I'll find you

19. Tanjiro

"Chceš si zajezdit? " zeptá se Kyoshi s perverzním pohledem a tím mě dost vyvede z míry. "Co tím m-myslíš?" Zeptám se nervózně a on zvedne perverzně obočí. Panebože prosím, ať nemyslí to co si myslím, že myslí. Sice ho miluju, ale na tohle je moc brzo. Alespoň podle mě. A jeho rodiče by asi taky nebyli nadšení, kdyby mě zatáhl do pokoje a tam by si to se mnou rozdal. "Ne to fakt nechci Kyoshi. Nechci vědět, jak moc zvrhlej jsi. " dostanu ze sebe rychle, při čemž si on založí ruce na hrudi a uraženě se ode mně otočí. "Pche. Tady je vidět na co myslíš ty, ty jeden úchyle. Já jsem myslel, že bych tě naučil jezdit na koni a pak bychom mohli spolu někam vyjet, ale když nechceš, tak já tě nutit nebudu." Odfrkne si, vezme si přilbu z věšáku a vyjde z domu. Panebože já jsem ale debil. Mělo mě napadnout, že to směřuje na koně, ale po tom, co jsme si navzájem vyznali city, tak mě napadá spousta uchylných myšlenek. "Jdi za ním Tanjiro. Myslím, že tenhle víkend tě bude potřebovat víc než kdy před tím."řekne ústaraně Tereza a já se na ni nechápavě podívám. "Stalo se něco? Ve škole mi přišel v pohodě. Neříkal, že by se mu něco stalo." Tereza si povzdechne a podá mi fotku, na které je Kyoshi a další dva mladí lidé. Z té fotky čiší radost, pohoda a letní atmosféra. Dívka, která stojí po Kyoshiho pravém boku má své ohnivě zrzavé vlasy zapletené do dlouhého copu. Po kolena dlouhé šaty, které má na sobě, jsou modré jako to nejčistší moře na světě a krásně ladí s jejíma rozzářenýma očima. Kluk, který stojí po Kyoshiho levém boku, je o hlavu vyšší než Kyoshi. Jeho hnědé oči kontrastují s jeho vlasy, které mu v delších pramenech padají až na ramena. Kostkovaná, červeno-černá košile a džínnové roztrhané kraťasy mu dodávají takový elegantně venkovský vzhled. Když se ale zaměřím na Kyoshiho, tak si hned všimnu jeho krátkých, rozcuchaných vlasů a vyhublého těla. Vůbec na té fotce nepřipomíná své nynější já, které má dlouhé vlasy stažené do culíku a vypracované svaly všude po těle. Vypadá tam tak křehký a bezbranný. "Dneska mají Jack s Alex výročí smrti. Jsou to přesně tři roky od jejich smrti. Kyoshimu tehdy bylo sedmnáct a jak sám vidíš, neskutečně se změnil. Chvílemi mi hrozně připomíná Jacka a chvílemi zase Alex a i když to tak nevypadá, tak se s jejich smrtí ještě vůbec nesmířil a každý rok to velmi prožívá. Kyoshi své problémy před světem schovává a tváři se, že se nic neděje, ale ve skutečnosti velmi trpí. Tanjiro my víme, že to taky nemáš nejlehčí, ale zkus mu být pevnou oporou. On to skutečně potřebuje. Potřebuje někoho, kdo ho bude držet nad vodou. Je to naše poslední radost v životě, která nás dostala z těch nejhorších chvílí a strašně nás užírá vědomí, že my pro něj nedokážeme udělat totéž. Tak tě prosíme jako jeho rodiče. Nenech ho trpět a postarej se o něj prosím. Každý den co tu s námi strávíš, tak vidíme, že jsi do něj zamilovaný až po uši a on zase do tebe. Hlavně mu neubliž. Je dost možný, že takovou ránu by už nepřežil."dokončí Tereza svůj proslov a já si musím utřít slzy z tváře. Kyoshi. Vím že je silný, ale za tu dobu co se známe jsem si vůbec neuvědomil, jak ho to všechno musí hrozně zmáhat. Tvářit se, že je všechno v pohodě a ke všemu mi v jednom kuse chránit prdel. Ten kluk toho pro mě dělá tolik a já to většinou ani neocenním. "Slibuju vám to. Nikdy mu neublížím a budu tu vždycky pro něj. A teď pokud dovolíte, ho jdu najít." Řeknu a při tom vrátím Tereze fotku a ta si ji s tichým "Děkuju" vezme. Vyjdu z domu a začnu Kyoshiho hledat. Asi deset minut ho nemůžu nikde najít a tak se rozhodnu ještě obejít dům a konečně ho najdu. V zadu za domem. Sedí jako klubíčko nervů na zemi, helma, kterou si vzal se vedle něho jen válí a on má upřený pohled někam do neznáma. Potichu přijdu k němu a opatrně, tak aby se nelekl ho obejmu. "Lásko? Jsi v pohodě? " zeptám se, ale je mi jasné, že je to velmi stupidní dotaz. Kyoshi jen nesouhlasně zakroutí hlavou a ani se na mě nepodívá. Je jak tělo bez duše a mě hrozně bolí ho takhle vidět. Pořád je tak energický, ukecaný, veselý a usměvavý a teď tak hrozně klidný a tichý. "Kyoshi podívej se na mě prosím." Řeknu potichu, ale on zase jen zakroutí hlavou. " Prosím Tanjiro jdi pryč. Nechci aby jsi mě takhle viděl. Nechci aby jsi viděl, jak slabý jsem." Zašeptá téměř neslyšně. Povzdechnu si a sednu si vedle něj. "Nikam nepůjdu Kyoshi. Pokud tě něco trápí, tak mi to řekni. Vidět tě takhle zničeného mě fakt bolí a hrozně mě to trápí. Nedokážu ti pomoct, když nevím co se děje. Miluju tě celým svým srdcem a chci ti pomoct se vším co tě bude tížit." Opatrně si jeho prsty propletu s těmi mými a stisknu mu je. Kyoshi na chvíli sklopí hlavu a pak se na mě vrhne. Doslova. Jeho svalnaté tělo mě, jako brouka, přišpendlí na zem a obejme mě tak pevně, že nemůžu skoro dýchat, ale i tak mu objetí oplatím. Po chvíli se ale už vážně začnu trochu dusit a tak se v jeho železném objetí zavrtím. "Lásko troch-u mě dusí-š" vymáčknu ze sebe a on své sevření mírně povolí, takže můžu zase volně dýchat. Nějakou dobu tam jen tak ležíme, než se Kyoshi ze mě zvedne a pak I mně pomůže se zvednout. Podívám se mu do očí, ve kterých se mu zrcadlí slzy, ale I tak má na tváři mírný úsměv. "Díky, že jsi neodešel, i když jsem ti řekl, aby jsi šel.
Jsi pro mně jako kyslík Tanjiro. Nechci bez tebe být dýl, než je to nezbytné nutné. Miluju tě. " vydechne a znovu mě obejme. "Copak se stalo koťátko, že jsi najednou tak smutný?"zeptám se bezmyšlenkovitě a tím ho evidentně zaujmu. "Jen mi hrozně chybí Jack s Alex, ale z toho se nějak dostanu. Ale počkat. Jak že jsi mi to řekl?" Odtáhne se a nadzvedne zvědavě oboči. "No-o koťátko. Promiň bylo to trapný, já vím. "Pohled stočím ke svým špičkám, zatímco Kyoshi se rozesměje. " Tanjiro za to se neomlouvej. Mě se to líbí. Je to hrozně cute. " zvedne mi hlavu tak, abych se mu díval do očí a následně mě políbí. Jen přivřu oči a víc se k němu natisknu. Nic jiného v tu chvíli nejsem schopnej dělat. Když nám dojde vzduch, tak se odtáhneme a začneme se prostě smát. Ani jeden evidentně neví proč, ale prostě se smějeme. Po chvíli se tak nějak uklidníme, a tak se ruku v ruce vydáme do domu. Vejdeme do Kyoshiho pokoje a mě v tu chvíli vyschne v puse šokem. "Na co tu máš tohle?" Ukážu na dlouhou šálu zavěšenou na vyvýšeném stropu. Kyoshi si sundá tričko a já mám pocit, že moje čelist udělala pápá a spadla někam do Mriánského příkopu. "To je ještě po Alex. Dělala vzdušnou akrobacii." Mávne rukou a sundá si i kalhoty, takže přede mnou stojí jen v boxerkách. To už je na můj mozek trochu moc. " Dost už." Rychle se otočím ale to by nebyl Kyoshi, aby si mě neotočil zase zpět. "A co já dělám? Já se jen převlíkám." Uchechtne se a já zrudnu asi studem ve tváři. "No právě. Podívej se na svoje tělo a pak na to moje. Já jsem oproti tobě odporná chcíplina." Povzdechnu si a zadívám se na své hubené ruce. " Ale prosím tě zlato. Jsi krásný. Už nechci slyšet, jak o sobě říkáš, že jsi odporná chcíplina ani nic podobného. Jsi můj krásný přítel a tečka. Nebudu se o tom dohadovat." Ukončí debatu, oblíkne si tílko a kraťasy a vyskočí na ten šál. A já si při tom pohledu sednu na prdel. Do slova. Tereza měla pravdu, když říkala, že v Kyoshim občas vidí svého biologického syna a občas svou dceru. S každým dalším pohybem se kompletně ztrácím v tom, co jsem si do teď o něm myslel. Věděl jsem, že má talent na hodně věcí, ale o téhle věci jsem neměl ani ponětí, že vůbec umí. Bůh ví, na kolik věci on ještě má talent. Kyoshi najednou seskočí na zem a když si všimne, že na něj koukám s otevřenou pusou tak se zasměje. "No co je? Tak jsem se jednou nudil, tak jsem se to začal učit a celkem mě to bavilo, tak jsem se tomu začal věnovat." Poškrábe se na zátylku a sedne si na postel. "Co všechno ještě děláš a já o tom nevím?" Zeptám se pořád šokovaně a on se zasměje. "Těch věcí, o kterých nevíš je hodně. Jednou na ně možná přijdeš. Tady máš věci na převlečení a až vylezu ze sprchy, tak se taky budeš moct vysprchovat. "Rozcuchá mi vlasy a odejde z pokoje do koupelny. Já svůj pohled zase zaměřím na ten šál. Jako kdyby mě k sobě nějak volal. Mám strašný nutkání se na něj zavěsit, sám nevím proč. A tak vstanu, převlíknu se do tílka a kraťasů, které mi Kyoshi půjčil a vyskočím tak jak před tím Kyoshi a nohy si obmotám látkou. Udělám ještě pár smyček a najednou vysím hlavou dolů a je mi hrozně fajn. Jako kdybych byl ve svém živlu. V tom se otevřou a v nich stojí Kyoshi. " Tak můžeš do spr.....chy........ Od kdy tohle umíš?"

Zdravím všechny. Je tu další kapitola, tak snad se vám bude líbit.
PS: omlouvám se za případné chyby.