opravdu upřímně, či s dávkou ironie s podtónem.
Pustila jsem jeho ruku a podívala se na Jungkooka, který se opíral rukami o zábradlí, zády k nám a nevypadal v moc dobrém rozpoložení a to jsem mu ani neviděla do obličeje, automaticky to už vím, protože on už nejspíš jiný nebude.
,,Jestli jsi skončil s těmi debilními kecy, můžeš vysmahnout," zaznělo od něj hlubokým hlasem, který nešel brát na lehkou váhu, alespoň pro mně. Ten Jimin s tím asi až tak veliký problém neměl.
,,No, místo těch jedovatých poznámek, by jsi měl jít k šípku, než tě sežehne slunce," řekl hned na to, a to už znělo vůči Jungkookovi až moc útočné a taky, že se hned napružil a trhem se na něj otočil s podlitými oči a vystouplými žilkami okolo, kterých se tolik bojím. S tím klukem to ani nehnulo, pořád se na mně díval a přátelsky se usmíval.
,,Jessica má určitě plno otázek, jejíž odpovědi ty určitě neupřednostníš před svými zvrhlými ohavnostmi," udělal další krok ke mně a rukou mě objal kolem ramen, chtěl se i se mnou rozejít pryč, ale ve vteřině ho Jungkook popadl za lem kabátu a na jedno mrknutí oka mě ovanul tlak a ze zdola se ozvala hlasitá rána.
Přiskočila jsem k zábradlí a viděla Jungkooka sedět na tom bělovláskovi obkročmo, držíc ho pod krkem, jako mně. Popadla mě panika a hned jsem seběhla točité schodiště dolů, avšak na nic víc jsem si netroufla, i když jsem měla tendenci.
,,Ale copak, Jungkooku, chceš mě snad zabít?" zaznělo od Jimina přiškrceným hlasem a rázem byl Jungkook odmeštěn směrem ke kostelním lavicím, které se pod náporem nárazu rotříštili. Má totožnou sílu, jako on, možná ještě větší, když ho v podstatě odmrštil tak, že takměř letěl vzduchem.
,,Víš, že tohle udělat nemůžeš," skláněl se nad ním, mezitím co se Jungkook snažil postavit se zpět na nohy, ovšem to mu nebylo umožněno. Vypadal najednou tak zesláble, že stačilo aby se Jimin jenom více zapřel dlaní do jeho ramene, ani se nehnul.
,,Ne obzvláště v tomhle stavu," dodal a pak se na mně podíval.
,,Vypadni odtud, nebo to udělám sám," zaznělo od země. Nevěděla jsem, zda můžu, pomalu jsem šla až k nim, viděla jsem Jungkooka zedět na zemi, avšak s žádným viditelným zraněním.
,,A přísahám, že ti seru na všemožné tvoje sračky, který jsi mi namluvil,"
Jimin ho opatrně pustil a poupravil si svůj kabát, oprášil ho a pak ke mně přišel a zase natáhl ruku.
,,Ještě se uvidíme, Jessico," usmál se a já mu ruku podala, potřásl s ní a ve vteřině zmizel, prostě se doslova rozplynul, jako pára.
Stála jsem tam, s rukou stále nataženou a pusou otevřenou dokořán. Pak jsem zatřásla hlavou a přešla ke stále sedícímu černovláskovi na zemi. Chtěla jsem mu pomoci, jenomže když zvedl ruku, pochopitelně o to nestál.
,,Co je zač?" vypadlo ze mně, když se konečně postavil a rukou se podpíral o lavici.
,,Myslím, on je ... Je taky, jako ty?" dodala jsem pro upřesnění, Jungkook si promnul čelist zakroutil hlavou a když se ozvalo křupnutí, dala jsem si dlaň před pusu, abych mu nehodila šavli na nohu.
,,Jimin je taky anděl, ale narozdíl ode mně, je neskutečný kretén, co mě tady drží už dvě staletí a-"
,,Taky anděl?" vyhrkla jsem zaraženě a Jungkook mlčel. Přišla jsem k němu blíž, ale on se koukal stále do země a mlčel, což mě znervózňovalo. Když už jsem chtěla opět promluvit, v mžiku mi to znemožnil svou dlaní ne mých ústech. Díval se mi do očí, ty jeho už nebyli žilnaté ani podlité krví, teď byly tmavé, jako hořká čokoláda a zdánlivě působily i klidně.
Neudělal vůbec nic, pak sevřel obličej v bolestné grimase a chytil se za pravý bok. Pustil se a trochu sebou zapotácel, chtěla jsem ho chytnout, ale odstrčil mě od sebe.
,,Nesahej kurva na mně," vyřkl a setrval v mírném předklonu, pak se narovnal a ve vteřině byl pryč.
Zůstala jsem tam opět sama. Vydechla jsem si a jednou rukou si frustrovaně prohrábla vlasy. Pak jsem si všimla něčeho, co vypadalo jako nákupní tašky. Dvě ležely na stole ve předu a když jsem k tomu došla a podívala se, mé mínění bylo správné. Bylo v nich vše, potraviny, minerálky, no vše.
Takže Jimin, asi pravděpodobně teda, žije ve světě lidí? A nosí sem Jungkoovi ...
,,Fuj!" vyjeknu a druhou tašku rychle přiklapnu rukou. Byly v ní sáčky s krví. Bylo to více, než jasné, že to asi nebude barbecue omáčka, vzhledem k tomu, co jsem se dnes dověděla.
Vzala jsem obě tašky a odnesla je do kuchyně. V hlavě mi to pořád vrtalo, to co mi teď řekl, když je taky anděl ... Proč se živí krví, jako upír?
Byla jsem z toho zmatená a pro zbytek dne mě nenapadlo nic lepšího, než si udělat nějaké normální jídlo, co sem Jimin přinesl.
——
Hello guys 🌚
Přijde mi to, jako docela cringe díl na to, jak to v mé hlavě působilo dobře no 😌 never mind 🌚
Omlouvám se za nepravidelné vydávání, je to teď docela hektické 😌❤️ ale maturita takměř v kapse 🖤✨
See ya🖤❤️
