,,Prosím, prosím," i přes to, že jsem teď seděla v horké vaně, plné vody až po okraj a s heřmánkem všude kolem sebe, i přes to jsem se celá třásla strachem.
Seděla jsem tam s brekem asi dvacet minut, pak jsem najednou zaslechla hluk za dveřmi koupelny, následně jakoby se někdo chtěl dostat dovnitř, avšak bylo zamčeno. Přivřela jsem oči a kolena si přitáhla k sobě, věděla jsem, že je zle.
,,Nenuť mě ty dveře prorazit!" zaznělo naštvaně a mně začalo být špatně. On mi vážně dal na výběr, mezi sexem a smrtí, má úcta samé k sobě klesla tak hluboko, že jsem souhlasila se sexem a teď se snažím vyvolat mou menstruaci, avšak s mým štěstím to určitě nevyjde.
Mrazilo mě při představě, že bych měla přijít o to nejcennější, co mi teď zbylo a to doslova, panenství, s někým takovým. Chtěla jsem, aby to poprvé bylo z lásky, což je na tuhle dobu asi přeceněný požadavek, ale jsem si jistá, že Josh byl ten pravý, ne Jugkook. Nemůže to poprvé být on, ani není člověk a když tohle pominu, nemám ho ráda a on se mě při první příležitosti pokusil zabít.
Nemá city, je chladný a vůbec ho nezajímají mé pocity, nemám zde žádné právo a rozhodně si nenechám vzít ani to poslední.
Najednou se ke mně dostal ten známý pocit, nepříjemně mě pobolívalo v podbřišku, což doprovázela i ta známá bolest v bedrech. Má naděje znova stoupla.
Pomalu jsem se postavila z vany a sáhla po tašce, ze které jsem vytáhla všechny potřebné věci. Oblékla jsem si na sebe už suché spodní prádlo, svoje rifle a Jungkookovo triko, pač na tom mém byla pořád zaschlá krev.
Už oblečená jsem opatrně přešla ke dveřím a když jsem je chtěla odemknout a následně
otevřít, Jungkookova trpělivost došla a dveře byly vypáčeny z pantů, opět, očividně v tom má svou zálibu.
Vpadl dovnitř a trochu zaklopýtl, pak zůstal napruženě stát, koukal na mně, jako by mě chtěl na místě sejmout. Jeho naštvanost už nemohla být větší a můj strach taktéž.
Chytil mě za předloktí a prudce strhl k sobě.
,,Co si kurva myslíš, že tady-" zůstal na mně zaraženě koukat, naklonil se blíž, až se nakonec zastavil v úrovni mého hrudníku.
,,Proč z tebe jde cítit doprdele heřmánek?" otázal se a mé mlčení tomu nepomohlo. Mně bylo čím dál hůř, tohle snáším hodně těžce a pokud mu ani tohle nezacloumá s vědomím, tak definitivně končím.
Odstrčil mě bokem a přešel k vaně, určitě si všiml té trochy krve na okraji, kterou jsem zapomněla odstranit.
Otočil se na mně, rty se stažené do rovné linie, ruce měl zaťaté v pěst a oči se mu podlily krví.
,,To jsi udělala schválně?" vyřkl podrážděně, až jsem sebou cukla. Udělala jsem krok dozadu, ale narazila jsem do dveří ležících na zemi.
,,Prosím, Jungkooku-" vzlykla jsem, jenomže byl ve vteřině u mně. Přirazil mě ke studené kachlové zdi a můj výkřik se ztratil v jeho dlani.
,,Šetři s dechem, i s mým jménem," vyšlo z jeho bledých rtů a dlaň opatrně odejmul, čímž mi dal prostor k dalšímu vzlyku.
,,Moc tě prosím, já tohle nemůžu, j-já-," dala jsem si dlaň před pusu a prostě se rozplakala, jako malé dítě. Hlavou jsem se předklonila dopředu, až nakonec spočinula na jeho hrudníku, což mi bylo v ten moment jedno.
,,Měla by jsi vědět dvě věci maličká," řekl a jedna jeho ruka se vnořila hluboko do mých vlasů a silně zatahal za kořeny. Přejela mi husí kůže z jeho doteku, vážně nevím, co bych dělala, kdyby ... Ani to nedokážu vyslovit.
