I'll find you

26. Tanjiro

Ona se na mě dívá se slzama v očích. Je z ní najednou zlomená bytost, která zoufale potřebuje pomoct. "Nezlob se, že jsem si to přečetl. Ale četl jsem jen tu dvoustránku nic víc přísahám." Dostal jsem ze sebe a ona si utřela oči od slz a tak si trochu rozmazala líčení. "To nic Tanjiro. Nezlobím se na tebe. Jsi mi hrozně sympatický. Strašně mi připomínáš kamarada mého kamaráda. Jmenoval se Noah Jesse Kazuki. Ale všichni mu říkali Jesse. Nevím jestli znáš skupinu Death Angeles. On byl jedním ze zakládajících členů a hrál na baskytaru. Jednoho dne se stalo něco hrozného. Něco co všechny členy skupiny poznamenalo. Jejich bubeník se zastřelil, jejich zpěvák zkolaboval a rok byl na léčení v psychiatrické léčebně. A můj kamarád se s ním a s druhým kytaristou pohádal a zmizel bezestopy. Nikdo už ho neviděl. Nikdo neví co s ním je. No ale to už jsem zaběhla moc do detailu. Na. Donesla  jsem ti rámen z naší jídelny. Kupodivu je lepší jak v restauraci. Doufám, že ti bude chutnat." Usměje se a podá mi obří misku rámenu. "Děkuju Jasmin. Ale je tu jedna věc, které stále nerozumím. Proč jste mě od mého nevlastního otce kupovali. Já nejsem ničím výjimečný. A ty se mi taky nezdáš, že by jsi měla být nějaká 'zvláštní'. Promiň mi ten výraz." Řeknu stydlivě a Jasmin se usměje. "Řeknu to takhle Tanjiro. Já jsem artistka, zpěvačka a tanečnice. Mám dost silný hlas a to na mě lidi milují. Šéf si mě jednou všiml, když jsem byla v klubu a zpívala tam karaoke. A tak jsem tu skončila. A ty jsi tu, protože potřebuji parťáka do mých artistických čísel a tvůj nevlastní otec nás kontaktoval, že má někoho přesně pro nás. Většina lidí si pod slovem Freak show představý deformace lidských těl  ale my takový nejsme. Ráno ti všechny představím. Jsou to hrozně fajn lidi. Ale teď se najez a půjdeš se vyspat. Nechám tě spát u sebe, aby na tebe neskočil někdo z těch paviánů. To by ses moc nevyspal." Zasmála se a já s ní. Začal jsem pomalu jíst a v tu chvíli jsem si uvědomil, jaký hlad ve skutečnosti mám. Zatím co jsem jedl, tak mě Jasmin pozorovala s mírným úsměvem na rtech. Za deset minut jsem měl dojedeno a ona si ode mně vzala prázdnou misku i s hůlkami a lžičkou. "Snad ses alespoň trochu najedl. Jestli chceš, tak ti ještě můžu donést třeba mochi koláčky a nebo sushi. Klidně si řekni. Musíš přibrat, jinak tě Igor zlomí vejpůl, až tě poplácá po zádech." Zasměje se a já s ní. "No to asi jo no. I když nevím, jak vypadá. Ale nic nechci Jasmin. Jsem skoro přejezený. Děkuji, že se o mě tak staráš. Je mi to skoro až trapné, že se o mě musíš starat." Povzdechnu si a začnu si hrát s prsty. Jasmin vstane a namíří si to ke dveřím. "Hele Tanjiro. Nemusíš se cítit trapně. Kdybych nechtěla, tak to nedělám. Ale já ti chci skutečně pomoct, protože jsi mi hrozně sympatický. Nic si nevyčítej. Za chvíli jsem zpět. Jen odnesu nádobí." Mrkne na mě a zmizí z maringotky. Opět zůstanu osamotě, ale tentokrát se do deníku ani nepodívám. Už ji nechci lézt do soukromí. Místo toho si začnu hrát s náramkem na mé ruce a při tom myslím na Kyoshiho. Tak moc mi chybí. Jeho hlas, jeho oči, jeho objetí, jeho rty, jeho tělo, no prostě mi chybí celý Kyoshi. Nikdy bych nevěřil, že si najdu přítele, kterého budu až tak moc milovat. Já bych si pro Kyoshiho i srdce vytrhl z hrudi. Ale bůh ví, co si on o mě teď myslí. Nevím co mu ten šmejd řekl. Bojím se, že mu řekl, že ho nemiluju a nebo, že ho sexuálně využívá. Kyoshi ani neví, že když jsme přišli ke mně do domu pro mé věci, že mě Adam vyslíkl z oblečení, které si oblíkl, aby vypadal jako já a zhodil mě do sklepa, který zamkl a pak se ujal mého místa. Neví s kým odešel domů. "Kyoshi odpusť mi, že jsem se nedokázal bránit. Jsem slaboch. Doufám že jsi v pořádku. Tohle všechno je moje chyba. To kvůli mě a mé neschopnosti jsi teď s někým, kdo ti chce ublížit. Odpusť mi to lásko." Vzlykl jsem do ticha a složil si hlavu do dlaní. Proč jsem taková padavka? Jsem tak hluboko ponořený do svých myšlenek na Kyoshiho, že si ani nevšimnu, že se otevřely dveře a do maringotky vejde Jasmin, která cosi drží v ruce. Z tranzu se vzbudím až když si odkašle. Zvednu k ní hlavu zatímco ona se na mě starostlivě dívá. "Chybí ti hodně viď? Tvůj přítel." Zeptá se opatrně a já si povzdechnu. "Ani netušíš jak moc. On je pro mě můj anděl strážný na tomhle světě. Tolik toho pro mně udělal. Vždycky, když mi někdo ubložoval, tak mě ochránil. Je to jediný člověk, který mě měl upřímně rád. Ale bojím se, že si o mě teď myslí něco hrozného. Nevím co mu moje dvojče řeklo. Bojím se, že mezi námi je konec....." Hlas se mi zlomí žalem a znovu se rozbrečím. Jen ta myšlenka, že je mezi mnou a Kyoshim konec kvůli někomu, kdo se za mě vydává, je horší než ta největší bolest. Jasmin si ke mně přisedne a opatrně mě obejme. Přijde mi, že na ženu má celkem dost pevný stisk. Dalo by se říct, že její objetí mi připomíná to Kyoshiho. Ale v tu chvíli jsem rád, že mě někdo objímá. "Neboj se Tanjiro. Najdeme ho a vše mu řekneme. Uvidíš že to pochopí a že se všechno vrátí do starých kolejí. O to se postarám. A teď si pojď dát něco sladkého na nervy. Donesla jsem ti kávovou čokoládu a mochi koláčky. Myslím, že tobě cukr rozhodně neublíží. Pak už si půjdeš lehnout a odpočineš si. Zítra tě čeká hodně věcí. Seznámíš se s ostatními členy naší show, ukážu ti, co budeš tady dělat a taky ti budeme zařizovat maringotku, protože taky potřebuješ své soukromí. A ještě abych nezapomněla zítra se mnou půjdeš a koupíme ti nějaké osobní věci. A co se týče peněz, tak s tím si nelam hlavu. Náš šéf všechny tyhle věci platí ze své kapsy. Rodinu nemá a po svém otci zdědil pohádkové jmění a tak ho vráží do naší show. Je to hrozně fajn chlap který vyrostl v malém městě někde v Itálii. " Vychrlí na mě tolik informací, že mám problém to pobrat, což vlastně ani nestihnu, protože mi Jasmin do ruk vrazí tabulku čokolády a krabičku ovocných mochi koláčků. "Jez a neodmlouvej. "Zasměje se a já ji radši poslechnu. Musím ale uznat, že mi cukr hrozně chyběl. Krabičku mochi sním do deseti minut a čokoládu zprovodím ze světa za dalších dvacet minut. No když jste skoro měsíc zavření ve sklepě a vaše jediné jídlo je malá miska rýže na dva dny, celkem to s vaší postavou zamává. Sotva dojím poslední kostičku čokolády, tak Jasmin vezme prázdné obaly a vyhodí je do koše. Napiju se minerálky, kterou mi donesla jak jinak než Jasmin a při tom ji pozorně sleduju. Ještě chvíli se s spolu bavíme o tom, co mě zítra bude čekat a pak už mě dotáhne do postele. Její postel je sice rohová a kulatá, ale kupodivu je celkem prostorná a neuvěřitelně pohodlná. Ale to je asi každá postel oproti studené kamené podlaze. Moje bolavá a zničená záda se konečně uvolní a já cítím, jak mě pomalu zaplavují klidné vlny spánku. Poslední co vidím než usnu, tak je Jasmin, jak se na mě usmívá a přejeme ať se dobře vyspím. Pak už zavřu oči a pohroužím se do bezesného ale úžasného spánku, o kterém jsem si myslel, že už ho nikdy nezažiju.

Tak jo. Zde je další kapitola. Snad se bude líbit.
Ps: omlouvám se za případné chyby 😊