Just a dream ? [LOKI CZ FF]

trouble✔️

9.

Ten večer jsem ho už nepotkala. Po našem tanci jsem se odebrala do svých komnat. Co se to se mnou sakra děje. Věděla jsem že k Lokimu něco cítím, ale myslela jsem že je to jen platonické, protože jsem jím byla posedlá ve svém světě. Teď mám strach že jsou to opravdové city. To co se stalo posledních pár dní, ty okamžiky mezi námi, jakoby se zastavil čas. Jeho úsměvy jen pro mou osobu, jeho očí, které mě propalovaly na každém kroku. Bože Laro na co to myslíš !

Nemohla jsem spát, dnes v noci byl úplněk, vyšla jsem na balkón jen v dlouhé bílé noční košilce. Měla jsme zase hloupý nápad. Oblékla jsem se do zdejší tuniky, absolutně to není styl oblečení, na které jsem zvyklá. Co bych teď dala za tepláky s mikinou. Vyběhla jsem ke stájím.

Všude byla tma jen ve stájích svítily malé lucerny. Přešla jsem k boxu s vraníkem. „Ahoj hochu“ pohladím ho jakmile zvedne hlavu, podám mu červené jablko co jsem cestou ukradla z kuchyně. Mlsně ho sní.

Dala jsem na něj jen uzdu. Na sedlo jsem neměla náladu, a upřímně ani nemám tušení kde je. Nějakým zázračným způsobem jsme na něj nasedla a pobídla jsem ho v před.

Běžela jsem s ním na stejné místo kde jsem před tím byla s Lokim. Vlastně ani jinak nevím kam bych měla jet.

Chvíli jsem se sním brodila ve vodě. Pak jsem si lehla do trávy a divila se když si vraník lehl vedle mě. Přitulila jsem se k němu a ani si neuvědomovala že usínám.

Probouzí mě šimrání na tváři. Otevřu oči a trochu se leknu koně stojícího nade mnou. Pomalu si sedám. Slunce už je vysoko. Sakra já propásla snídani, už zase ! Rychle jsem se zvedla a nasedla na koně, nevím jeho jméno ale budu mu říkat půlnoc. Radši jsme se vydali do rychlého tempa. Bože Laro to zase budou problémy !

Dojela jsem zpět, stajnému málem spadla brada když mě viděl přijíždět na černém koni. Převzal si uzdu, půlnoc se v jeho přítomnosti začal chovat jinak, nebezpečně. Vyběhla jsem zpět do paláce. Určitě jsem byla červená z celého toho běhu a to těžké oblečení mi teda moc nepomáhalo.

Jakmile jsem se ocitla před dveřmi do jídelny hned z nich vyšel Thor. „Kde jsi sakra by-“ nestačí doříct větu protože mu v tom zabrání Loki. „Jak se opovažuješ brát si mého koně ?! Dovolil ti to někdo ! “ zakřičel na mě. „ne“ špitla jsem. Na tváři mi přistála taková facka až jsem spadla na zem. Se slzami v očích se chytnu za ránu a Thor mi pomůže dostat se na nohy, nestačí nic říct, protože Loki se zase ujme slova. „Myslíš si že jen protože se tu nějak záhadně objevíš, víš o nás víc než je zdravé, tvrdíš nám že jsi tu v míru, tak že si můžeš dělat co chceš ! Kdyby bylo na mě tak už se dávno smažíš ve vězení ! Nepatříš tu a nikdy ani nebudeš, tak by ses měla sebrat a vypadnout dokud se ti ještě nic nestalo !“ prskne mi do obličeje. Po tvářích už mi slzy tečou proudem. „To stačí bratře“ zahřmí Thor. „Jde ale vidět že už sis tu všechny omotala okolo prstu, ale já ti nikdy nebudu věřit“ s těmito slovy odejde. Rozpláču se naplno, Thor si mě přivine do jeho medvědího objetí. Nezáleží kolik hodin ubylo od Lokiho slov bolelo to stále stejně. Ano jsem hloupá, protože miluju Lokiho Odinsona.

572 slov