Just a dream ? [LOKI CZ FF]

Just my dream ✔️

2.

Ráno je jako každé jiné, chystání do moji "úžasné" školy. Matka nebyla doma už přes týden, ale nic si z toho nedělám, nejdýl se neobjevila přes měsíc. Ona se vždy vrátí když potřebuje peníze nebo chlast. Nechala jsem si své tmavě hnědé vlasy jen tak ledabyle rozpuštěné a oblékla si úplně černé džíny a velké tmavě zelené tričko. Dokonce i Lokiho barvy přímo zbožňuju.

Škola proběhla tak jako obvykle, nikdo si mne nevšímal a já jich také ne sic až do chvíle než do mě narazila ta snobské parta v čele s naší hlavní barbie. „Ale, ale kohopak to tu máme ?“ „Nevím podívej se do zrcadla a zjistíš to“ vrátila jsem ji stejně tvrdě. Přistoupila ke mě blíž a vlepila mi facku, nečekala jsem že to udělá takže moje hlava se otočila na stranu. Chytla jsem se za bolavé místo, no super teď tam budu mít otisk. „Takhle se mnou nemluv nicko“ ironicky jsem se zasmála. To mluví ta pravá. „Že mi to zrovna říká ta umělotina jako ty “ snad poprvé jsem viděla přes ten její plastický obličej jak rudne vzteky. Začalo zvonit na poslední hodinu a tak jsem se rozešla pryč. „No počkej ještě jsem spolu neskončili“ zakřičela za mnou.

Možná se to nezdá ale vážně jsem měla strach ne z ní, ale z její party, protože ta obsahovala i kluky, kteří jsou sportovně založení. Po poslední hodině jsem se pomalu kradla pryč z téhle příšerné budovy. Už jsme byla skoro venku a cítila jsem úlevu když v tom mi někdo zakryl pusu a strhl mě stranou. Začala jsem sebou zmítat, ale marně. Když jsem si konečně prohlédla tu partu co mě strhla bokem, měla jsem pravdu, čekali na mě. Páreček tří namakaných kluků co dělají poskoky té barbie. „Myslím že s tebou máme nevyřízené účty“ zašklebil se ten jeden. Pořádně ani nevím jak se jmenují a tak se o to radši ani nepokuším. „Spíš ta vaše barbie ale vidím že to zase převezmete za ní jako obvykle“ můj hlas jen oplívá nenávistí k té mrše. „Takhle o ni nebudeš mluvit“ přistane mi za dnešek již druhá facka na stejné líčko, myslím že zítra ani neotevřu pusu. Jenomže tahle facka byla tak silná že jsem spadla na zem. Což byla nejspíš osudová chyba, protože do mě všichni tři začali kopat. Snažila jsem udržet své bolestné křiky co nejvíc to šlo abych uchovala nějakou tu svoji čest, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Kopali do mě dobrých pět minut, ale mě to přišlo jako několik století. Poté přestali a v klidu odešli.

Chtěla jsem se postavit, ale mé tělo to nezvládlo a já se zhroutila zpět na zem. Vykašlávala jsem krev což asi není úplně normální. Bylo mi jasné že budu mít na obličeji monokly, všude po celém těle modřiny a na líčku velký flek od facek. Po hodině jsem se přeci jen dostala na nohy a nějak se dobelhala domů.

Doma mě čekalo milé překvapení v podání mé matky. Když mě uviděla usmála se ovšem úsměv ji opadl když mě viděla zblízka. „Kdo tě tak zřídil ?“ zeptala se se starostí v hlase. Tak to určitě. Chtěla se dotknout mého obličeje ale je uhla. „Nedělej že se o to zajímáš“ sykla jsem po ní. „Jisteže jsem tvoje matka, proč bych se nezajímala ?“ byla tak klidná což mě vytočilo ještě víc. „No já ti nevím mami, možná proto že se tu objevíš jednou za uherský rok, nebo proto že ti je úplně jedno co se mnou je když tu nejsi, je ti naprosto všechno co se okolo mě týče jedno, jediné na čem ti záleží je chlast a drogy tak tady prosimtě nedělej že máš starost !“ křičela jsem po ní a pak běžela jak jen to šlo do svého pokoje.

Abych se uklidnila začala jsem si číst další knížku s Lokim. Byla jsem už za půlkou a kniha mi opravdu padla do oka, moje únava se však dostavila a já i s rozečtenou knihou usínala v posteli. „Kéž bychom se setkali Loki“ zamumlala jsem předtím než jsem upadla do říše snů.

671 slov