Just a dream ? [LOKI CZ FF]

I love you✔️

17.

Po asi dalších třech dnech, orientuju se jen tak že mi denně dávají jídlo a vodu, takže podle toho jsem usoudila že to jsou asi další tři dny, jsem se sotva zvedla ze země. Neměla jsem sílu už nikam dojít takže mě vždycky vláčeli za sebou jako kus hadru.

Vzdávala jsem naděje že se sem Loki s Thorem vůbec někdy dostanou a pokud ano tak už bude nejspíš po mě.

Ten den jsem čekala kdy si pro mě zase přijdou, přišlo mi to už jako denní rutina. Když se otevřeli dveře víc jsem se přikrčila a čekala návaly další bolesti.

Někdo mě prudce chytl za bradu a donutil mě podívat se do medových očí. Kdybych měla sílu určitě být řekla nějakou uštěpačnou poznámku, ale na nic jsem se nezmohla.

Dotyčná osoba si ke mě přidřepla a já až teď dokázala zaostřit svůj zrak. Nathaniel ! Zařvala jsem ve svém nitru. Ten bastard.

„Ale, ale, vidím že ještě žiješ“ ušklíbl se a pustil mou bradu jakoby ním projela elektrická vlna a já mu do ruky uhodila šok.

Zvedl se a v ruce dřímal meč, který naostřoval. „Obdivuju tě, jiní by už podlehli, ale ty jsi silná.“ zasmál se zákeřně. „a určitě to je jen proto že máš naději. Naději v tom že se tu tvý zachránci objeví“ namířil na mě meč a zpět si ke mě přidřepl. „zklamu tě tady tě nikdy nenajdou“ na tváři mu neustále hrál jeho pobavený úsměv. „bavíš se ? “ zachraptím z posledních sil. „a víš že ano, ta tvoje naivita měla by ses vidět, jak jsi mi na to hned skočila, stačilo jen pár sladkých řečiček a kytiček a chodila jsi mi za zadkem jako otravný hmyz“ prskl po mě. „a víš co mě bude bavit ještě víc, až budu sledovat tvé poslední nádechy a pohled kteří říká že nechceš umřít“ krutě se zasmál a pak odešel. Bolest v mém nitru se nedala popsat.

Připadalo mi to jako bych tu strávila roky. V břiše mi nehorázně kručelo, i za teď pár dní, týdnů, nebo jak dlouho tu jsem, jsem určitě shodila tak deset kilo. V krku mě nepříjemně pálilo z nedostatku vody, která se mi nedostávala. Nathaniel má pravdu nechci  zemřít, ne takhle, jenomže nemám sílu vzdorovat.

Slyšela jsem otevření dveří a pokaždé když se tak stane zaplaví mě ostré světlo. Čekala jsem na bolest, no tak pojďte ať už to mám za sebou. Kroky se však zastavili hned předemnou, zase za mnou přišel. „Laro ?“ šeptl hlas vedle mě. Z posledních sil jsem zvedla pohled. „Thore ?“ v očích jsem po dlouhé době měla jiskru. Ale hned zase opadla a sklopila jsem pohled. „nejsi tady“ vydechla jsem. Klekl si ke mě „hej, jsem tady, našli jsme tě. Jdeme tě odvézt domů. Už to bude v pořádku“ utěšoval mě. Pomalu jsem začínala věřit že je to skutečné, ale nevěřila jsem tomu úplně. Přeci jen mám hlad a žízeň moje fantazie by dala cokoli aby mě zbavila utrpení. Když mě však silné ruce zvedly do náruče nepochybovala jsem ani na vteřinu. Zachránili mě !

Pohled třetí osoby:
Po dlouhém hledání kdy už začínaly být oba princové zoufalí, ale každý to dával najevo jinak, se jim konečně podařilo najít onu dívku. Byla lstivě schovaná tak aby ji nikdo nenašel i kouzlem skryta před Heimdalem. Když však tušili kde by mohla být v Thorovi vysvitl plamínek naděje. Loki už nedoufal, nebo ano ale skryl to před okolním světem.

Když našli partu lidí s medovými oči věděli že jsou tu správně. Jednoho po druhém je pobily ale nevšimli si stínu osoby, která jim proklouzla mezi prsty s tak byl Nathaniel stále volný.

Loki s Thorem se rozdělili aby jí našly. Thor měl to štěstí a spatřil ji, ovšem v jakém stavu ji našel o tom už nechtěl ani mluvit. Bylo mu líto když si myslela že je jen přelud její bujné fantazie.

Odnášel ji do asgardského paláce s Lokim v patách.

Bohu lsti se značně ulevilo, ale začínal ho zaplavovat vztek, vztek z toho že ho neposlechla. Kdyby zůstala v paláci nemuseli ji hledat všude možně.

Pohled Lary:
Spala jsem. Častokrát jsem se vzbudila ale hned zase upadla do spánku. Cítila jsem teplo postele, věděla jsem že jsem v bezpečí.

Pomalu jsem otevřela oči. Jediné na co jsem mohla myslet byla voda. Jako zázrakem se mi sklenice objevila v ruce. Prohlédla jsem do smaragdových očí. Mlčky jsem poděkovala a z plného hrdla se napila jakoby to byla ta nejsladší medovina v celém asgardu. Prázdnou sklenici jsem položila opět na stůl. Pak jsem se najedla.

Pomalu jsem cítila jak se ve mě začíná probouzet má ztracená síla. Chtěla jsem s Lokim mluvit ale nedokázala jsem vydat ani hlásku. „Měla by jsi ještě ležet, jsi zesláblá“ přejel mě pohledem a pomalu odešel pryč. Chtěla jsem ho zastavit tak moc, ale mé vlastní hlasivky mě zklamaly. Opravdu jsem zanedlouho upadla do říše spánku.

Dny plynuly a já nabrala svou sílu. Když už jsem byla schopná mluvit a chodit bez jediné chybičky vydala jsem se za Lokim.

Lehce jsem zaklepala na dveře. Když se nikdo neozval přesto jsem vešla dovnitř. Loki stal na balkoně ztracen v jeho myšlenkách.

„Ahoj“ špitla jsem k němu. Až teprve teď se otočil s nečitelným výrazem ve tváři. „Vidím že už je ti dobře“ změřil si mě pohledem. Věděla jsem že je tu něco špatně. „Já...“ skočil mi do řeči. „Víš jak nezodpovědné to od tebe bylo ?! Mohla si umřít, a to proč ! Protože jsi za jedním z nich dolízala. “ prskl po mě. „Já vím a mrzí mě to, nevěděla jsem to“ sklopila jsem pohled. Věděla že nemá cenu se s ním hádat vždyť má sakra pravdu ! „Omluva nic nespraví, ty asi nevíš co v naší kultuře znamená když někomu něco slíbýš že ? U nás jsou sliby cenné, dodržují se a ty...ty jsi to porušila jakoby to pro tebe nic neznamenalo ! “ křikl a v očích se mu nebezpečně zalesklo. „Já-já myslela že se nic nestane...nevěděla jsem že to jsou oni “ do očí se mi poprvé při hádce s Lokim hrnuli slzy. „Ano nevěděla, protože jsi byla zalepená láskou do těch tupců“ uchechtl se Loki. „To není pravda !“ snažím se aspoň trochu ospravedlnit. „Že ne ? Tak proč jsi za ním chodila ?! Protože ho miluješ tak si to přiznej !“ rychlými kroky stal hned předemnou, sršil z něho respekt a strach. „Ne, protože miluju tebe !“ vyjekla jsem rychle. Po tom co mi došlo co jsem teď řekla jsem si přitiskla dlaň ke rtům.

Stáli jsme v tichosti i v Lokim se mihl zmatek. „Jak bys mě mohla milovat“ řekl si spíš pro sebe. „A proč bych nemohla, každý má svou spřízněnou duši, která ho miluje“ dívali jsme si do očí a já se v těch jeho tak ztrácela. „Problém je v tom že já nemiluju tebe“ přerušil nás oční kontakt a  s kamennou maskou odešel, nechal mě samotnou stát v jeho komnatě a obrovskou dírou v srdci.

1149 slov
Další kapitola po dlouhé době. Pomalu se nám blíží konec, snaž se líbí ❤️