Just a dream ? [LOKI CZ FF]

Blue rose✔️

 12.

     Pohled třetí osoby :
Byl to Thorův blesk co Laru zachránil. Nebyl seslán úmyslně omylem temného elfa srazil k zemi a tak zachránil život nevinné dívce. Loki a Thor sice boj neplánovali takhle, ale budiž. Když po nějaké době nezůstal ani jeden elf, Loki se porozhlédl, nikde ji neviděl. Pomocí magie se ji snažil vystopovat, jenomže jeho magie nedosáhla tak daleko, kde ležela Lara. Nedal na sobě nic znát ale ve svém nitru začínal propadat panice. „Neumím ji najít Thore“ v jeho hlase zaznělo zoufalství co neuměl skrýt. „Honem musíme ji najít !“ ozve se Thoruv hlas. Oba se rozdělí aby jí našly.

„Laro, Laro ! Tak Laro kde jsi ?!“ křičí Loki na celý les. Neví jestli ještě stále někam běží, nebo ji unesli, a nebo se jí něco stalo. Oklepal se nad tou představou. Stále hledal a snažil se pomáhat si magií. Zastavil se když jeho magie našla krev, čerstvou krev. Jeho magie najednou ucítila přítomnost další osoby, rychle se za tím rozběhl. Rozhlížel se, ale nikoho před sebou neviděl. Ještě ta tma mu vůbec nepomáhala. Chtěl se otočit a odejít, ale ošklivé zakašlaní ho zastavilo. Pohlédl na zem a tam ji spatřil. Jeho obličej byl najednou úplně bledý. Rychle se přikrčil k dívce pod ním. Známky života ještě měla, ale moc času jí nezbývalo. Co teď ? Loki zrovna nevládne léčivou magií. Viděl její rány, probodnuté místo na břiše a velkou tržnou ránu na hlavě, stěží dýchla jak se jí ústa plnila krví. Natáhl své ruce s položil je na její ránu. Začal říkat nějaké slova v cizím jazyce. Magie z něho proudila a oslabovala ho, cítil jak ho opouští síly, ale nedokázal přestat, musel jí zachránit. „Bratře“ položí mu Thor ruku na rameno. „To už stačí jinak se zabiješ“ Loki teda přestal. Podíval se na ležící Laru na zemi. Ránu na hlavě sice vyléčil, ale tu na břichu celou ne. Věděl že se musí dostat co nejrychleji do hradu, jinak to nepřežije. Nedokázal je přenést, na to už byl moc slabý a tak se museli vydat zpět na koních.

Jakmile dojeli do hradu. Loki v náručí s Larou procházel jak nejrychleji to šlo na jejich ošetřovnu. „Pomozte, prosím !“ zakřičel přede dveřmi. Vešel s ní dovnitř a přiběhla tam i Frigga. „Nemusíš mít strach synu, postarám se o ní“

Loki si vyčerpaně sedl na nejbližší židli. Sledoval počínání své matky. Říkala podobná zaklínadla jako Loki, ale její léčiva magie měla větší efekt. Po chvíli jakoby Lara neměla ani jediný škrábance.

„Měl by sis jít odpočinou, bude v pořádku“ Frigga pohlédla na špici dívku. Loki zavrtěl hlavou na nesouhlas. „Ne, chci být tu až se probudí“
„Dobře“ pohladila svého syna po jeho černých vlasech.

Když odcházela musela se sama pro sebe usmát. Loki si našel někoho, komu na něm záleží a jemu záleží na ní.

Loki seděl u jejího lože přesně čtyři dny.

Čtyři dny čekal až se na něj podívají šedé oči.

Po čtyřech dnech se pomalu probouzela k životu.

             
               Pohled Lary :
První co jsem po dlouhé době cítila byla ostrá bolest hlavy. Pomalu jsem otvírala oči, ostré světlo mě donutilo je zase zavřít. Chvíli trvalo než si moje oči zvykli na světlo. Cítím vedle sebe teplo, podívám se tam a naskytne se mi pohled na spícího Lokiho. Kdybych na to byla dost silná řekla bych nějakou uštěpačnou poznámku.

Chtěla jsem se postavit ale mé nohy mi nedovolili vstát, něčí ruce mě hned stáhli zpět.

„Nesmíš nikam chodit“ zachraptí Loki ospalým hlasem. Protočím očima.

„Jak se cítíš ?“ zeptá se po chvíli. „Jako by mě přejeli parním válcem “ zachraptím. „Čím ?“ diví se Loki. „To je jedno“ mávnu nad tím rukou. Loki se posadí vedle mě. „Jsem rád že jsi v pořádku“ usměje se na mě. „Jo, já taky “ otřepu se nad vzpomínkou...minulé noci ? „Jak dlouho jsem byla mimo ?“ vrátím se zpět do reality. „98 hodin 17 minut a 45 sekund“ odpoví Loki jakoby nic. „Dobře“ civím na něj jako na blázna. „Mohl jsi prostě říct čtyři dny“ pokusím se o úsměv. Ušklíbne se a dál to nekomentuje. „Jak dlouho tu budu muset být ?“ sedím tu deset minut a už mě to nebaví. „nevím, ale bude to jen pár dnů“ přikývnu. „omluv mě, musím si jít něco zařídit“ otočí se a odejde. Fakt milé přivítání.

Po chvíli vejde do místnosti Frigga. „Ahoj Laro, jak se cítíš ?“ mile se na mě usměje. „Dobrý den, královno, cítím se jak nejlíp to v mém stavu jde“ usměju se zpět. „Měla jsi veliké štěstí kdyby na tebe Loki nepoužil trochu té své léčivé magie tak už by jsi nebyla mezi námi“ sklopí smutný pohled. Tak moment. „Loki mě zachránil ?“ můj hlas zní tak překvapeně. „Ano“ přikývne. „Našel tě v lesích zraněnou, snažil se ti pomoct a málem kvůli tomu přišel i o svůj život, co nejrychleji tě dopravil zde a pak jsem se o tebe postarala já, ovšem Loki trval na tom že tu s tebou zůstane dokud se neprobudíš“ pyšně se usměje. Zmateně se na ni dívám. „To bylo od něj hezké“ usměju se. „To ano, víš neměla bych nic říkat, ale Loki by snad nikomu kromě sebe nezachránil život, prostě to nemá v povaze, ale když je s tebou je jiný. Kde vůbec je ?“ odlehčí atmosféru. „Nevím“ pokrčím rameny. „říkal že si potřebuje něco zařídit“ chápavě přikývne. „Jak dlouho tu budu ?“ zeptám se jí na stejnou otázku jako Lokiho. „nanejvýš tři dny, potřebujeme udělat nějaké testy a aby jsi nabrala sílu“ usměje se a odejde. Zase jsem osaměla.

Následující dny za mnou chodil jen Thor, který mi vždycky donesl nějakou květinu. Společně jsme si povídali, četli, smáli se a bavili. Slíbil mi že jakmile mi bude líp někam si společně vyjedeme. Občas mi přišlo jako bych na chodbě do mého pokoje zahlédla stín, ale jak rychle se ten pocit dostavil tak zase zmizel.

„Jsem tak ráda že můžu jít zase zpět do svého pokoje “ usměju se na Thora. „To už ti tak moc vadila má společnost ?“ ušklíbne se. „Ne, jistě že ne, jen je super pocit vědět že už nemusíš být v nemocnici“ převleču se do tmavě zelených šatů, s dlouhým volným rukávem a normálním střihem. Chtěla jsem si obléct něco pohodlného. „Tak pojď“ Thor mě celou cestu sledoval, snad abych náhodou po cestě nespadla.

Mrzelo mě že Loki se už neukázal a přitom to co pro mě udělal bylo hodně hezké.

Ve svém pokoji jsem se cítila zase svobodná. Stála jsem na balkoně a dýchala čerstvý ránní vzduch. Klepání na dveře mě vyrušilo z mého snění, svižným krokem jsem se vydala zpět a byla jsem ráda že mě už nic nebolí. Otevřu dveře a nikdo nikde, jen na zemi jsem si všimla světle modré růže. Na ní byl přidělán malý papírek.

Až měsíc bude nejvýše, až hvězdy budou nejjasnější, tam u keřů plných růží, budu čekat s tvojí modrou růží.

Dočetla jsem a modrá růže v mé ruce vzplála. Zvláštní.

Kdo to mohl napsat ?

1142 slov