I'll find you

24. Tadashi/ Kyoshi

"Já jsem Tadashi Seikyro. " Řeknu s úsměvem na rtech a podívám se Akemi přímo do očí, ve kterých vidím šok ale i pochybnosti, což se jí vůbec nedivím. Kdo by věřil, že jeho kamarád, který se před dvaceti lety zabil, žije a právě na vás mluví. Než Akemi stihne něco říct, tak se slova chopí Jacob a Daniel a všechno jí vysvětlí. Akemi stojí bez jediného pohybu a se slzami na krajíčku si mě prohlíží. Když kluci skončí s vysvětlováním, tak se otočí a odejde po schodech do patra, kde za sebou práskne dveřmi. Nechápavě se na sebe s Danielem podíváme, ale v zápětí se dveře v patře opět otevřou a po chvíli se objeví Akemi i s kulmou na vlasy. "Tadashi Seikyro. Jak ses opovážil se zabít a nechat mě tu samotnou?! Já tě tou kulmou zabiju." Dostane ze sebe a já se musím zasmát. Vím totiž naprosto přesně kam tím míří. Prokřupnu si krk a tajemně se usměju. "To by sis mě musela nejdříve chytit Akemi!" Křiknu a rozběhnu se pryč z obýváku. " "Tadashi stůj, jinak si mě nepřej!" křikne za mnou Akemi a i s kulmou v ruce se za mnou rozběhne. Je vidět, že tenhle joke chápeme jen my dva. Po chvíli přiběhnu zpět do obýváku a zastavím se, což ale Akemi nečeká nestihne se zastavit a vrazí do mě. Než stihne sebou seknout na zem tak ji stihnu chytit. Jsme v takový divný poloze, jako kdybychom tancovali tango. "Pořád máš skvělé reflexy Tadashi. A nedá se ti upřít i to, že jsi pořád strašně sexy. Ale to ty sám moc dobře víš." Zasměje se, ale v očích jí vidím slzy, které ji po chvíli stečou po tvářích. Trochu se usměju a volnou rukou jí slzy z tváře opatrně setřu a pak se k ní nakloním blíž. "A ty jsi pořád stejné nemehlo, jako před těmi dvaceti lety. I když se moje orientace nijak nezměnila, tak musím uznat, že ty jsi stále okouzlující Akemi. S Danielem se skvěle doplňujete. Jsem rád, že jste se vy dva dali dohromady." Usměju se a to už Akemi nevydrží. Pustí kulmu na zem a vrhne se mi kolem krku. "Ani nevíš jak jsi mi chyběl Tadashi. Víš o tom, jak velkej kretén jsi?! Takhle nás opustit. To ti v životě nezapomenu. Nechal jsi nás tu. Víš jak to bolelo ztratit Yoshiho a pár dní na to i tebe? Mám chuť ti jednu flaknout ale zároveň tě umačkat v objetí. Je to zázrak tě zase moct obejmout. Jo jen tak mimochodem, máš hrozně hezkou kolínskou. Škoda, že takovou nepoužívá Daniel. Ten má radši sladší vůně, narozdíl od tebe. Ty evidentně rád používáš o dost silnější a víc kořeněné voňavky. " odtáhne se a podívá se mi do očí. "Hele nepřeháněj, jinak bude Dany žárlit. Nechci mu tě přebrat." Mrknu a pak už se Akemi postaví normálně. "Jdu nahoru, kdyby mě někdo hledal." Zamručí Clara a po schodech odejde pryč. Všichni si oddechneme a sedneme si na gauč. "Tak co Tadashi? Máš někoho? Pořád jsi mi neodpověděl." Podívá se na mě Daniel a já se podívám do zrcadla, které vysí naproti mě. "Jo. Mám přítele. Sice ho miluju, ale Yosiho mi nikdo nenahradí. Tanjiro je skvělý kluk, který si toho na svůj věk zažil fakt dost. Mám ho hrozně rád a nechci mu ublížit, ale mám poslední dobou, že mi v tom vztahu chybí. Nevím co to je, ale je to něco, co měl Yoshi. Vášeň? Obětavost? Ne to není ono. Je to něco, co mi Yoshi byl schopen dát, ale Tanjiro ne. Mám pocit, že mi z toho bouchne hlava." Složím si hlavu do dlaní, zatím co mi Akemi položí ruku na rameno. "Tak si to vem popořadě. Co jsi na Yoshim tak miloval? Třeba si vzpomeneš, co ti na Tanjirovi chybí." Řekne zamyšleně a já si musím povzdechnout. " Na Yoshim jsem miloval snad všechno. Jeho oči, jeho vlasy, jeho tělo i jeho povahu. To samé ale platí i o Tanjirovi. Yoshi byl tak milý, citlivý, dokázal se do mě vcítit, dokázal mě rozesmát i utěšit, když jsem to potřeboval a taky mi............ věřil. To je ono. Yoshi mi důvěřoval. Věřil všemu, co jsem dělal. Věřil mi jako osobě. Když ho něco trápilo nebo ho něco bolelo, tak mi to řekl. Věřil mi do poslední minuty svého života. Ale Tanjiro mi nevěří. Kdykoliv jsem se ho zeptal co ho trápí a nebo jestli je v pořádku, tak mi řekl, že to nemám řešit, že je v pohodě. Ale já jsem vždycky poznal, že mi lže. On mi nevěří. To je to co v tom vztahu chybí. Důvěra." Zalapám po dechu a podívám se na své roztřesené ruce. Proč jsem si to neuvědomil dřív. Tanjiro mi sice říká jak moc mě miluje, jak mu na mě záleží, je ochoten mi dát i své tělo, ale nevěří mi. Co jsem udělal špatně, že mi nevěří? "V pohodě Tadashi?" Zeptá se Daniel, ale já záporně zavrtím hlavou. Můj přítel mi nevěří. Tak to je teda dost smutné. V tom mi začne zvonit mobil. Vytáhnu ho z kapsy a podívám se kdo volá. "My o vlku a vlk u telefonu." Frknu sarkasticky a hovor přijmu.
Kyoshi/ Tadashi: No?
Tanjiro: Jaký no? Kde sakra jsi? Vždyť je půl třetí ráno! Víš jak jsem se lekl?
K: Nemáš náhodou spát, když je tak pozdě?
T: Chtělo se mi na záchod, tak jsem se logicky vzbudil. Ale když jsem se vrátil do pokoje, tak jsem si uvědomil, že tam nejsi. Tak mi řekni kde sakra jsi!
K: Přestaň do toho telefonu řvát. Vzbudíš rodiče a mě z toho začala bolet hlava. Šel jsem se projít.
T: Projít? V půl třetí ráno? To je nějaký divný. Vsadím se o co chceš, že jsi někde u nějakého kluka.
K: Tanjiro co ti hráblo?! Když říkám, že jsem se šel projít, tak jsem se šel projít. Nejsem kurevník. To mi nevěříš nebo co?
T:.............(Dlouhé ticho)
K: Ty mi fakt nevěříš?!
T:...........(Opět ticho)
K: Tak věříš mi kurva nebo ne?! Odpověz!
T:...............(Další ticho)
K: No tak to je pecka. Můj přítel mi nevěří. To je teda skvělý no. No jak myslíš. Zklamal jsi mě Tanjiro. Opravdu jsi mě teď zklamal.
T: Kyoshi počkej já ti to vys.......