Just a dream ? [LOKI CZ FF]

Mysterious boy ✔️

13.

Oblékla jsem si tmavě modrý plášť a vydala se do temnot hradu. Procházela jsem temnými uličkami, pouze prosvícenými loučemi. Opatrně jsem se vykradla přes stráže do zahrad.

Procházela jsem zahradu a hledala keře růží. Za nedlouho jsem uviděla stát postavu zahalenou v plášti. Začala jsem se trochu bát, co když je to past ?

Osoba v plášti se otočila mým směrem a v ruce držela mou světle modrou růži.

Sundala jsem si kapuci a přistoupila k ní blíž. Osoba v plášti uchopila mou ruku a políbila její hřbet, podala mi světle modrou růži.

Za ruku mě dovedl na palouček plný modrých růží, všude byli světlušky, vypadalo to naprosto kouzelně.

Osoba v plášti mi podala sklenici asgardského vína. „Kdo jsi ?“ zeptala jsem se. Odpovědi se mi nedostalo. Zamračila jsem se a pokusila se osobě sundat plášť z hlavy.  Něžně uchopil mou ruku a dal mi ji zpátky podél těla.

Díky pláště jsem mu nedokázala vidět do tváře a to mě štvalo.

Elegantně si mě přitáhl k sobě a lehce mě políbil na rty, nečekala jsem to a bylo to tak rychlé že jsem nestihla nic zaregistrovat.

„Laro, jsi tu ?“ otočila jsem se za hlasem a uviděla Thora jak se k nám blíží. Podívám se zpět na mého ctitele v plášti ale jakoby se po něm slehla zem. Sakra.

„Ano ?“ ozvala jsem se po chvíli na Thora. „Co tu děláš ?“ sjel mě káravým pohledem. „No já.. šla jsem se projít“ zalhala jsem. „Dobře, tak pojď než nastydneš, je tu celkem zima“ přehodil přese mě i jeho plášť. Zima ani nebyla ale vím že mě Thor teď moc hlídá, kvůli toho co se mi nedávno stalo.

„Neměla by ses toulat takhle po nocích sama, nikdy nevíš co se ti může stát“ dívá se na mě ustaraným pohledem. „Nejsem malá holka Thore, umím se o sebe postarat, ano vím co teď řekneš, ale to co se stalo minule bylo něco jiného. Vím že když tu bude kdokoliv kdo mi bude chtít ublížit tak že mě zachráníš“ usměju se na něj a on na mě. „Vždcky tě ochráním“ chytne mě za ruku. Hluboko se mi zadívá do očí, najednou stojí tak moc blízko. Chytne mě za pás a nakloní se ke mě blíž, dělí nás milimetry od polibku, ale já se odtáhnu. Uvidím jeho zmatený pohled.

„Myslím že by se to Jane nelíbilo“ pokusím se o úsměv. „Komu ?“ diví se Thor. „No Jane tvojí holce“ zaraženě se na mě dívá. „Já nemám holku a už vůbec nikoho neznám jménem Jane“ cože ? „Aha“ teď jsem ještě víc zmatená než on. „Víš jistě že jsi v pohodě ?“ zeptá se mě znovu. „Jo jasně, já jen...ale nic. Už jsem nejspíš unavená tak placám blbosti“ na důkaz toho zívnu. „Dobře..tak dobrou noc“ odpoví nakonec. „Dobrou noc “ usměju se na něj.

Ráno mě probudila nesnesitelná bolest hlavy. Každý zvuk byl pro moje uši jako ten nejhlasitější výstřel, každý krok mi způsoboval otřes mozku, bylo to jakoby mi do hlavy někdo píchal střepy.

Narychlo jsem si oblékla šaty, připadala jsem si že za chvíli půjdu zvracet. Došla jsem do jídelny kde u stolu seděl Thor s Lokim. Oba se na mě usmáli a já jim úsměv oplatila. Nebo jsme se o to aspoň pokusila. Usedla jsem ke stolu a zamotala se mi hlava tak že jsem několikrát zamrkala. Všimla jsem si že mě Loki pozorně sleduje.

Během jídla se mi udělalo tak zle že jsem se zvedla od stolu a omluvila. Běžela jsem směr komnata do koupelny, ale nic se nestalo, seděla jsem nad mísou a připadala si celá rozpálená.

„Jsi v pořádku ?“ uslyším za sebou hlas. Otočím se a spatřím Lokiho, který stojí mezi dveřmi do koupelny. „Jo, jen se mi udělalo nevolno“ pokusím se o úsměv. „Už na snídani jsi nevypadala dobře“ kdybych nevěděla že je to Loki tak bych i řekla že má starost. „Ne je mi fajn, vážně“ postavím se, ale zamotá se mi hlava tak moc že se neudržím na nohou, Lokiho silné ruce mě však zachytily než jsem si stihla ublížit. „Půjdeme k doktorovi, hned“

A tak jsem tady zas, připoutaná na lůžko v depresivní místnosti, a čekám na výsledky testů. Loki tu samozřejmě musel být celou dobu a teď tu čeká se mnou.

„Proč jsi nikomu nic neřekla ?“ otočí se na mě ale stále pokračuje ve své chůzí tam a zpět. „Já nevím, myslela jsem že to přejde, přeci jen ještě včera mi bylo dobře.“ zamýslím se. Povzdychne si a dál pokračuje v chůzi.

Po chvíli do pokoje přijde Frigga, s ustaraným pohledem. „Tak co ?“ ozve se netrpělivě Loki. „Jak jsem se obávala, to ostří meče co jí probodlo, no zkrátka byl na něm jed, který se nám nepovedl odstranit. Ale zachytilo se to včas.“ usměje se nakonec. Přišla ke mě a podala mi hrnek s divně žlutou tekutinou. „Vypij to, uleví se ti.“ nedůvěřivě se napiju a musím uznat že až tak zle to nechutnalo.

Podala jsem Frigge prázdný hrnek. „Děkuju“ opravdu účinky se dostavili za pár minut a už jsem se cítila zase v pořádku. „Zabralo to ?“ podívá se na mě Loki a já jen přikývnu. „Tohle byla jen jedna dávka, postupně jich dostaneš ještě pět, takže bys tu měla zůstat“ Frigga se na mě soucitně podívá, protože ví že to tady nesnáším.

Jakmile odejde pryč, Loki si vedle mě sedne do křesla s knihou v ruce. „Co tu pořád děláš ?“ pobaveně se na něj podívám. Jen zvedne pohled a otočí další stránku v knize. „Budu tady čekat s tebou na dalších pět dávek“ sklopí pohled zpět ke knize. Pokrčím rameny. „No ale já tu čekat nebudu“ vyskočím z postele a vydám se do hradu.

Za sebou slyším spěšné kroky Lokiho. Chytne mě za zápěstí, což mě donutí zastavit. „Kam si myslíš že jdeš ?! Copak si neslyšela matku máš zůstat a odpočívat.“ křikne na mě. „No a ? Můžu počkat i jiným způsobem, nebaví mě pořád sedět na posteli, sama. “ snažím se dostat z jeho sevření, ale je to snad nemožné. „Nejsi tam sama“ dodá. „No nejsem, ale připadám si tam sama, když máš pohled neustále v knihách. Nechápu vůbec co tam děláš, zajímavé že se o mě staráš jen když se mi něco stane !“ probodnu ho pohledem. „Starám se pořád, jenom ty sis toho nikdy nevšimla“ šeptne tak že jsem to málem neslyšela.

Ani nevím co to dělám, ale přiblížím se k němu blíž a pohladím ho po tváři. Když si to uvědomím chci dát svou ruku rychle pryč ale on ji zachytne a nechá ji tam. Nedokážu odtrhnout pohled od jeho tmavě zelených očí. Palcem mi přejel po spodním rtu. Nahl se ke mě a konečně se dotkl svými rty těch mých. Začal mě líbat a já spolupracovala. Přitlačil mě na nejbližší zeď a já vzdychla pod vlnou vzrušení. Přesunul své rty na můj krk, rukama jsem mu zajela do vlasů, pak se vrátil zpět na mé rty. Rukama mi přejížděl po bocích. Za námi se ozvali kroky. Rychle jsme se od sebe odtáhly, tváře jsem měla rudé a oba jsme prudce oddychovaly.

„Laro, Loki co tu děláte ?“ ozve se za námi Frigga. Když nás uviděla blíž jakoby se její pohled změnil. „Měla by jsi odpočívat“ pohladila mě po mých trochu rozcuchaných vlasech. Přikývla jsem ale ke slovům jsem se neměla. „Loki, pojď musím s tebou něco probrat“ otočila se na svého syna. „Jistě matko“ popošel k ní.

Oba dva mi mizeli z dohledu než zašly za roh ještě jsem se střetla s Lokiho pohledem.

1244 slov
V příštím díle bude i náš záhadný ctitel.