,,No tak se z toho hned neposer!"
Zamžourala jsem očima, jakmile mě tenhle tlumený křik, nadávka, probudila. Nemám ponětí, jak dlouho jsem byla mimo.
Dezorientovaně jsem se rozhlédla kolem sebe, ležela jsem pořád na zemi a zjistila, že se umím už o něco více hýbat, což ve mně vyvolalo částečnou radost. Pomalu jsem zvedla ruce a párkrát prohýbala ztuhlými prsty, abych se ujistila, že je mám všechny a fungují.
Tupá bolest mého kotníku tady byla stále a když jsem se více pohla, vystřelila mi pro změnu bodavá bolest do celého lítla, až jsem hlasitě vyjekla. Hned jsem si přiložila ruku k ústům.
Když nikdo dlouho nepřicházel, zkusila jsem se zapřít dlaněmi do podlahy a nadzvednout se, jenomže jsem ucítila velikou slabost a zase to rychle vzdala.
Ztěžka jsem vydechla, bylo mi hrozně zle, jako bych celou nic pila alkohol. Ovšem v tomto případě to způsobovalo něco jiného. Je jasné, že nějaká látka ve mně stále vyprchává a tohle je ještě ten dojezd.
Bůh ví, co to je za hnus.
,,Starej se kurva o sebe a raději vypadni!" znova přišla tlumená nadávka a já se podívala tím směrem, ke dveřím, vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit.
,,Vždyť já už kurva jdu!" s touto další nadávkou se dveře tak zprudka otevřeli, že vypadly z pantů. Polekaně jsem sebou cukla a schovala hlavu pod dlaně.
,,Do hajzlu," opět nadávka, kterou už však řekl tišeji. Opatrně jsem sundala ruce a koukla na kluka, feťáka, nebo co to je, co s lehkostí zvedl vysazené dveře, jako by snad vážily pět gramů a snažil se je znova nasadit do pantů.
Nakrčila jsem jedno obočí a koukla k východu, který byl teď zcela volný. Byl mou šancí na útěk, nebudu už ani minutu s někým takovým. S nějakým psychopatem, co si nejspíš mluví sám pro sebe a je mentálně narušený!
Znova jsem se zprudka nadzvedla, jenomže jsem před sebou v té samé vteřině spatřila naštvaný, bledý obličej.
Chytil mě pod krkem a přitáhl blíž, načež jsem chtěla zakřičet, ale to mi znemožnil svou dlaní přitisknutou na mých ústech.
Jak se sakra dostal tak rychle ke mně!
,,Ani na to kurva nemysli!" sykl mezi zuby a svůj stisk o něco zesílil. Zalapala jsem po dechu a chtěla ho chytnout za ruku, kterou nemilosrdně drtil moje hrdlo. Ale, než bych stačila udělat jediný pohyb, vzal mé tělo z podlahy a hodil mě zpátky na postel, ze které jsem pravděpodobně spadla bůh ví kdy. Je to teprve půl hodina, nebo celý den? Nevím.
,,J-Já-"
,,Shh," opět mě umlčel přiložením dlaně na má ústa. Měl tak ledovou kůži, skoro, jako bych měla na puse namrzlý led.
Ležela jsem na matraci, pořád jsem se nedokázala zcela samostatně hýbat a to byla sakramentská nevýhoda. Sehnul se pomalu až ke mně, skoro na mně ležel celým svým tělem a to mi bylo strašně nepříjemné. Ten jeho pohled, ty tmavé oči, koukal na mně, jako nějaká masožravá bestie na svou oběť.
,,Nechtěj mě nasrat, fakt ne! Jinak už tady nepřežiješ ani jeden skurvenej den!" sykl a jeho divoké oči mě doslova probodávaly skrz na skrz.
Svoje srdce jsem cítila až někde v krku a kdyby mohlo, okamžitě prorazí můj hrudník a raději uteče.
Párkrát jsem zamrkala a tím moje oči zase začaly nabírat slanou tekutinu a myslím, že ne naposledy.
,,Zapomeň na všechny, úplně na celý svůj život," jeho slova se mi zabodávala do uší, jako nože.
To mě odsud vážně nehodlá pustit?! Co se mnou v tom případě zamýšlí? Proč mě rovnou nezabije a neušetří mě tohohle neustálého strachu o svůj holý život!
,,I na toho vypatlance, který tady byl s tebou,"
Josh? Byl snad Josh ten, se kterým mluvil? Nezabil ho? Propustil ho a ... On mě tady snad nechal?
To by přeci neudělal!
Z myšlenek mě náhle vytrhl jeho pohyb hlavou, akorát teď se skláněl k mému uchu a pak níž, cítila jsem studený dech na svém krku a mé tělo zachvátil strach. Opět jsem se bála, nejen o svůj život, ale taky i o něco jiného...
,,Snad budeš chutnat líp, než on," teď jsem opravdu nevěděla, zda jsem slyšela dobře, nebo mi strach naprosto zatemnil mozek. Kdybych mohla, okamžitě mu dám kopanec mezi nohy a poběžím za Joshem...
Bože pomoz mi
Proletělo mi hlavou, avšak z totální zoufalosti, protože v Boha a podobné věci nevěřím. Ovšem, když se na mně jeho temné oči znova podívali, asi bych to měla přehodnotit a začít věřit v peklo a zatracení, protože asi v obojím se právě nacházím.
,,Žádný Bůh ti tady kurva nepomůže," po těhle slovech se mi před očima začalo opět temnět a já upadla, opět, do naprosté tmy a bezvědomí.
——
Hello guys 🌚
Nějak nemám co dodat, jelikož mě to baví psát, takže snad jenom HOPE YOU LIKE IT TOO ❤️
