Jungkook mě opatrně postavil zpátky na zem, nepustila jsem se, nějak sem k tomu nepociťovala důvod a jemu to zjevně nevadilo.
Mlčky jsme stáli a koukali na sebe, v jeho obličeji nebyla znát žádná emoce, ostatně jako vždy. Jenom jsem se mu dívala do očí a nějak jsem si uvědomovala, že přede mnou stojí kluk z osmnáctého století. Je napůl upír a napůl anděl. Vypadá neodolatelně a jeho duše je zanesená prázdnotou. Jeho srdce v sobě nese nenávist a bolest, kterou mu způsobil jediný člověk jménem Min Yoongi.
,,Hele maličká," z mých myšlenek mě vyrušil jeho ledový dech na mé tváři, zatřasla jsem hlavou a podívala jsem se na něj, ani mi pořádně nedošlo, jak moc jsem se zamyslela.
Pomalu zvedl jednu ruku a pohladil mě po spánku.
,,Nepřemýšlej tak nade mnou, jinak ti praskne hlava," řekl a já se zahanbeně podívala jinam. Štve mě, že slyší vše co si myslím, nevím jak si mám dávat pozor.
,,Spokoj se s tím, že jsem bezcitný hajzl a tebe chci jen abych už kurva nebyl panic," když tohle řekl, stáhla jsem rty do jedné linie a neubránila jsem se uchechtnuti. Nevím co si mám teď o tomhle myslet, ale jsem asi ráda, že budu jeho první protože...
Proboha, já snad žárlím!
,,Co je žárlit?" vyrušila mě další jeho otázka a ja zrudla, jako čerstvé rajče. Dívala jsem se na něj a nevěděla jsem co mám teď říct. Přece mu nemůžu říct, že něco cítím! A že jsem ráda, že přede mnou nikoho neměl!
,,No, to je- já totiž-" na chvíli jsem se odmlčela a podívala se mu do očí. Byly klidné, tmavé, ale klidné. Celkově mi přišel uklidněný, takže ... říct mu, že žarlení znamená převážně radost z toho, že přede mnou nikoho neměl, protože mu ukážu, jak dobře to umím? A ani nevím co vlastně? Nebo kápnout božskou.
No, nezabil mě za celou tu dobu, nezabije mě už ani za toto.
,,Junkgooku, já tě asi-" v momentě, kdy jsem se možná chystala udělat další životní chybu, mi zprudka zacpal pusu dlaní. Jeho oči oranžověly až červenaly. Koukala sem na něj, až mi málem vypadly oči z důlku.
,,Kurva, je zpátky," vyhrkl a chytil mě za ruku. Začal pochodovat i se mnou po pokoji a rozhlížel se kolem.
,,Jungkooku, co je? Kdo je-"
,,Pst! Ticho, musím tě někam-"
Než stačil doříct, rozrazili se dveře a já zakřičela. Jungkook mě strhnul za sebe, já se ho chytla za tričko a modlila sem se, aby ten kdo nás teď vyrušil, byl Jimin.
,,Ale ale, hrdličky," ten hlas, mi byl tak vzdálený a zároveň povědomí. Odvážila jsem se a vykoukla zpoza Jungkookova ramene, hned se mi naskytl pohled na černovlasého příslušníka pekel samotných. Min Yoongi. Stál tam a svýma červenýma očima koukal na Jungkooka. Když si mě všiml, jakoby zasyčel.
,,Vidím, že ses Jungkooku rozhodl jí nezabít a neposilnit se, protože mě neporazíš v tomhle stavu. Přežíváš na zvířeci krvi, která ti nedokáže dá to, co její krev. To ti na ní tak záleží?" pochybně se na něj usmál a dál nečinně stál. Pomalinku jsem na něj zvedla pohled, dech se mi zatajil. Stiskla jsem lem jeho trika a všimla si jak na mě pomalu otočil hlavu.
,,Hovno, zaleží mi jen na tom, abych tě nakopal do prdele!" zakřičel na něj nahněvaně Jungkook, ovšem z toho co řekl, se mi nějak divně zachvělo na hrudi. Ani trochu mu na mě nezaleží?
Bolelo mě to, ano, upřimně mě to zabolelo, ale co sem měla čekat? Opravdu sem tak naivní? Že by zrovna tomuhle monstru záleželo na lidské bytosti a já kráva mu chtěla pomoct!
,,Ah, jen mě zaráží fakt, že tady stojí živá a momentálně za to co jsi řekl, tě nenávidí," odsekl mu a měl očividnou radost z toho, co řekl. Pohled jsem zabodla do podlahy a cítila jsem, že se na mě Jungkook kouká taky.
,,Je mi to u prdele," slyšela sem nad sebou a to už sem nevydržela, odstoupila jsem od Jungkooka a vší silou sem do něj žduchla. Šokovaně na mě zůstal hledět, zaťal pěsti.
,,Ty lháři!" vykřikla sem a rozplakala se. Všechno ve mě bouchlo. Nevěřím mu, nevěřím, že mu sem tak jedno.
,,Tak už mě zabij! Pořád o tom mluvíš, zabij mě, ty srabe!" křičela jsem na něj. Bylo mi to jedno, vše mi bylo jedno. Najednou jsem citila něčí silné pěsti pod krkem a rázem sem stála před Jungkookem, v sevření toho druhého. Jeho oči se rozšířily do obrovských rozměrů.
,,Ano, Jungkooku, zabij ji přece," zasyčel mi u ucha a prudce mou hlavou škubl do boku. Až když sem ucítila studený závan na krku, dívala jsem se na Jungkooka, přímo do jeho očí.
,,Nebo to udělám já,"
————————————-
Btw:
HELLO GUYS!😘
Ano, jsem zpět a ne, neumřela sem ještě😄
Jakékoli otázky ohledně mého odmlčení ráda zotpovím :)
Pokud si nepamatujete celý děj příběhu, je mi líto, přeleťte jej očima znova😄
Omlouvám se, ale vycházení bude sporadicky a taky hlavně podle času
Zatiim ČAAAAU!!!!
