Momentálně bych ráda přirovnala tuhle situaci k romantickému filmu, až na to, že tohle byl prozatím horor, jako noční můra v Elm Street.
Sedím v tichosti na posteli, jednu nohu mám pokrčenou a druhou nataženou, protože můj kotník není ještě zcela ohebný.
Kluk sedíc naproti mně, vlastně Jungkook, jak už jsem se dověděla, držel mou ruku a omotával okolo ní bílou látku. Velice nešikovně a sem tam jsem ho musela lehce napomenout, aby obvaz tolik neutahoval, ale to není podstatné. Podstatné je spíš to, že po mně za to neprskal, nesyčel a co víc? Sedíme tady takhle už deset minut, bez křiku, slz a jakéhokoli fyzického napadení.
K nevíře.
Dokončil své veledílo, zastrčil konec obvazu pod něj a pustil mou ruku, kterou jsem hned stáhla k sobě. Nemůžu říct, že bych z něj přestávala mít strach, ale tohle byla první hezká věc, kterou udělal a to bylo právě to děsivé.
V tichosti dál seděl a mlčel. Teď už šlo opět cítit napětí, ale takové to jiné. Připadala jsem si, jakoby na první schůzce a nevěděla, co mám říkat, z čehož pramenilo ono napětí.
No, nevím, zda má cenu kazit tuhle hezkou chvilku, ale už z předešlých zkušeností vím, že k tomu dojde tak, či tak.
,,Jsem Jessica, mimochodem," vyjde ze mně tiše. Podívali jsme se na sebe ve stejný moment a já měla hned tendenci sebou škubnout, jako vždy. Opět se mě zmocňoval divný pocit, jakoby strach s nervozitou, což byla dohromady opravdu podivná kombinace.
,,Jessica Roberttsnová," dodala jsem raději i s mým příjmením. Moje ruka se chtěla natáhnout k němu, jak to vždy bývá u normálního seznámení se. Lidé si podají ruce a představí se. No, jenomže tohle nemá s normalitou absolutně nic společného a tak jsem to raději nechala být.
Upřímně jsem čekala, že se zase bezdůvodně naštve, už to předpokládám automaticky. Na mé překvapení však nic takového nenastalo. Jenom seděl a vypadal, že je mimo a ani má slova pořádně nevnímá. Pak si jen tak lehce povzdychl a postavil se z postele. Všimla jsem si, že se venku pomalu rozednívá a to mě hend přivedlo na další velice nevhodnou otázku, která by mohla způsobit oheň na střeše.
,,Ty ..." podívala jsem se na něj. ,,Ty běžně chodíš spát, když začíná ráno?" pokrčila jsem obočím. Musela jsem se zeptat.
Můj spánkový cyklus je momentálně úplně naruby. Nevím jestli jsem teď jenom psychicky unavená, nebo vážně fyzicky ospalá, ale nedokážu si představit, že prospím celý den a probdím celou noc.
,,Radím ti, abys to začala dělat taky, pokud mě nechceš zase nasrat," odpověděl mi a velice neuspokojivě musím říct. Navíc i s naštvaným tónem. Otočil se na odchod, ale stejně se pak u dveří zastavil. Podíval se na mně, přičemž krčil nosem.
Ano, vypadám, jako bych právě vylezla z kontejneru, taky se tak i cítím a taky tak, stoprocentně, jdu cítit.
Ten kluk ... Jungkook, dobře, na to jméno si asi budu zvykat dlouho ... Odešel, ale dveře nechal otevřené. Nevěděla jsem, či mám jít za ním, nebo co mi vlastně tímhle chtěl říct. Dlouho to však netrvalo a on se vrátil zpět, přičemž něco držel v ruce. Vypadalo to, jako kus oblečení.
,,Víš, kde je koupelna," řekl, aby se ujistil a já přikývla. Ano, konečně hygieno, těším se na tebe!
,,Tak žádny kraviny, nebo-"
,,Tě zabiju," dokončila jsem za něj s lehkým protočením očí a rádoby úsměvem, ale asi ještě nejsme na úrovni, jako u dvanáctiletých puberťaček, které se za takové dokončení věty druhého, políbí na líčko. Podle jeho obličeje to spíš dosáhlo zcela opačného efektu.
,,jo," hodil mi věci na postel a zmizel za dveřmi. Povzdechla jsem si a v momentě, kdy jsem se jen malinko pohla, se dveře zase zprudka otevřeli a já leknutím vyjekla.
On vážně bude příčinou mého infarktu!
,,Zvládneš to?" zeptal se, ovšem znělo to, jako vynucená otázka. Opravdu, zvládnu to a i kdybych měla říct, že ne, neudělám to. Takže jsem nepatrně přikývla.
,,Jistě," dodám pro efekt a modlím se, aby už odešel a nechal mě svému osudu. Pootočil se, ale přesto neodešel.
,,No jasně," sykl a ve vteřině byl u mně a OPĚT mě držel v náruči.
,,Já říkám, že-"
,,Shh," přiložil mi ukazováček na rty.
,,Neděj mi to ještě horší," řekl. Nezněl ani naštvaně, nezněl teď nijak, ale já si připadala, jakobych ho obtěžovala a měla jsem k tomu i strach, že se zase naštve. Je totiž, jako časovaná bomba.
Sešel se mnou schodiště až ke dveřím, které mně už byly známé. Postavil mě na nohy, ale pořád stál těsně za mnou, i když jsem dveře otevřela. To mi až tak nevěří? Vždyť stejně nemám kde utéct.
,,Mám počkat?" zeptal se. Se zaraženým pohledem jsem se otočila a pootevřela pusu, ze které však nevyšlo ani jedno slovo. Polkla jsem a zakroutila hlavou, vypadal už docela vyčerpaně a já ho nechtěla dál zdržovat od ranního spánku, nebo co to má být.
Kývl a otočil se na odchod.
,,Ehm, tak, dobrou," řekla jsem a v ten moment si dala facku. Vážně jsem mu teď popřála dobrou noc? Pitomá, jsem fakt pitomá.
————
Hello guys 🌚
Tak ode dneška za šest dní mám další maturitní zkoušky 😌 tak SNAD 🤞🏽🍀
Následující díly budou dá se říct průlomové 🌚
See ya🖤🌚
