Just a dream ? [LOKI CZ FF]

Hi my name is....✔️

14.

Zalezla jsem do postele, vzala jsem si knihu co tu Loki nechal. Nezaujal mě ani tak moc děj spíše Lokiho poznámky v ní, navíc jsem nikdy nečekala že Loki je i na romantické knihy.

Listovala jsem stránkami a pak mě do nosu uhodila příjemná vůně. Otočím se a všimnu si pomněnkově modré růže na níž je přichycený další papírek. Hned jsem uchopila růži i s papírkem do ruky. A začala číst.

Má spanilá princezno nejkrásnější, mé srdce puká touhou znovu cítit tvé hebké rty, spatřit tvé nejjasnější oči, vidět tvůj nejkouzelnějších úsměv.

Budu čekat na nejvyšším bodu tohoto hradu o dnešní půlnoci.

Na tváři jsem měla přiblblý úsměv. Má růže opět vzplála, ale věděla jsem že ji dostanu zase zpět.

„Ahoj" vkročí do pokoje Loki a já papírek schovám rychle pod polštář. „Ahoj" usměju se na něj. V ruce drží hrnek se stejnou žlutou tekutinou jakou jsem měla ráno. „Děkuju" vezmu si od něj hrnek a napiju se.

„Už je ti líp ?" přikývnu. „Jo, čím víc toho mám tím líp mi je" usměju se na něj. „To je dobře" sedne si vedle mě, ale s rozestupem.

Položím hrnek na stůl a posadím se zpět vedle Lokiho. „Co jste řešily s Friggou ?" zeptám se nakonec. „ale nic důležitého" usměje se.

„Laro ? Laro ! Jsi v pořádku ?" vběhne do pokoje Thor. Zarazí se pohledem na Lokim. „Ano Thore jsem v pořádku" postavím se a on mě pevně obejme. „Nemůžu dýchat" přiškrceně promluvím. Pustil mě a omluvně se na mě usmál. „Zdravím bratře" promluví ostře Loki. „Loki" pokývne k němu. „Co se stalo ?" otočí se zpět ke mě. „To je na dlouho" usměju se na něj. „Ale budu v pořádku"
„To je dobře" chytne mě za ruku. Atmosféra by se tu dala krájet. Loki ho propaloval pohledem, a Thor se zaměřoval jen na mě, a já jsem si přála poprvé za svůj život odtud zmizet.

Večer jsem ležela ve své nemocniční posteli a hypnotizoval hodiny ať už konečně odbije půlnoc. Z dnešní trapné situace s Lokim a Thorem jsem se vyvlekla tak že jsem se omluvila a odešla na záchod, když jsem se vrátila sápali si po krku. Loki mu držel dýku pod krkem a Thor mu tlačil kladivo na hruď.

Ještě toho odpoledne :
„Hej co to děláte ?" oba se na mě podívali. Thor se šokem a Loki s chladnou maskou. Ani jeden se však nehl o píď. „Nechte toho !" zamračím se na ně. Postavím se mezi ně a odstrčím je od sebe. „Co se stalo ?" zeptala jsem se klidně, oba na sebe házeli nenávistné pohledy, těkala jsem očima z jednoho na druhého. Nakonec povolili, Thor se na mě usmál. „Ale to nic, jen bratrské roztržky, znáš to" Loki si odfrkl ale nic neřekl. Pokývla jsem hlavou jakože rozumím, ale ani slovo jsem mu z toho nevěřila, něco se mezi němi stalo. Oba beze slova odešli a nechali mě tam samotnou.

Současnost :
A teď jsme tady. Za pět minut půlnoc jsem se vykradla z nemocnice s tmavým pláštěm na sobě. Uslyšela jsem něčí kroky a tak jsem se rychle schovala za roh.

„Nemyslím si že tohle je moudré rozhodnutí" uslyšela jsem nějakého muže, možná jsem ten hlas už někde slyšela, ale nedokázala jsem si vzpomenout. „Ale já ano, tak dělej co ti říkám !" zavrčel naštvaný sametový hlas. Hned mi došlo že je to Loki. „Thor si odpyká co musí" úplně jsem viděla ten jeho úšklebek. „A to všechno jenom kvůli.." nedokončil druhý hlas. „Ne, ne jen kvůli toho, je to za všechno co mi kdy udělal, tohle je to nejmenší co se mu stane"

Dál už jsem neslyšela nic, protože osoby zašly za roh. Rychle jsem se vydala po schodech nahoru, budu mít jistě zpoždění.

Došla jsem celá zadýcháná, blbá kondička. Zastavila jsem se když jsem zahlédla tmavou osobu stát u zábradlí. Přistoupila jsem k němu, jakoby věděl že tu jsem a otočil se o podal mi mou modrou růži. Přivoněla jsem si k ní a on mě bedlivě sledoval. Je snad možné že se mi líbí někdo koho vlastně vůbec neznám, nikdy jsem neslyšela jeho hlas, neviděla jeho obličej, proč se mi nechce ukázat. Chtěla jsem to dneškem změnit.

Nahl se ke mě aby mě políbil, uhla jsem.

„Pokud se chceš ještě někdy dotknou mých rtů, chci vědět kdo jsi" povzdechl si a nakonec přikývl. Pomalu jsem mu sundala kápi z hlavy. Skoro jsem nedýchala, co čekám ? Vždyť je jedno jestli to je monstrum nebo člověk, vždyť má srdce na správném místě.

Prohlédla jsem mu do jeho nezvyklých medových očí a pohladila jsem ho po světle hebké pokožce.

„Jmenuji se Nathaniel"

Upřímně takový zvrat ani nebyl v plánu, ale proč ne ?
770 slov