Scházela jsem schody dolů a mířila do koupelny, ale zrovna jsem z ní uviděla vycházet Jimina. Zmocnila se mě veliká radost, že se tady objevil, ale vypadal nejen rozhozeně, ale taky že má docela i na spěch.
Seběhla jsem až dolů a v ten moment si mě všiml, okamžitě si dal ukazováček před pusu, abych ho nejspíš neprozradila.
,,Nemá moc rád když se tady potuluju v jeho hodinách," poslední slovo naznačil v uvozovkách a já přikývla. Takže sem chodí raději jen přes den, kdy Jungkook spí, to zcela chápu, po jejich nemilém setkání.
,,Jen jsem donesl nějakou kosmetiku, pro tebe samozřejmě, taky oblečení a-" Jimin se najednou zarazil, přimhouřil oční víčka a přišel ke mně blíž. Viděla jsem jak natahuje ruku k mým rtům a jemně ucukla, ovšem ne proto, že bych z něj měla strach, ale můj koutek byl na dotek moc citlivý. Z Jimina naopak cítím přátelskost, laskavost a bezpeční, z toho všeho necítím ani jedno z Jungkooka.
,,On ti ublížil, že jo," řekl rázně. Mé tělo se hned po jeho slovech rozechvělo strachem a do očí se mi okamžitě vlila horká tekutina. Při vzpomínce na to, jsem měla chuť ho pevně obejmout a žadonit, aby mě okamžitě odvedl pryč. Jenomže, to on mě tady zavřel a Bůh ví z jakého důvodu, ale dost možná i z těchto důvodů, mě určitě jen tak nepustí.
Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas, ale při tom, jak jsem vypadala a jak se Jimin naopak tvářil bych řekla, že mi to neuvěřil. Říct pravdu mi dost znemožňoval fakt, že by mi potom Jungkook opravdu ublížil a možná ještě horším způsobem.
Už jsem chtěla něco říct, ale ze shora přišla rána, připomínající zabouchnutí dveří. Trhem jsem se tam otočila, ale nikoho jsem neviděla a když jsem se otočila zpátky, Jimin už tam taky nebyl. Opět mě tady nechal.
Otočila jsem se a pohledem přejela po celém tomhle zpropadeném kostele, přičemž mě přepadla vážně nálada, ze které mi bylo akorát tak do breku. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli mám alespoň naději se odtud někdy dostat, ale myslím, že odpověď by mě akorát tak zklamala.
Sedla jsem si do jedné z kostelních lavic a vydechla. Nevěděla jsem, co za sklíčenou emoci mě teď naplňovalo, ale nebylo to nic příjemného. Tlak na hrudníku, pálily mě oči a ruce se mi třásly.
Najednou přišla prudká rána o lavici a přede mnou už seděl černovlásek. Lokty se opíral o opěrku lavice a pronikavě mi hleděl do očí. Na sobě měl černou, flanelovou košily, která mu značně dokázala dodat na eleganci,
,,Co ti ten zkurvysyn řekl?" jeho charakter ale nezamaskovala ani omylem. Podívala jsem se na něj prázdným pohledem, neměla jsem náladu na něj mluvit, ani se na něj dívat.
,,To, předpokládám, víš," odpověděla jsem stroze. Jeho obličejové svaly se napnuly, ovšem zůstal dál nehybně sedět.
,,Až ti budu ubližovat, tak to kurva pozná, protože bys tady už teď nebyla," sykl a prudce se postavil z lavice. Vyšel z ní a a následně byl fuč, než bych stačila cokoli říct. Sklopila jsem pohled, dívala jsem se na své spojené ruce a snažila se potlačit jak vzlykání tak i slzy deroucí se ven.
Kdyby se Jungkool choval alespoň tak ze čtvrtiny, jako Jimin, možná, že bych si tady i přivykla, ale jsem jednou člověk, co patří do světa lidí a on je ... Monstrum, není člověk.
—
Dala jsem si osvěžující koupel a i přes to, že Jimin teda donesl nové věci, raději jsem si zase oblékla Jungkookovo triko i kalhoty, už jenom z důvodu pohodlnosti.
Po koupeli jsem se přemístila do kuchyně s úmyslem udělat svému prázdnému žaludku dobře.
Stála jsem u linky s pánví a rozdělávala na ni vajíčka. Pořád jsem si nedokázala zvyknout na režim, že večer snídám a k půlnoci oběd a kolem pěti hodin ráno spánek.
Jungkook se najednou v kuchyni objevil taky, pravděpodobně se šel občerstvit svým vlastním způsobem.
,,Co zas je kurva tohle,"
Ignorovala jsem jeho výpadek a prostě dál dělala svoje. Krájela jsem rajčata a když stál hned vedle mně a natahoval se po jednom z nich, praštila jsem ho po dlani. Docela jsem teď zariskovala, ale to dělám v podstatě od chvíle, co jsem tady a unavuje mě to.
,,Ty lidské jídlo přece nejíš," řeknu a vezmu pánev, obejdu ho a rozpálím sporák sirkou. Míchala jsem vajíčka a nedávala mu žádnou pozornost. Měla jsem docela hlad a už jsem se těšila na snídani, která byla doma mou oblíbenou každý víkend. Jo, kdybych tak věděla, co je za den.
Vajíčka už měla tu správnou strukturu, odejmula jsem vařící pánev a otočila se s ní, jenomže hned za mnou, opět, stál Jungkook a kdybych včas neuhnula, tak má tu pánev nejspíš v obličeji.
,,Já, jsem na půl člověk," vypadlo z něj, svůj pohled upíral přímo na mně, stál jako socha a já opravdu nevím, jak dlouho tady takhle stál. Jeho slova mě však značně ... Zarazila. Takže já žila celou dobu ve lži a on mě při tom nechal.
,,Aha," řekla jsem rádoby nezaujatě a zase ho obešla. Vajíčka jsem vyklopila na talíř, kde byla i čerstvá rajčata, sedla jsem si na proti něj na židli a začala jíst, přičemž jsem z něj nezpouštěla pohled. Zajímalo mě to, ale chtěla jsem působit trochu odtažitě, jenomže,
,,Fajn, takže když se tě teď zeptám na pár doplňujících otázek, které mě tíží v mysli už delší dobu, tak mi laskavě odpovíš?" vychrlila sem na něj a on jen s vykulením očí zatřásl hlavou.
,,No, zkus to, ale dělej tak, abych ti hubu nemusel zase ucpat něčím jiným," ušklíbl se a přešel k pultu, o který se opřel lokty.
Položila jsem příbor a polkla poslední sousto, což spolu s tím co řekl šlo sakra těžce.
,,Tak fajn," pohodlněji jsem se usadila na židli a podívala se na něj. Jeho oči i obličej působili teď klidně, jenom se na mně díval a čekal. Moc mu to teď slušelo, vypadal, jako normální lidská bytost a
Sakra, Jessico, klid. Není to člověk,
,,Jo, hoď se do klidu," jeho jeden koutek úst se povytáhl vzhůru, což u mně způsobilo naprosté zčervenání v obličeji.
,,Jo maličká, slyšel jsem všechno, pokaždé," jeho špička jazyku přejela po spodním rtu a já se koukla bokem.
,,Tak ty opravdu slyšíš moje myšlenky," začala jsem a on se zhluboka nadechl, přičemž kývnul. Pak chvíli koukal do prázdna a byl, jako pěna.
,,Tak, kde začít?" řekla jsem si spíš jen tak pro sebe, ale Jungkook se na mně mlčky podíval, pak se narovnal a ve vteřině byl u mně a držel za ruku.
,,Od začátku. Řeknu ti všechno," už mě táhl z kuchyně pryč, šel ke schodišti, kupodivu svou normální chůzí, až jsme vyšli nahoru a stáli před dveřmi, za kterými jsme objevila jeho tajemství.
,,Tady to pro mě bude lepší," špitl.
——-
Hello guys 🌚
