I'll find you

3.Yoshi

Probudí mě sladká vůně čerstvě upečených brownies. Pomalu otevřu oči a unaveně zívnu. Rozhlídnu se po pokoji a snažím se pohledem najít Tadashiho, ale nikde ho nevidím. Když se podívám na budík, tak zjistím, že je sedm hodin ráno. To tak brzo vstával? Zvednu se z postele a pomalu si to namířim do kuchyně, kde u kuchyňské linky stojí Tadashi s nožem, kterým krájí brownies. Jen co vkročím do kuchyně, tak si mě všimne, nůž položí a otočí se na mě. " Dobré ráno. Jak ses vyspal Yoshi?" usměje se na mě tak sladce, až mám pocit, že sebou fláknu na zem. Panebože on je tak dokonalý. Co bych za to dal, kdybych ho mohl políbit. On je něco jako anděl na zemi. " Jo celkem dobře. Co ty?" zeptám se na oplátku, načež on se zasměje." Já nijak. Já jsem nespal." vyválím na něj oči. " Jak to? Nemohl jsi usnout? Nebo tě něco trápí? Vždyť víš, že mi můžeš říct všechno." zeptám se ho zaskočeně, což ho evidentně pobaví. Opře se ramenem o lednici a se zářícím úsměvem mi odpoví." Yoshi v klidu. Nic mě netrápí a ano vím, že kdybych měl nějaký problém, tak se ti můžu svěřit. Já jsem nespal, protože nemůžu spát. Já nespím skoro nikdy." Tohle mě docela odrovnalo. Jak jako, že nespí? "Co tím myslíš, že skoro nikdy nespíš?! Vždyť ti bude zle! Zahráváš si se svým zdravím" dostanu ze sebe šokovaně, což ho zase rozesměje. " Uklidni se Yoshi. Já to mám tak už od narození. Mám totiž vrozenou mozkovou vadu, díky které necítím potřebu spát. Lékaři se snažili to vyřešit, ale zjistili, že pokud by se mě pokoušeli operovat, tak bych to nepřežil. Ale nemysli si, že nespím vůbec. To ne. Za celý svůj dosavadní život jsem naspal asi padesát hodin. " pokrčí rameny a vytáhne ze skříňky dva talíře, na které dá každému tři kousky Brownies, které ještě zdobí horkými malinami, zatímco já na něj koukám jak dement. Naspal padesát hodin za dvacet let. To je zhruba 2.5 minuty denně! To je pro zdravého člověka jistá smrt. Tadashi přede mně postaví talíř, ale já se jen dívám před sebe. Jen ta představa, že celý život si nemohl pořádně odpočinout , mě děsí a je to o to horší, že to není představa, ale realita. "To ti nikdy nebylo zle? Já si nedovedu představit, jak to celé zvládáš" dostanu ze sebe a vyděšeně se na něj podívám. V jeho očích se zaleskne starost, když vidí jak se tvářím. Klekne si ke mně a položí mi ruku na tvář, kterou začne palcem jemně hladit. Každý další jeho dotek mě uklidňuje, ale zároveň znervozňuje čím dál víc. " Yoshi jsem v pořádku, ano? Nic mi není. Už takhle žiju dvacet let. Zvykl jsem si. Nemusíš mít starosti." mírně se na mě usměje, ale to mě neuklidní. Chytnu ho za volnou ruku a propletu si s ním prsty. V obličeji se mu najednou zjeví překvapení a líčka se mu začnou zbarvovat do červena. To samé i u mě. Ale já mám v hlavě něco úplně jiného, než to, že se červenám. " Tadashi...... Já se prostě bojím, že tě ztratím. Lidé, kteří nedostatečně spí se nedožijou ani třiceti. Ale ty nespíš téměř vůbec. To je skoro jistá smrt. A já tě nechci ztratit. Za tu chvíli jsem si tě hrozně oblíbil. Možná trochu víc, než jen jako kamaráda. To co jsi mi teď řekl mě dost vyděsilo. Prostě mám o tebe strach." dostanu ze sebe, aniž bych si uvědomil, co jsem právě řekl. Tadashimu se v očích zalesknou slzy a uvězní mě v objetí. Jeho objetí je tak strašně příjemné. Mám neuvěřitelný pocit bezpečí. Tisknu se k němu jako malé vyděšené kotě, což oproti němu vlastně jsem, protože je o hlavu vyšší a jeho ruce jsou svalnaté, jako u antických soch, narozdíl od těch mých párátek. Tadashi mě hladí po zádech a mě je to neuvěřitelně příjemné. Komu by se snilo, že člen jeho oblíbené skupiny, bude s ním v kuchyni a navíc ho bude objímat. Je to jako sen, který je ale realita. Po chvíli se odtáhneme a on se mi zádivá do očí. "Yoshi já jsem si tě taky hrozně moc oblíbil. Jsi skvělý kluk a nechci aby jsi byl nešťastný nebo se něčeho bál. Věř mi. Já jsem v pořádku a nic mi není. Kdyby se něco dělo, tak bych šel k doktorovi. Nemusíš si o mě dělat starosti, ano?" setře mi slzy z tváře, o kterých jsem ani nevěděl. On je prostě úžasný. Tak starostlivého člověka jsem snad ještě nepotkal. Tadashi si přitáhne židli k té mé a sedne si na ni. Vezme si do ruky lžičku a nabere na ni kousek brownies a lžičku mi přiloží ke rtům. Usměju se, otevřu pusu a on mi do ní vloží sousto. " Tadashi to je božský." řeknu unešeně a nadšene se na něj podívám. On se rozpačitě poškrábe na zátylku a plaše se usměje. " Děkuju. Víš....... Já hrozně rád peču. Moc to ke mně nesedí, co?" zasměje se nesměle a já se na něj usměju. " No neřekl bych to do tebe. Ale jsi v tom skvělý, jak vidím." usměje se na mě roztomile rozpačitým úsměvem, pro který bych klidně vraždil. Když dosnídáme, respektivě když nás oba nakrmí tak se zvedne a umyje nádobí. Já ho jen sleduju a usmívám se jako sluníčko na hnoji. On si utře ruce do utěrky a nadzvedne obočí. " Proč mě tak ostražitě sleduješ? To mi na zádech vyrostly démonská křídla nebo co?" zasměje se a já sklopím pohled k zemi. Tadashi se zasměje a hlavu mi zase zvedne tak, aby se mi díval do očí. " Jsi k sežrání, když se červenáš. Máš hrozně roztomilé tvářičky. " mrkne na mě a tím mě naprosto odzbrojí. Chtěl jsem mu oponovat v tom, že já rozhodně nemám hezké tváře, ale tím jak se na mě podíval mě doslova zbavil myšlenek. Co mi to děláš Tadashi? Proč mě uvádíš do takových rozpaků? Známe se jen necelé dva dny a já jsem se do tebe zamiloval tak hluboce, že pochybuju, že se ještě někdy zamiluju do někoho jiného než do tebe. Tak strašně moc toužím po tom tě políbit, ale vím, že ty toužíš určitě po někom jiném, než jsem já. Konec konců jsem jen nudný gymnasta a ty člen slavné skupiny. Ach jo. Láska fakt bolí. Z tranzu mě probere jeho ruka na té mé. Rychle zamrkám a donutím své oči, aby se na něj podívaly. "Yoshi já teď musím na generálku. Jestli chceš, tak můžeš jít se mnou. Můžu tě seznámit s ostatními kluky ze skupiny." bum. Další odzbrojení. On mě fakt nikdy nepřestane překvapovat. " To bys pro mě fakt udělal?" dostanu ze sebe. Při tom mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudníku. Tadashi kývne, načež se neudržím a skočím mu okolo krku." Děkuju, děkuju, děkuju! "křiknu radostně a při tom Tadashimu drtím hrudník, čemuž se on jen směje." Ale musím tě varovat. Dneska máme trénink i s kostýmama, takže se jich nelekni. Jacob má většinou dost debilní humor a po generálce v kostýmech chodí děsit holčičí skupiny a uklízečky. A Noah za nim rozhodně nezaostává. Jediný kdo z nich má celkem rozum je Daniel, ale i jemu občas hrábne. Takže když na tebe skočí metr šedesát vysoký výrostek v gotických hadrech a s podřízlím krkem tak se moc nelekni, je to jen Jacob. On to dělá s oblibou. " zašklebí se a pak zmizí v ložnici, kde si nechal oblečení na ven. Půjčil jsem mu něco na převlečení, aby tu furt nelítal v té běžecké soupravě, ale musím uznat, že v těch uplích kalhotech má hrozně sexy zadek. 'YOSHI! NA CO TO MYSLÍŠ TY ÚCHYLE?! Včera tě někdo málem někdo znásilnil a ty to teď chceš skoušet na Tadashiho? Dej si facku za tu myšlenku, ty hovado jedno. ' okřikne mě moje podvědomí a tak ho poslechnu a dám si facku. Jenže to už se do kuchyně vrátí Tadashi a když si všimne, že si dávám facku, tak se na mě podívá jako na cvoka. " Hele jsi v pohodě? Proč se tu fackuješ?" povytáhne obočí nechápavě, a já začnu panikařit. Co mu mám teď říct? No já se tu fackuju za myšlenku, že máš sexy zadek? To asi těžko. " N-no pořád n-nemužu uvěřit, že mě chceš zavést za ostatními členy z mé nejoblíbenější skupiny. " vykoktám ze sebe. On ke mně pomalu přistoupí a upřeně se na mě dívá, jako kdyby věděl, na co jsem před tím myslel. Sakra. Asi mi to nezbaštil. Najednou se na mě zašklebí tím svým šklebem, který tak moc dobře znám z jejich videoklipů a koncertů." Hele ale nemysli si, že budeš jen jejich. Já jsem si tě našel první, jasný?" zašeptá a pak se odtáhne. Já na něj začnu nevěřícně koukat. Moje reakce ho evidentně dost pobaví a tak mě cvrnkne do nosu. " No co je. Nezapomínej, že ty jsi sice náš fanoušek, ale my jsem zase tvoji fanoušci. "mrkne na mě a pak mě začne tahat do pokoje, abych se převlíkl abychom už mohli vyrazit. Oblíknu si černé tričko, bílé rifle a vezmu si svoje brýle, protože mám poslední dobou pocit, že se mi zase trochu zhoršil zrak. Pak se ještě skočím do koupelny upravit, a vrátím se k Tadashimu, který se zrovna rozhodl, že se napije. Když mě uvidí, tak mu zaskočí, začne kašlat a po chvíli se zase volně nadechne. " Hele tohle mi nedělej. Až tě uvidí ostatní kluci, tak si tě zatáhnou do kumbálu. A to mi věř, že nechceš. Většinou si to tam rozdávají manažeři s asistentkami. Jednou jsem udělal tu chybu, že jsem otevřel dveře a uviděl našeho manažera a Danielovu maskérku. A malém jsem se zblil, protože to co ti dva dělali se snažím z hlavy už půl roku vytěsnit, ale pořád se mi to nedaří. " zašklebí se nechutí. Já zatřepu hlavou, abych jen tu myšlenku dostal z hlavy. I když s Tadashim by to nemuselo být špatné. ' Yoshi už zase ty úchyle?!' okřikne mě mé podvědomí." No měli bychom jít, jinak mě Akemi zabije, že jdu zase pozdě a ještě ve sportovním." chytí mě za ruku a vytáhne mě z bytu. Zamknu a spolu se vydáme do nahrávací společnosti. Dojdeme tam asi za půl hodiny, kterou prokecáme o našich trapasech, které se nám na veřejnosti povedli.
Když vyjedeme výtahem do pátého patra, když se otevřou dveře, stojí před ním nějaká holka s modrými vlasy a v ruce drží kulmu na vlasy. Tadashi nahlas polkne, ale začne mu mírně cukat v koutcích rtů. " Tadashi Seikyro. Jdeš zase pozdě! Já tě tou kulmou zabiju!" křikne, ale Tadashi si prokřupne krk a tajemně se usměje. "To by sis mě musela nejdříve chytit Akemi!" křikne a rychlostí blesku vyběhne z výtahu a začne zdrhat. "Tadashi stůj, jinak si mě nepřej!" křikne za ním Akemi a i s kulmou v ruce se za ním rozběhne. Já vystoupím z výtahu a pomalu se vydám tou chodbou, kterou oba odběhli. Myslel jsem si, že to tu bude nějak luxusnější, ale nevadí. Na zdech vysí pár zasklených fotek různých skupin a mezi nimi jsou i Dead Angeles. Ta fotka pochází z jejich loňské tour. Všichni členové mají oblečené zelené potrhané oblečení a jsou nalíčení jako Frankensteinova monstra. Pohledem se zastavím u Tadashiho. I když je nalíčen stejně jako ostatní, tak je spíš roztomiloučký než děsivý. Stojím u té fotky dobrou půl hodinu, když v tom zhasnou světla a objeví se jen zář svíček. Najednou na mě někdo zezadu skočí a zařve. Když se otočím tak začnu křičet jak malá holka. Ten dotyčný mě namáčkne na zeď a zašklebi se na mě. Vypadá jako napůl už rozložená mrtvola v gotickém oblečení. Podlomí se mi nohy a spadnu na zem. Stočím se do klubíčka a začnu brečet strachy. Tadashi kde jsi? Pomož mi prosím! Pomyslím si zoufale. Uslyším na chodbě dupot a po chvíli i křik. " Jacobe ty debile co to do hajzlu zase děláš?!" zařve známý hlas a já si uvědomím, že se rozsvítili světla, ale jsem pořád stočný v klubíčku a třesu se. Ucítím na mém obličeji něčí jemné ruce, které mě začnou opatrně, jako kdybych se pod jejich dotykem mohl rozsypat, hladit." Yoshi jsi v pořádku? No tak podívej se na mě." uslyšim, jak mě někdo opatrně oslovil, ale já nezvládnu ani otevřít oči, jak moc jsem v šoku. Po chvíli to ten člověk zkusí znovu. "No tak Yoshi podívej se na mě. Otevři oči prosím. Vzbuď se!" opatrně se mnou zatřese, ale já opět nezareaguju. Ucítím jak mi rukou vnikl pod tričko a položil mi ji nad srdce, které mi bije jako o závod" Kurva. Jacobe tohle jsi fakt přepískl. Volej doktora! Asi dostal infarkt. Tohle si spolu ještě vyřídíme. No tak Yoshi otevři oči. Tohle to mi nedělej, prosím." jeho hlas zní tak hrozně zoufale, je mi ho hrozně líto a tak se pokusím otevřít oči. A to se mi i povede.

Zdravím všechny. Tak je tu další kapitola. Snad se vám bude líbit.
Ps: omlouvám se za případné chyby.