I'll find you

11. Jesse

"Ne díky kluci, jdu domů. Mějte se hezky. Sbohem." Řekne Tadashi a rozejde se směrem k Yoshiho bytu. Něco mi tu nesedí. Něco má v plánu. "Kluci, jděte napřed. Já si ještě něco musím zařídit. " oznámím a aniž bych čekal na odpověď rozejdu se za Tadashim. Od konce toho soudu mám takový divný pocit, že si chce něco udělat. Celou cestu ho sleduju, tak pozorně, že si ani nevšimnu, že už jsme před tím mrakodrapem, kde s Yoshim bydlel. Když do něj vejdu, tak výtah je pryč a tak se rozběhnu po schodech. Jak já ty výškové budovy nenávidím. Plazím se po posledních schodech, když v tom uslyším výstřel. Kurva. Vtrhnu do bytu a rovnou si to namířím do koupelny, kde najdu Tadashiho s prostřelenou hlavou. " Tadashi, co sis to udělal?!" Zařvu zoufale a vrhnu se k němu. Položím mu ruku nad srdce a zjistím, že puls má, ale hrozně rychle se zpomaluje. Vytáhnu si mobil a zavolám záchranku a začnu provádět první pomoc. Záchranka je na místě asi za pět minut a Tadashiho si přeberou. Dají mi adresu nemocnice, kam ho odváží a pak i s ním zmizí z bytu. Chvíli jen šokovaně stojím na místě s rukama od krve, ale pak si všimnu dopisu, který leží na zemi. Ani ho nečtu, strčím si ho do kapsy a rozběhnu se z bytu. Dveře jen zabouchnu a jako vítr seběhnu schody. Rychle si to namířim do restaurace, kde se slaví vítězství ze soudu. Vtrhnu tam jako velká voda a rovnou si to namířim ke stolu, kde všichni sedí. První si mě všimne Tadashiho máma a sotva mě uvidí tak se vyděsí. " Proboha Jesse co se stalo? Proč brečíš a proč máš ruce od krve?" Zeptá se a to už se na mě všichni otočí. " T-T-Tadashi se střelil do hlavy! Je v nemocnici. Musíme jít!" křiknu a všichni se na mě vyděšeně podívají. " No tak co tu jen sedíte! Jde tu o minuty, ne-li o vteřiny!" Křiknu znova a to už se všichni zvednou, Dany na stůl položí pár bankovek a všichni vyběhneme z restaurace. Nasedneme do Danielova auta a rozjedeme se do nemocnice. Dorazíme tam během deseti minut. Rychle vystoupíme a vběhneme do nemocnice a namíříme si to k recepci. " Smíme se zeptat, kde je Tadashi Seikyro? " vyhrkne ze sebe Yoshiho táta, což mě ani neudivuje, protože oba si spolu velmi rozumí. " Právě ho převezli na operační sál číslo dva ve třetím patře, ale neměli......" nestihne to ani dokončit, protože se všichni po schodech rozběhneme do třetího patra. Bezmyšlenkovitě otevřu první dveře, které mám po ruce a všichni vpadneme do předsíně operačního sálu, kde je velké okno, takže všechno vidíme. Tadashi leží na operačním stole a doktor se ho snaží oživit, ale monitor ukazuje jen rovnou čáru. "Tadashi......" vydechne Yosiho máma a zakryje si v šoku rukou pusu a po tvářích se jí rozběhnou slzy. A ostatní na tom nejsou jinak. Tadashiho máma je téměř na tom okně nalepená a hystericky brečí, ale já to chápu, protože mám sto chutí udělat to samé. Stojíme tam asi deset minut, ale pro mě je to jako celá staletí. Najednou ten doktor Tadashiho přestane oživovat, zakroutí hlavou a přikryje jeho tělo nějakou bílou látkou. V tu chvíli se mi udělá zle od žaludku. Kdybych do toho bytu vběhl dřív, tak se to nestalo. Mohl jsem ho zachránit,ale celé jsem to podělal. Ze sálu vyjdou zdravotníci a řeknou nám to co my už víme. Jako duchové vyjdeme z místnosti a pak se Yosiho rodiče i Tadashiho máma složí k zemi. Sedneme si k nim a snažíme se je nějak uklidnit, ale moc nám to nejde, protože my sami bychom potřebovali uklidnit. " Tohle se nestalo. To není možné....." vzlykne Yoshiho máma a natiskne se ke svému manželovi. Daniel si stoupne a chvíli jen tupě zírá do stěny, ale pak se mu začnou třást kolena a znovu se složí k zemi. S Tadashim se znali osmnáct let a byli něco jako bráchové. Prožil s ním víc než, já a Jacob. Daniel na něm hodně vysel a i když to tak nevypadá, Daniel byl z nich ten slabší. Tadashi mu byl velkou oporou vždy, když to potřeboval. A teď to bude muset zvládat sám. Zvednu se, dojdu k němu a obejmu ho. Teď budeme spolu muset držet pevněji, než kdy předtím tím. Po asi půl hodině se zvedneme a odejdeme z nemocnice. Odvezeme Yoshiho rodiče domů a pak zamíříme k domu Tadashiho mamky. Po asi půl hodině dojedeme před dům a chvíli zůstaneme sedět v autě. " Já nevím jak to mám říct Daichimu. Jak mu mám říct, že se jeho bratr zastřelil?" Vzlykne a složí si obličej do dlaní. "Jestli chcete, tak mu to můžu říct já. Myslím, že s ním mám velmi dobrý vztah a myslím, že to bude lepší. "řeknu a ona se na mě vděčně podívá. " To by jsi vážně udělal?" Zeptá se mě a já kývnu. S Tadasiho bráchou mám celkem pevný vztah, takže si myslím, že ho zvládnu uklidnit. Vystoupíme a Tadashiho máma odemkne dveře. Utřu si slzy z tváře a z hluboka se nadechnu. Vejdeme do domu a hned se na nás vyřítí Daichie. " Konečně jsi doma mami. Tak co, jak ten soud dopadl? Jé čau kluci, co tady děláte? A kde je Tadashi? " zeptá se zmateně a tak si ho vezmu stranou."Pojď se mnou Daichie. Já ti všechno řeknu. Nech maminku odpočinout. Pojď dáme si zmrzku a já ti všechno řeknu." řeknu co nejvíce klidně, ale je mi jasné, že se za chvíli rozbrečím. Dotáhnu ho do kuchyně, kde z mrazáku vytáhnu kýbl zmrzliny a pak s ním zajdu do jeho pokoje, který je polepený našima plakátama. Sedneme si na postel a dám mu zmrzlinu i s lžící. " Jesse tak už mi řekni co se stalo? Kde je Tadashi? " zeptá se a strčí si lžíci zmrzliny do pusy. Já se z hluboka nadechnu a spustím. "No víš Tadashi tu není, protože......
Protože je mrtvý." Vymáčknu ze sebe a podívám se na Daichieho. Ten upustí lžičku a do očí se mu nahrnou slzy. " Co se mu stalo?" Zeptá se a po tvářích se mu rozběhnou slzy. Jen si povzdechnu a všechno mu řeknu. " Takže Tadashi se zastřelil kvůli tomu, že nezvládl Yoshiho smrt?" Dostane ze sebe a já se slzami na tváři kývnu. "Bráško." Zašeptá, odloží kelímek zmrzliny na noční stolek a rozbrečí se. Nemůžu se na něj takhle dívat a tak ho obejmu. " Shhhhhh klid. Teď už je mu líp. Je teď s Yoshim a jsou spolu šťastní. Myslím,že se jednou zase setkáme a do té doby na nás bude dávat pozor z nebe." Zašeptám a pak se chvíli objímáme. Dlouho do noci si povídáme a trochu ho to uklidní a nakonec usne. Pomalu se zvednu a odejdu z pokoje. Vrátím se do obýváku, kde na gauči sedí kluci a Tadashiho máma, která má složenou hlavu v dlaních. Když vejdu do místnosti tak se na mě všichni podívají. " Tak jak to vzal?" Zeptá se Tadashiho máma a já si sednu na gauč. " Celkem ho to vzalo, ale povedlo se mi ho uklidnit. A teď spí. " řeknu smutně a ona mě obejme. "Děkuju Jesse." Zašeptá a odtáhne se. Až do rána si povídáme.
...................
Tadashiho pohřeb je obrovská událost. Přišlo bez mála šest tisíc lidí. Je to něco neuvěřitelného. Tolik lidí sem přišlo kvůli Tadashimu. Poprvé hrajeme bez bicí, kvůli úctě k němu. Když neseme Tadashiho rakev, jde za námi neuvěřitelně velký průvod lidí, kteří nesou rozsvícené svíčky, takže to vypadá, jako řeka světýlek. Tadashiho jsme nechali pohřbít hned vedle Yosiho, aby si byli blíž i po smrti. Celý pohřeb je pro všechny hrozně těžký, hlavně když jsme před pár dny pohřbili Yosiho a teď tohle. Tadashiho brácha je na tom psychicky hrozně zle. V noci nemá klidné spaní a zda se mu o jeho bratrovi. A jeho máma není výjimkou. Ale ani my s klukama nemáme lehké spaní. Já se třeba každý den probouzím se slzami na tvářích. Po návratu z pohřbu zajdeme do nahrávací společnosti rovnou k řediteli, se kterým jsme už na pohřbu mluvili a řekli jsme mu, že chceme skončit. V jeho kanceláři podepíšeme odchodovou smlouvu a nastane to, o čem jsme před třemi týdny ani nesnili " Budete mi chybět kluci. Ale chápu vás. Tadashi byl jako váš bratr a vím jak vám je. Ale věřím, že se dnes nevidíme naposledy. Bylo mi ctí s vámi spolupracovat." Pokloní se nám a pak nám všem podá ruku. Když opustíme budovu, tak si to namíříme rovnou ke hřbitovu. Dojdeme k Yoshiho a Tadashiho hrobu, zapálíme svíčku a do váz dáme květiny, které jsme koupili po cestě sem. Po chvíli ticha se ozve Daniel. " Myslíte si, že jsou teď šťastní? " zeptá se potichu a já Jacoba i Daniela obejmu kolem ramen. " Já myslím, že pokud jsou spolu, tak jsou šťastní. Třeba se zase jednou potkáme. Bůh ví, co nám osud postaví do cesty." Mírně se usměju a podívám se na nebe, které je bez jediného mráčku.

Zdravím všechny. Tak další kapitola je tu. Snad se bude líbit.
Ps: omlouvám se za případné chyby.