I'll find you

9. Tadashi

Když uvidím jak Yoshiho tělo bezvládně padá na zem, tak se prudce postavím a rozběhnu se k němu. Je mi jedno, co si o mě kdo bude myslet, já se chci jen dostat k mému Yoshimu. Když se k němu dostanu, všimnu si, že jeho krk je podivně zkroucený a jeho hlava je zakloněna v nepřirozeném úhlu. Rychle si k němu kleknu, chytnu ho za ruku a snažím se nahmatat pulz. Marně. Po minutě k nám přiběhnou zdravotníci a taky zkusí nahmatat tep, ale ani oni neuspějou. Jen řeknou: Je mrtvý. Pravděpodobně si zlomil vaz. " jeden z nich odejde do zákulisí a ten druhý jde organizátorům říct aby se to pro dnešek ukončilo, zatímco já tam klečím a brečím. Opatrně Yoshimu položím hlavu tak, aby vypadal, jako kdyby jen spal a pohladím ho po tváři. Jeho tělo už začíná chladnout. Ale všimnu si, že má na noze nějakou divnou modřinku, kterou tam před tím neměl. Jako kdyby mu něco skříplo kůži. Něco mi tu nesedí. Začína se mi těžce dýchat a mé tělo začíná svírat úzkost. Své okolí vůbec nevnímám, jako kdyby ani neexistovalo. Ani si nevšimnu, že za mnou přišli kluci. Všimnu si jich až, když mi Jesse položí ruku na rameno. Otočím se na něj a všimnou si, že taky brečí. V životě jsem neviděl Jesseho brečet. Sedne si vedle mě a pevně mě obejme. Objímá mě dlouho a když se konečně odtáhnu, Yoshiho tělo je pryč. Odnesli ho. A nejenom on je pryč. Celý stadion je prázdný. Jsme tam jen my a pár organizátorů a ona. Všimnu si ji koutkem oka, jak se na mě smutně dívá. Ona v tom má určitě prsty. Yoshi by tak začatečnickou chybu, jakou je ztratit rovnováhu, neudělal. Něco muselo být s tou hrazdou. Prudce se zvednu, což jí vyděsí a rychle ze stadiónu zmizí. Utřu si oči od slz a dojdu k té hrazdě. Začnu ji důkladně prohlížet. Když chytnu tu tyčku ,na které se cvičí, tak se mi protočí v ruce. Podívám se z obou stran a zjistím, že na každé straně chybí tři že čtyř šroubů a ten čtvrtej je dost povolenej.Tohle je s tou hrazdou špatně. Yosimu to muselo podjet kvůli tomu, že se ta hrazda protáčí, kvůli chybějícím šroubům . Tak proto měl na noze tu modřinku. Jak se ta tyčka otočila, tak v tom spoji se mu skřípla kůže na noze. Někdo tu hrazdu musel povolit. Ale kdo? Nikdo z těch, kteří vystupovali před Yoshim, s tou hrazdou neměli problém. Tak proč z ní najednou zmizelo šest šroubů a dva jsou povolený? To někdo musel chtít aby se Yoshimu ta hrazda povolila. Někdo chtěl, aby se Yoshi zranil a nebo rovnou zabil. Kdo to mohl udělat? V tom mi to dojde. Ten někdo musela být Miki. To ona to musela demontovat. Vzpomenu si na její slova 'Budete litovat oba!' To ona Yoshiho zabila. Ta šlapka! " Dany pojď sem." Řeknu a on si stoupne a přijde ke mně. " Vem mobil a natoč tohle. " řeknu, ukážu na hrazdu a pevně stisknu čelisti k sobě. Dany se na mě dívá tázavým pohledem, ale vyndá telefon a zapne kameru. Začnu tou tyčkou točit a pak mu naznačím aby natočil i ty chybějící šrouby. Po chvíli na Danyho kyvnu a on kameru vypne a záznam uloží. I beze slov pochopil na co narážím. Kluci se na nás dívají jako na cvoky a vůbec nic nechápou. Jediný Daniel, pochopil co si myslím. Je vidět, že mě za těch osmnáct let zná opravdu dobře. " Pojďte kluci. Jdeme domů." Řekne Jacob, ale Daniel zakroutí hlavou. "Jděte napřed kluci. Já si potřebuju ještě něco zařídit. A Tadashi, já vím, že je to pro tebe těžké, ale měl by ses stavit v márnici a měl bys nafotit tu modřinu, co měl na noze. Potřebujeme co nejvíce důkazního materiálu. Nevěřím, že Yoshiho smrt je nešťastná náhoda a ty tomu taky nevěříš. Tohle byla vražda. Někdo to na Yoshiho nachystal, aby se ho zbavil. A to nemůžeme jen tak nechat. " řekne Dany pevným hlasem, ale je na něm poznat, že mu je do breku. Jen kývnu, protože na slova nemám sílu. S klukama se vydáme do šatny, kde je policie, která všechny vyslíchá, ale už v ten moment je mi jasné, že to uzavřou jako nešťastnou nehodu. Ale já to tak nenechám. Po chvíli k nám jeden z policistů přijde. " Dobrý den. Mohu znát vaší identitu? " zeptá se a já se nepatrně kývnu. " jmenuju se Tadashi Seikyro. Jsem přítel zemřelého Yoshiho Sakera." Představím se a kluci udělají to samé. Policista si to zapíše a pak se ještě zeptám na pár otázek, při kterých se málem rozbrečím, protože se mi to celé znovu přehraje před očima. Policista si vše zapíše a pak mi dá Yoshiho věci. Když ty věci uvidím, tak mám pocit, že se mi roztrhlo srdce. Začnu se strašně třást a začnu hystericky křičet Yoshiho jméno. Jsem jako v tranzu, ze kterého se nemůžu probrat. Když si toho všimne ten policista, se kterým jsme mluvili , tak hned zavolá záchranku. Kluci se mě snaží uklidnit, ale já je neposlouchám, protože to prostě nejde. Najednou se mi setmí před očima a upadnu do temnoty. Otevřu oči a zjistím, že jsem na nějaké louce plné květin. Když v tom uvidím jeho. Je přímo přede mnou a směje se, tak jak to uměl jen on. Vítr mu čechrá jeho nádherné havraní vlasy a on radostně a bezstarostně běhá sem a tam. Občas udělá nějaký přemet, salto a nebo se prostě zastaví a zasněně se zadívá na nebe. Vypadá tak bezstarostně a tak šťastný. Jako kdyby ho už nic netrápilo ani nic nebolelo, za což jsem rád, pokud to tak je. V tom si mě všimne a věnuje mi ten jeho kouzelný úsměv. Pak se ke mně rozběhne a obejme mě. Já si ho k sobě natisknu co nejblíže to jde a začnu mu brečet do ramena. Pořád nemůžu uvěřit, že je mrtvý. " Lásko........Proč ty? Já bez tebe nechci žít. Bez tebe nejsem nikdo. Miluju tě Yoshi a nikdy nepřestanu. Už teď mi hrozně chybíš" vzlyknu. Cítím jak mě hladí po zádech, ale celou dobu nepromluví ani jediné slovo. Když se odtáneme, tak si něco vytáhne z kapsy a to něco mi vloží do dlaně, kterou mi následně zavře. A pak z kapsy ještě vytáhne kus papíru a propisku. Na papír cosi napíše a pak mi ho přeložený vloží do druhé dlaně, kterou mi taky zavře. Pak se ke mě nahne a políbí mě. Když se odtáhneme ,tak se na mě naposledy usměje, zamává mi a pak se rozběhne pryč. Nohou se odrazí od země, změní se v bílou holubici a odletí neznámo kam. Já tam jen tak stojím a dívám se na něj jak mizí v dálce.
Nevím jak dlouho jsem byl mimo, ale probudím se v nemocnici. V ruce mám zapíchlou kapačku, ze které mi do těla kape nějaká čirá tekutina. Rozhlídnu se po pokoji a uvidím kluky, kteří zdrceně sedí u mé postele a všichni mají obličej v dlaních . A vedle nich stojí má rodina. " K-kluci? Mami? Bráško?" Dostanu ze sebe a oni ke mě zvednou pohledy. "Tadashi. Zlatíčko jak ti je?" zeptá se mě mamka a já si pomalu sednu. " Jak by mi asi mohlo být? Je mi hrozně, když vím, že on je pryč" Řeknu a zhluboka se nadechnu, abych se znova nerozbrečel. "Dostal to co si zasloužil." Zabručí můj otec a já ne něj stočím naštvaný pohled. " Tak to je to co jsi chtěl?! Ty jsi chtěl aby Yoshi zemřel?! Tak to můžeš začít slavit ty hyeno! Zlomil si vaz před zraky tisíců lidí! Ty nemáš srdce. Přesně jak to tehdy řekl Yoshi. Jsi jen bezcitná bestie!" Zařvu a po tvářích se mi rozběhnou nové slzy. Můj otec se na mě podívá a nechutně se na mě zašklebí. " Ano můžu začít slavit, když mi můj plán vyšel do posledního detailu." Zasměje se a mě se udělá zle od žaludku." COŽE?! JAKÝ PLÁN?!" Zařvu a pomalu vstanu z postele. " Já ti to klidně povím. To já jsem tu hrazdu demontoval, zatímco byla přestávka, aby se všechno nářadí vydezinfikovalo a připravilo. Převlíkl jsem se za údržbu a ty šrouby jsem odmontoval." Vycení na mě zuby v posměšném výrazu a to je pro mě jako rudá vlajka pro býka. " Ty jedna zkurvená zrůdo!!" Zaječím na celý pokoj a vrhnu se na něj. Povalím ho na zem, držím ho pevně pod krkem, mlátím ho hlava nehlava a při tom řvu jako pominutý. " Ty jedna posraná hyeno! Ty jedna zkurvená bestie! Zabiju tě! Slyšíš ty nechutný odpade lidské rasy! Nenávidím tě slyšíš?!Nenávidím tě!" Zařvu a naposledy ho trefím do zubů. Pak mě z něho Daniel s Jacobem strhnou a odvlečou mě na postel. " Pusťte mě! On ho zabil! Ta zrůda mi zabila jediného člověka, kterého jsem miloval! Ta hyena zabila Yosiho!" Zařvu a snažím se jim vytrhnout, ale marně. To už do pokoje vtrhne doktor a když si všimne co se stalo tak, mi do ruky píchne něco na uklidnění a mě najednou skoro všechna síla opustí. Pak ošetří tu bestii a pak nás zase nechají na pokoji. " Tohle si odskáčeš!" Řeknu utlumeným hlasem a on se zasměje. " A jak asi? Nemáš proti mě žádné důkazy. " zasměje se škodolibě a já mám zase pocit, že na něho vletím, i když jsem léky utlumený, ale vloží se do toho někdo od koho bych to nečekal. Jesse. " Pletete se. Já mám proti vám důkaz, který jste mi sám právě dal. Celé vaše přiznání jsem nahrával." Řekne ledově a ukáže svůj mobil, na kterým má zapnutý záznamník. Jesse záznamník zastaví a záznam si uloží. A najednou se do toho vloží Daniel. " A to není jen to. Máme kamerový záznam z olympiády, na kterém je jasně vidět, jak tu hrazdu demontujete." Celou dobu se opíral o topení, ale teď se od něj nohou odrazí a postaví se za Jesseho. Ta bestie zbledne v obličeji. Ale pak se ještě do toho vloží Jacob. " Ale to ještě není vše." řekne a přidá se k ostatním, kteří se na něj zmateně dívají. " Psal jsem si s Miki. Ta se mi přiznala, že jste ji vyhrožoval, že ji zabijete, pokud nebude dělat to, co jí řeknete. Donutil jste ji,aby šla do té šatny a aby se pokusila Tadashiho a Yoshiho rozdělit tím, že by si Yoshi myslel, že ho Tadashi s Miki podvádí. Ale to vám nevyšlo. A ještě je tu něco, co ale nesouvisí jen s Yoshiho smrtí." Všichni se na něj podíváme včetně mé mámy. " Jacobe prosím neříkej to. Nechci z toho dělat vědu." Zašeptá ale Jacob zakroutí hlavou. " Ne Aneko. Už nedovolím, aby vám ubližoval. Tadashi vás teď bude potřebovat." Řekne vážně Jacob a já zbystřím. " O čem to tu mluví mami?" zeptám se omámeně a Jacob začne mluvit. " Vy týráte svou manželku. Už několik let. Sama se mi před pár měsíci svěřila a poprosila mě abych to nikomu neřekl. Ale teď už prostě nemůžu mlčet. Už několik let ji brutálně mlátíte!" Křikne Jacob a přijde k němu, ale ta zrůda ho odstrčí a začne zdrhat, ale v tom do místnosti vtrhnou dva policajti a povalí ho na zem a spoutají ho." PUSŤTE MĚ!!" Zařve,ale policajti ho vyvedou z pokoje. Já to celý pozoruju a cítím se jako v mlze, protože nemůžu nic udělat. " Mami proč jsi mi to neřekla? Udělal něco i bráchovi?" Zeptám se a mamka si povzdechne. " Ne
Daichimu nic neudělal. Já jsem ho kryla vlastním tělem. Ale teď to prosím neřeš zlatíčko. Musíš si odpočinout. Zkolaboval jsi a musíš si odpočinout. " řekne a já se podívám na svého mladšího bráchu, který se na mě dívá smutným pohledem a přijde ke mně. " Opravdu ti ten psychopat nic neudělal? " zeptám se ho pomalu a on zavrtí hlavou. " Jsem v pořádku brácha. Mamka to celý snášela za mě. A co ty ? Budeš v pořádku? " zeptá se starostlivě a ja se usměju. Je mu sice jen třináct let, ale i tak, se umí chovat rozumě. " Neboj se. Budu v pohodě. Vždyť jsem ti přece slíbil, že tě naučím hrát na bicí" Mrknu na něj a pomalu mu rozcuchám vlasy. A pak se podívám na kluky. " Kde se tu ti policajti vzali?" Zeptám se a oni se smutně usmějí. " zavolal je Jacob, ale my jsme nevěděli proč. Ale teď je to jasné. Ale teď by sis měl odpočinout. My teď půjdeme a zítra se zase zastavíme jo? " řekne Dany a já rezignovaně kývnu. Všichni kluci se se mnou rozloučí a odejdou. Pak ke mně přijde mamka a obejme mě." Je mi hrozně líto, co se Yoshimu stalo. Byl mi hrozně sympatický. A nemusíš se bát. Já tě kvůli tvé orientaci nezavrhnu. Navždy jsi můj syn a jsem na tebe neuvěřitelně pyšná zlato. Mám tě ráda." To už nezvládnu a rozbrečím se. " Díky mami. Taky tě mám rád." Pak se ode mně odtáhne. S bráchou si plácnu a oni se semnou rozloučí a odejdou. Zůstanu v pokoji sám. Pomalu se posadím a podívám se na noční stolek, s úmyslem si vzít mobil, ale můj pohled padne na krabičku položenou vedle mého telefonu. A na té krabičce leží přehnutý papírek. To je to co mi dal Yoshi v tom snu. Vezmu si to do ruky a papírek rozložím. Začnu číst krátký vzkaz na papírku " Pro toho nejlepšího kluka na světě, který zaujal místo v mém srdci. Miluju tě Tadashi. Brzy se zase setkáme. 79047. " To číslo nejdříve nechápu, ale po chvíli mi to dojde. Číselný kód od jeho telefonu, ale proč by mi ho psal? Co se tu sakra děje? Pak si vezmu do ruky tu krabičku, kterou otevřu. Je v ní překrásný přívěsek ve tvaru měsíce a hvězdy. Je naprosto úchvatný, ale to mě donutí se znovu rozbrečet. " Yoshi odpusť mi, že jsem tě nedokázal ochránit. Miluju tě. Slibuju ti, že si tě v příštím životě najdu a budeme spolu." Vydechnu do prázdna a přívěsek, který je navlečený na kožené šňůrce, si pověsím na krk. Zhasnu světlo, lehnu si do postele a pomalu ve slzách usnu.

Zdravím všechny. Tak další kapitola je tu. Snad se bude líbit. Ps omlouvám se za případné chyby.