I'll find you

21. Tanjiro

Vzbudím se kolem šesté hodiny ráno. Kyoshi leží těsně vedle mě a svou nohu má přehozenou přes můj bok, jako by se bál, že mu zdrhnu. Ale proč bych to dělal, když jsme teď spolu naposledy, na hodně dlouhou dobu. Vůbec nevím, jak to bez něj zvládnu. Bude mi hrozně chybět jeho přítomnost, jeho vůně, jeho doteky, polibky, no prostě všechno. On se pro mě stal středobodem mého světa. On je jediné světlo v mém temném životě. Otočím hlavu a zadívám se na toho andílka, jak krásně spí. Opatrně natáhnu ruku a pohladím ho po tváři. Je tak krásný, že to ani slovy nedokážu popsat. Úplně se mi z něj tají dech. "Achjo lásko. Budeš mi hrozně chybět. Nevím, jak to tu bez tebe přežiju. Jsi pro mě všechno co mám. Kdybych tě ztratil, tak bych to nepřežil, protože by se z mého života vypařilo to jediné světlo, které v něm je. Tak moc tě chci mít pořád u sebe, líbat se s tebou a objimat tě. Proč musíš na tak dlouho odejít? Doufal jsem, že spolu strávíme Vánoce a Silvestra a že si všechno užijeme. Ani nevíš, jak mě užírá vědomí, že tě teď minimálně čtvrt roku neuvidím a nebudu moct obejmout. " zašeptám tiše a při tom mi slzy stečou po tvářích a vpijí se do mého nátělníku. V tom Kyoshi otevře oči a vtáhne si mě do pevného objetí. Jak dlouho už je vzhůru?! " Mě to taky mrzí zlatíčko moje, ale musím odjet. Nemůžu tetu nechat v problému. Na to nemám srdce, abych ji nechal ve štychu. Ale slibuju ti, že se ti brzo vrátím. "Zašeptá mi do vlasů a následně mi do nich dá pusu. Je tak kouzelný. "Jak dlouho už jsi vzhůru honey?" Zeptám se zmateně a on se jen uchechtne. " Asi od půl šesté." Mrkne na mě, dá mi ještě polibek na rty a pak vstane. Chci ho následovat, ale když se pokusím vstát, tak mě ostrá bolest zase rychle uloží do postele. "Auuu" zakňučím a Kyoshi se na mě vystrašeně podívá, ale sotva si uvědomí, proč kňučim jako malé štěně, tak se začne smát. " No co je? Víš jakou máš sílu? To ses nemohl včera trochu krotit? Vždyť jsi mě málem zlomil vejpůl, jak jsi byl nadržený." Zavrčím a opět se pokusím vstát, což se mi záhadným způsobem podaří a tak pomalu dokulhám k němu. Kyoshi se jen směje a s pobaveným pohledem sleduje moje utrpení. "Ty jsi to chtěl. Já jsem tě do toho nenutil. A navíc, jsem se dost krotil. Věř mi, že kdybych se nekrotil, tak z té postele ani nevstaneš. A pokud si vzpomínám dobře, tak ty jsi začal to druhé kolo, takže ty si za tohle můžeš. "Uchechtne se a rychle zmizí do koupelny, zatímco já se tam skoro plazím rychlostí, za kterou by se nemusel stydět žádný šnek. Když se konečně doplazím do koupelny, tak Kyoshi už je vysprchovaný a kolem pasu má ručník. " Jsi nějaký pomalý zlato? Myslíš, že pozítří budeš moct jít do školy?" Zasměje se a já na něj hodím vražedný pohled. "Buď ticho." Zavrčím a sundám ze sebe oblečení. Když se podívám do zrcadla, tak mi pohled hned padne na minimálně tucet fialových značek na mém krku, hrudníku a na břichu. Vypadám, jako kdybych měl nějakou nemoc. Kyoshi si mě taky prohlíží a je vidět, že je se svou práci naprosto spokojen. "Sluší ti ty značky. Je vidět, že jsem odvedl dobrou práci." Zasměje se a já ho praštím do ramena. "Pche jen se moc nepřechval. Samochvála smrdí hůř, jak tvoje ponožky." Protočím ironicky oči a pak se potichu zasměju. "No dovol. Moje ponožky zas tak moc nesmrdí. Já si je totiž peru. A ano můžu se chválit, protože se vsadím o co chceš, že ti tyhle cucfleky vydrží minimálně týden a půl." Zasměje se a plácne mě přes zadek. Bolestí vykřiknu a následně Kyoshiho propálím nenávistným pohledem. "Tohle už dneska kurva nedělej nebo ti dám kopačky. Víš jak mě ta prdel bolí? " Zavrčím, což ho asi zasáhne, protože sklopí hlavu a odejde z koupelny. Asi jsem to přehnal. Když za se ním zaklapnou dveře, tak se vysprchuju ,a stejně jako Kyoshi, si kolem pasu uvážu ručník, abych tu nelítal nahej. Vrátím se do pokoje, kde už na mě čeká nachystané oblečení, ale Kyoshi nikde. Ale okno je otevřené do kořán. Ne to snad neudělal. "Kyoshi?" Zeptám se, ale nikdo se neozve. Dostávám mírný strach. Přeci jen jsme ve třetím patře a kdyby skočil z okna, tak by se v pohodě mohl zabít. Dojdu k posteli, kde na mě čeká oblečení, ale na něm je lísteček s nápisem: Raději se zabiju, než aby jsi mi dal kopačky. Polije mě vlna strachu. Co když fakt skočil? Já jsem kretén. Proč jsem mu říkal, že mu dám kopačky. Já jsem takový idiot. V očích mě začnou pálit slzy strachu. "L-lásko kde jsi? Jestli se schováváš tak vylez, tohle už není kurva vtipný." Řeknu roztřeseně a když se zase nic neozve a tak vyjdu z pokoje. Prohledám každou místnost, ale Kyoshi nikde není. On z toho okna kvůli mě fakt skočil. Do dolního patra , kde je jídelna, raději nejdu, protože tam jsou jeho rodiče. Vrátím se do pokoje, kde se složím na zem a rozbrečím se. "Lásko, proč jsi to udělal? Co si já teď bez tebe počnu?" Vzlyknu, když v tom se mi kolem pasu obmotají něčí svalnaté ruce. "Ale no tak Honey neplač. Já jsem přece tady. Jsem živý a zdravý." Zašeptá mi sametový hlas rovnou do ucha a já se i přes bolest mého pozadí prudce otočím. Za mnou sedí Kyoshi a usmívá se na mě. Skočím mu kolem krku a začnu ještě víc brečet. "Takhle mě už v životě neděs. Víš, co se mi honilo hlavou? Prosím tě Kyoshi tohle už mi nikdy nedělej."vzlyknu a přitisknu se k němu ještě víc. Jsem tak rád, že žije. Cítím, jak mě hladí po holých zadech a jak mi dává jemné polibky na rameno. Po chvíli se uklidním a Kyoshi mi pomůže vstát. Když se rozhlídnu po místnosti, všimnu si, že je otevřená skříň a v tu chvíli mi to dojde. Že já blbec jsem se tam nepodíval. Ale už to nebudu rozmazávat. Hlavní je, že je Kyoshi živý. Oblíknu se a pak se s Kyoshim chytneme za ruku a rozejdeme se do jídelny, kde na nás už čekají Kyoshiho rodiče i se snídaní. "Dobré ranko vy dvě hrdličky. Jak jste se vyspali? Hlavně ty Tanjiro? Spalo se ti u Kyoshiho dobře?" Zasměje se Tereza a mě polije stud. A sakra. Takže ona něco určitě slyšela. Ale ono prostě nešlo nevzdychat, když je Kyoshi tak kurevsky dominantní. "Nemůžu si stěžovat Terezo. Spalo se mi fajn." Nervózně se usměju a pomalinku si sednu na židli, ale i tak to zabolí. Ona si toho všimne a začne se hihňat, takže je jasné, že něco ví. Kyoshi si sedne vedle mě a nalije si hrnek kafe. Usrkne si z šálku a pak na mě zaměří pobavený pohled. "Jak se ti sedí Tanjiro?" Uchechtne se zlomyslně a já ho pod stolem kopnu do nohy. Alespoň jsem si myslel, ze to byla jeho noha. "Auuuu. To byla moje noha Tanjiro. " zaskučí Pierre bolestí a Kyoshi dostane záchvat smíchu, zatímco já jsem studem rudý až na prdeli. I Tereza má co dělat, aby se nezačala smát. "No tak to si zažijeme ještě spoustu zajímavých rán, když tu od teď budeš bydlet ."uchechtne se a já se nechápavě podívám na Kyoshiho. " Ty už jsi jim to řekl?" Zeptám se potichu a on kývne. "Říkal jsem ti přece, že už tě u těch grázlů nenechám ani minutu bez dozoru. Nedovolím aby ti někdo ubližoval. "Jeho oči potemní a jeho mužské rysy se zatvrdí ještě víc než obvykle, což s jeho momentálně rozpuštěnými hnědými vlasy, černým oblečením a jeho vypracovanými svaly dělá vzhled chladnokrevného japonského zabijáka. Začínám se ho trochu bát, když se takhle tváří. Takhle je dost podobný jeho biologickému otci. Taky z něho šla taková divná a temná energie a strach, když jsem ho viděl. Mírně se skrčím, protože se necítím zrovna komfortně, i když vím, že by Kyoshi na mě v životě nevztáhl ruku. "Kyoshi, zlato, já vím, že tě to rozčiluje, ale uklidni se prosím tě. Začínáš Tanjira děsit. Přeci jen jsi kus chlapa po svém otci."řekne nervózně Tereza ale Kyoshiho pohled ještě víc potemní. " Toho šmejda mi ani nepřipomínej. Měl jsem z něho udělat deset malých v krabičce od sirek. Sere mě, že mám tak špinavé geny." Zavrčí při čemž vstane ze židle a někam odejde. Tereza si frustrovaně povzdechne a já se na ni vyděšeně podívám. "Co tím myslel, že má špinavé geny?" pípnu sotva slyšitelně. Tereza se podívá na Pierra a spustí. "Víš Tanjiro, Kyoshiho biologický otec je šéf jedné z japonských mafií, která brutálně mučí lidi. Kyoshi se ani od narození nejmenoval Kyoshi Koshimota. Jeho původní jméno je Kai Arten, ale když jsme si ho adoptovali, tak jsme si vymysleli japonské příjmení a jeho jsme přejmenovali na Kyoshiho, aby ho to jméno nespojovalo s tím, co jeho otec dělá. Ale bohužel se dozvěděl, kdo jsou jeho pravý rodiče a od té doby nenávidí cokoliv, co se týká násilí, ale sám je schopen vyvinout obrovskou krutost, aby dosáhl toho, co si zamanul. Asi se ti to nezdá, protože se pořád chová tak mile, ale jeho geny se prostě sem tam ozvou bohužel. My tomu říkáme setmění a nedokážeme tomu nijak zabránit. On svým způsobem ani neví co dělá, ale je plně při smyslech. Jednou na střední zmlátil do bezvědomí kluka, který se rozešel s holkou, kterou před tím podvedl s její vlastní sestrou. Ten kluk byl půl roku v kómatu a jeho rodiče na nás podali trestní oznámení, které ale po domluvě, že jejich synovi zaplatíme léčbu, stáhli. Kyoshi dostal napomenutí ředitele a od té doby byl klid, ale bojím se, že teď se stane něco podobného. Takže pokud se Kyoshi přestane ovládat, tak se nepokoušej ho zastavit sám a radši si od něj drž odstup. Až by přišel k sobě a zjistil by, že ti ublížil, tak by se do konce života nenáviděl. A hlavně mu neříkej, že jsem ti to řekla. Nesnáší, když o tom mluvím." Sotva to Tereza dořekne, tak já se šokovaně opřu. Tak to jsem nečekal. Ale kvůli tomuhle Kyoshiho fakt odsuzovat nebudu. Vždyť on už mě tolikrát zachránil, před skoro jistotu smrtí. V tom se vrátí Kyoshi a sedne si zpět na své místo. "Promiň, jestli jsem tě vyděsil Tanjiro. Moc dobře vím, jak vypadám v černém oblečení a když se ještě tvářim tak, jak jsem se tvářil. Doufám, že se mě nebojíš." Poškrábe se na zátylku a já z jeho dechu ucítím vodku. "Ty jsi pil?" Nadzvednu obočí, a on kývne. "Ale jen jednoho panáka, abych se uklidnil. Občas ve mně bouchnou nervy heh." Zazubí se a rukou mě pleskne po stehnu. Propálím ho pohledem a on se škodolibě zasměje. "Ty jsi ale padavka. Nic nevydržíš. "Popichuje mě, stejně jako já před pár dny, a já se na něj zamračím ale i tak mi cukají koutky. Tak tam sedíme a povídáme si a asi po deseti minutách se s Kyoshim zvedneme a dojdeme se obout. Vyjdeme z domu a nasedneme do Kyoshiho auta. "Neboj se. Jen si zbalíš nejdůležitější věci a vypadnem. A pokud se tě někdo byť jen dotkne, tak ho zahrabu pod zem." Mrkne na mě, když si všimne mého nervozního výrazu. Je chvíli ticho, ale pak se Kyoshi ozve. "Bolí tě to moc? Možná jsem to vážně včera přehnal. Promiň." Omluví se a já se na něj mírně usměju. "No příjemné to zrovna není, ale za ten včerejšek to stojí. Vydržel bych kvůli tobě i větší bolesti. I kdyby mi někdo srdce z hrudníku trhal, tak bych tu bolest vydržel, kdyby jsi mě o to žádal. Nezapomeň, že jsi pro mě jediná osoba, pro kterou bych položil vlastní život. Už tolikrát jsi mi ho zachránil, takže já jsem ti jim zavázán. Ani nevíš jak moc mě trápí, že tě teď víc jak tři měsíce nebudu moct obejmout, políbit a ani tě pohladit po tváři. Je mi z toho hrozně úzko. Nechci aby jsi odjížděl a opustil mě ." Povzdechnu, když Kyoshi zrovna parkuje před mým 'domovem'. Odepne si pás a pak se na mě upřeně podívá. "Lásko já vím jak se cítíš, protože to cítím úplně stejně, ale nemůžu v tom tetu nechat. Za pár týdnů se narodí moje sestřenice a můj bratranec bude potřebovat za prvé hlídání, když bude teta v nemocnici a za druhé bude chtít něčí pozornost jinak by mohlo hrozit, že té malé něco udělá. Adrian je hodně žárlivý a náročný co se týče pozornosti, což na mě, až se vrátím rozhodně poznáš. Pár dní po návratu budu úplně mimo. Bez energie, bez nálady, budu vynervovaný, budu chtít být sám a budu chtít jen ticho a spánek. Možná budu i protivný nebo agresivní, ale to je fakt nízká šance. Tak chci aby sis to nebral osobně. Adrianovi je deset let a je to neřízená střela, kterou když nehlídáš ,tak udělá nějakou katastrofu. Mám ho rád, ale fakt nestojím o to, aby to ta malá schytala. Musíš myslet na to, že tě miluju celým svým srdcem a že ty pro mně vždycky budeš na prvním místě, ale teď mě prostě bude potřeba i jinde. Doufám, že to chápeš lásko." V očích se mu zaslesknou slzy, které ale rozmrká a já si povzdechnu. "Já vím Honey. Jsi ten nejúžasnější člověk na světě a já vím, že tě nemůžu mít jen pro sebe. Ale bude to pro mně bez tebe hrozně těžký. Tak moc jsem si na tebe zvykl, že to snad není ani možný. A to co se mezi námi včera stalo, bylo něco neuvěřitelného. Vždycky jsem to chtěl prožít s někým, koho budu skutečně milovat a to se mi nakonec opravdu splnilo. Byl jsem konečně opravdu šťastný, protože jsem byl s tebou. S osobou, kterou tak moc miluju a tolik mi na ni záleží. Když jsem se vzbudil a viděl jsem tě jak klidně ležíš a jak krásný jsi, tak jsem se z tý postele ani nechtěl zvedat a chtěl jsem s tebou zůstat napořád. Ale teď když tě víc jak čtvrt roku neuvidím, mám hrozný strach, že tě ztratím. Mám strach, že na mě zapomeneš a najdeš si někoho jiného. Vím jsem v tomhle hrozně sobecký a moje myšlenky jsou úplně debilní, ale nemůžu si pomoct. Chtěl bych tě mít jen pro sebe, ale vím, že to nejde. Ty nejsi můj majetek a nemůžu ti rozkazovat." Vydechnu a najednou ucítim Kyoshiho ruku na mé tváři. Otočí si mou tvář tak, aby se mi mohl podívat do očí a něžně a procítěně mě políbí. Pomalu pohybuje se svými rty a já každý pohyb po něm zopakuju. Když se odtáhneme, tak mám problém se nadechnout, protože si začínám plně uvědomovat, jak dlouho tohle nebudu moct zažít. Kyoshi mě pohladí po tváři a odhrne mi pramen vlasů, který mi padá do očí. Mírně se usměje a při tom mi odepne bezpečnostní pás a pak si sám vystoupí. A to vše bez jediného slova. Vystoupím z auta a on mě chytne za ruku položí mi ji na jeho bok a nohou zabouchne dveře od auta, které následně zavře. Pak se nakloní k mé tváři tak blízko, jak je to jen možné a jeho horký dech, který jde cítit mentolovou žvýkačkou a mírně i vodkou, kterou si ráno dal, mě hladí po mé bledé pokožce. Dostanu z něho husí kůži. Přiblíží se ještě k mému uchu a zašeptá tak, abych to slyšel jen já. "Teď dělej, co ti řeknu. Právě vyšli z domu. Znají mě i mého biologického otce. Nemusíš se ničeho bát, nic ti neudělají. Jen budeš říkat "Ano pane", dále mě budeš poslouchat a vykat mi. Nemusíš se ničeho bát lásko. To co řeknu, je pro tvůj prospěch, tak si z toho nic nedělej."
Po té co to dořekne a rukou si zajede do kapsy a vytáhne si sluneční brýle, které si nasadí. Pak se ke mně ještě nahne a udělá mi pořádného cucáka na krku. Nevydržím to a musím vzdychnout. Miluju, když mi na krku vytváří značky. Pak se odtahne, rozpustí si vlasy a otočí se čelem ke dveřím domu, ve kterých stojí má "rodina". Kyoshi si celý dům prohlédne, i když ho už minimálně desetkrát viděl a pak spustí. "Tak tohle je ta díra,ve které bydlíš, hmmmm? Čekal jsem, že budeš bydlet ve větším luxusu. Vem mi z kufru složky. Dnes to bude zábava."řekne namyšleně a já chvíli stojím jako pako, ale pak si vzpomenu na to, co mi řekl před chvílí. "Ano pane."řeknu nahlas a otevřu kufr auta, kde na mě skutečně čekají dvě černé složky. Na tohle se Kyoshi musel připravit hodně důkladně. Zavřu kufr a Kyoshi na mě mávne, abych šel za ním. Když dojdeme ke dveřím, tak mě můj nevlastní otec chytí pod krkem a přirazí mě na stěnu domu. "Co ty špíno?! Kde jsi kurva byl?! To ti nejsme dost dobrý?!" Zařve a při tom mě drží tak pevně, až mám pocit, že mi rozdrtí páteř. Kyoshi se mezi nás ale vepce a mého nevlastního otce ode mně odtrhne. Doslova se zhroutím na zem a snažím se popadnout dech. Mlhavým pohledem vidím jak Kyoshimu v očích plane vztek, i když má sluneční brýle. "Jak se opovažuješ ubližovat mému asistentovi?! Ještě jednou na něj sáhneš a počítej s tím, že si tě Černí draci najdou." Zavrčí hrozně hlubokým hlasem, ale můj otčím se jen posměšně uchechtne. " A ty jsi jako kdo? Nevíš, že máš mít k dospělým úctu?" Zasměje se a chce do Kyoshiho strčit, ale Kyoshi ho za tu ruku chytne a velmi nepěkně mu ji zkroutí. " To ty by jsi měl mít úctu ke mně, ty jeden starej švábe. Já jsem Kai Arten. Boss Černých draků. Ode dneška je tvůj nevlastní syn můj osobní asistent a přišel si sem jen pro své věci. A pokud mi budeš stát v cestě, tak tě odstraním tím nejbolestivějšim způsobem. Je ti to jasné, ty kryso jedna?" Zavrčel Kyoshi a já se málem posral strachy. Tak ode dneška si musím dávat bacha, abych ho nějak nenaštval. Jinak bude asi po mně.

Ach jo, co jsem to zas napsala?😅😂. Je to trochu delší kapitola, ale o tak doufám, že se vám bude líbit😁
Ps: omlouvám se za případné chyby