Just a dream ? [LOKI CZ FF]

Day with Loki✔️

6.

Za hodinu jsem stála u stáji a čekala na Thora. Chvíli po mě do stájí vešel Loki a vytáhl si krásného černého koně. Stál kousek ode mne což mě dost znervózňovalo. „Budeš tu čekat dlouho ?" zeptal se pobaveně po chvíli ticha. „Čekám na Thora" odpovím a přitom dělám různé ornamenty botou v písku. „Ten nepřijde, něco mu do toho vlezlo, prý se moc omlouvá" ušklíbne se. Chvíli jsem si myslela že si dělá legraci, ale tvářil se zcela vážně. „Aha no..tak to abych zase šla" nešlo přehlédnout mé zklamání, moc jsem se na to těšila.

„Moment, já neřekl že máš odejít, Thor možná nemůže ale já jsem volný" nedůvěřivě se na něj podívám. „Chceš teda ještě jet, nebo tu budeš stát a zírat na mě ?" poslední větu řekl trošku víc ostře. „Jedu...ale kde mám koně ?" nervozita že mě přímo sálá, ne jen kvůli ježdění ale i kvůli přítomnosti Lokiho. „Tady" ukázal na vraníka. „A kde máš ty koně ?" Loki jen protočil očima. „Jedeme na tom stejném, ještě nějaký dotaz ?" zabodl do mě své smaragdy a já se nezmohla na nic jen na zakývání že ne. „Dobře tak pojď sem" pobídl mě abych se trochu hnula, přišla jsem k němu a Loki mě chytl za pas a vysadil na toho koně. Moje srdce se rozbušilo ještě rychleji pod jeho dotekem. Pak se vyhoupl za mě a lehce mě objal okolo pasu aby dosáhl na otěže a mohl tak řídit. Ani jsem si neuvědomila že zadržuju dech. „Hej všechno bude v pohodě, takže můžeš v klidu dýchat, já tě tu jinak nebudu křísit" ušklíbne se a já se konečně nadechnu. Loki, Loki, Loki kéž bys věděl proč jsem zadržovala ten dech.

Loki pobídl koně a vyjeli jsme. Celá cesta probíhala v tichu a pomalém tempu. „Mám zrychlit ?" zeptal se Loki a já vytřeštila oči. „Neboj jistím tě" na nic nečekal a kůň se rozběhl. Nejdřív to bylo nepříjemné ale pak jsem si to dokonce i užívala.

Dojeli jsme k malému jezírku, kde jsme si dali pauzu. Oba jsme si lehli do trávy a kůň se okolo nás spokojeně pásl. S sebou jsem měla i batoh a v něm skicák a tužku. Vytáhla jsem ho a začala kreslit jezero, rákosí, koně no prostě všechno co stálo předemnou.

„Ty kreslíš ?" zeptal se překvapeně Loki. „Ano, kreslení je moje nejoblíbenější činnost teda až po čtení samozřejmě" usměju se. „A co nejraději kreslíš ?" podívá se na mě zvláštním pohledem. „Pocity" v jeho tváři přeběhne zmatek. „Myslím tím pocity ostatních, baví mě zdůrazňovat jakou mají zrovna náladu" podala jsem mu skicák kde jsem měla všechny své kresby včetně té dnešní. Všechno prolistoval a zastavil se nad pár obrázky sám sebe. No jo zapomněla jsem že tam jsou.

„Jak jsi to dokázala ?" ukáže mi jeden obrázek kde je on. „Vždyť si mě v životě neviděla a vypadá to tak... skutečně" prsty přejel po zmíněném obrázku. „Říkala jsem filmy a knihy, tam vypadáš takhle...jako ve skutečnosti" zašeptám. „Můžu se zeptat ?" zvedne ke mě hlavu. „Jistě" přikývnu. „Je tohle skutečné ?" rozhodí rukama okolo. „Doufám že ano" slabě se usměju a Loki jen kyvné hlavou. „Jak dlouho že tu vlastně budeš ?" zeptal se znovu na tu stejnou otázku jako když jsem se setkali. „Nevím, doufám že co nejdýl. Věř mi Loki opravdu nemám žádné postranní úmysly, netušila jsem že se tu vůbec jednoho dne dostanu" snažila jsem se potlačovat slzy, které se draly na povrch. „Stejně si na tebe budu dávat pozor" zasmál se Loki a já s ním.

Strávili jsme spolu celé odpoledne ani na obědě jsme nebyli. Loki se mi svěřil s pár věcmi ohledně jeho rodiny. Škoda že už jsem všechno dávno věděla a vím toho ještě o dost víc.

Pak už byl čas jet domů.

Loki mi předal otěže s čímž jsem hlasitě nesouhlasila, ale jinak se to prý nenaučím. „Jestli skončíme někde v příkopě bude to tvoje chyba" zahřmím a on se rozesměje „dobře, beru na vědomí"

Cesta domů byla celkem stresující, Loki mi občas musel pomáhat a jakýkoliv jeho dotyk mou kůži čím dál víc rozpaloval.

Na večeři jsem se naštěstí dostavili včas. „Lady Laro, moc se omlouvám že jsem nemohl být ve vaší přítomnosti dnešní odpoledne, ale doufám že vás můj bratr nepohoršil" poklonil se mi a políbil mi hřbet ruky. Loki už seděl u stolu a nepřítomně se díval do jídla. Už je tu zase jeho nálada. „Nevadí Thore, a ne s Lokim jsem si to náhodou moc užila" na své jméno zvedl hlavu a střetl se s mým pohledem, letmo jsem se na něj usmála a zpět se podívala na Thora. „To jsem rád"

Pozbytek večeře už bylo ticho.

Večer jsem byla tak unavená že jsem okamžitě usla.

781 slov